Hrušky a jahody
05.Červen 2009 | Controversy,,Nasedej ale už." Řekl můj kamarád. ,,Co děláš?? Kam to jedeme??" Řekl jsem hlasitě, avšak s nadšením. ,,Jedeme přece natrhat jahody na zahradu." Vychrlil na mě skřípavým hlasem kamarád.
Paradoxně jsme byli oba stejného jména, stejného ročníku a z jedné základní šloly v našich mladých letech původem. Pivo a posezení s přáteli byla pro nás společná pohoda a odreagování od dementních odpůrců, kteří byli proti sbírání jahod. Nechápali jsme o com jim šlo a proč neuznávají naše sběry krásných, červených, sladkých a zdravých jahod. Mnohokrát jsme si pokládali otázku jestli jim jahody nechutnají, ale při pokusu zeptat se jich na tento dotaz odpověděli sprostými a osobními urážkami. Byli jsme vždycky zdrceni jejich reakcí na naše milé otázky tak, že jsme museli jet natrhat jahody abychom se uklidnili.
Pořás sedět u počítače také nemůžu, všechny ty ,,přátelské weby" mi jahody nedají. Radši pojedu zase na ty sladké maličkosti než abych sbíral hořkou pachuť na netu.
Jednou se mi stalo, že jsem přišel do velkého skladu jahod a všichni mi je nabízeli a ať oschutnám každou odrůdu. Uměle se na mě usmívali a neustále předhazovali další a další jahody. Ale ten jejich úsměv mi připadal tak umělý až mi přestaly ty červené cukry chutnat. To bylo poprvé co jsem ucítil tu odporně falešnou chuť jahod. Málem jsem se z nich pozvracel. Asi byly něčím napuštěné, protože jsem viděl kolem sebe samé velké IQ a já měl pouze to své malé ALE.
Ráno jsem se probudil s kocovinou a v ruce jsem měl rozmačkané jahody. Vypadalo to jako z filmu když někdo někoho s úsměvem podřízne a podívá se na své zakrvácené ruce. Sednu k počítači a na diskuzích čtu jen samé útoky proti jahodám jak jsou špatné. Proč tak o nich mluví když je jí snad každý?? Sedli jsme si nad tímto problémem s kamarádem a řešili tento problém. Určitě tato ohavná myšlenka musí být od těch co tenkrát seděli v hospodě a zanevřeli nad naším ovocem. Museli to někde rozšířit, že to co sbíráme je špatné. ,,Ale jak to sakra rozšířili??" Zařval jsem a v ráži jsem hodil sklenici s hruškovou šťávou z okna na kolem procházející lidi. ,,Napsal jsem hruškovou šťávou??" To jsem přece napsat chtěl. Jahody mi přestávají pomalu chutnat a vážně jsem se začal zabývat tím proč mi přestávají chutnat.
O měsíc týdny později byly všechny jahody zakázané a kdo je vlastnil, byl zastřelen. A to vše jen kvůji tomu, že se z jedné roztržky stal větší a větší problém, který se nešťastně rozšířil.
Otevřej jsem svou tajnou skříňku a tam měl nádherný jahodník. Třísky ze dveří, řev, kamarád s prostřeleným hrudníkem a jeho poslední jahodou v ruce. V tom k němu přiběhl policista a rozšlápl tu jahodu i s rukou. ,,Stát, co to tam máte??" Odstoupil jsem a on vytáhl jahodník z mé tajné komůrky. Postavil se naproti mně a namířil pistol mezi oči. V obličeji jsem poznal toho člověka co seděl u stolu v hospodě a nejvíce po mně řval. Usmál se a vypálil olovo. Dál si nic nepamatuju. Jsem totiž pořád ve svéh jahodníkovém ráji bez těch policistů co se smějí. Nesbírám však jahody, ale hlavy policistů.
