Kariéra

01.Leden 1970

Tak jsem se rozhodla napsat zase jednou úvahu. Prostě znáte to….nebylo co lepšího dělat.
Předem upozorňuju, že tím, co teď napíšu nechci nikoho pokořit. Jen je to můj názor na jednu situaci, kterou jsem řešila.
Dneska jsem měla psychologii-musela jsem povídat na téma jaká plynou rizika z toho, když má někdo na prvním místě úspěch(kariéru). Mezi tyhle lidi jsem do včerejšího večera patřila i já sama, a proto je mi tohle téma blízké.
Prostě člověk, který chce kariéru myslí jen na školu, může ztratit nejen přátelé, ale i lásku. V tu chvíli si to neuvědomí, ale jednou na to sám přijde. Přijde na to, že všechno by mohlo být jiný, kdyby se býval rozhodl jinak…..Možná ale ne! Možná udělal správnou věc a jednou na to za sebe bude hrdý. Ale člověk přece musí udělat v životě pár chyb….Já jich udělala spoustu, ale tak nějak bychom jich neměli litovat, protože život jde přece dál. Psala jsem tu v deníčku o mé největší chybě v životě, to máte jistě už přečtený. Jde o to, že jsem kvůli jednomu člověku přestala téměř litovat i této velké, prostě pomalu ale jistě jsem doufala, že všechno bude lepší. Věřte, bylo!Ale jak dlouho?…….Teď už sice na chyby myslím míň, za to na prohru kterou jsem prožila včera budu myslet ještě hodně dlouho………Ale jedno je fakt, neměńte své sny a záměry, ani kvůli lásce, protože i ta je proměnná, a hlavně se neobětujte těm, jež vás milují, protože skončíte tak, že vás ty jimž jste se obětovali budou nenávidět!……………………….Já jsem se ale poučila, od včerejšího večera už nikdy nebudu mít na prvním místě svých priorit VZDělání!! Budu tam mít něco mnohem lepšího ......D. napsal/a: Blondgirl-in-action 01:00 Link komentáře (1)



Proč dělám tolik chyb?

28.Prosinec 2006

Jde o mýho bejvalýho. Když jsem se s ním seznámila byla jsem štěstím bez sebe. Konečně jsem chápala co je to štěstí a jak se u člověka projevuje opravdová láska. První den s ním to bylo fajn, druhý už jsme spolu chodili, a byl to kluk mých snů. Byl krásnej a zamilovala jsem se do něj. Chodili jsme spolu den, dva dny, týden, dva týdny, ale mě začala maličko vadit jeho žárlivost a kritika na mojí stranu. Nakonec jsem to vždycky překousla, protože jem ho milovala.
Jenže dny šli dál, po měsíci už to šlo čím dál tím hůř. Nakonec jsem se s ním rozešla a začala trávit čas se svým nejlepším kamarádem. Jenze on nechtěl být jen kamarád, řekla jsem si, že když nemůžu být šťastná já, tak ať je aspoň on a udělala jsem chybu, začala jsem s ním chodit. Měla jsem ho ráda, a myslela jsem si, že to přeroste v lasku, ale neslo to. Jsme zase jen přátelé. Poté jsem šla na Palubu kde jsem potkala svýho bejvalýho. Až teĎ jsem si uvědomila jak moc mi chybí, já ho totiž opravdu milovala. A teď? Teď nevím co dál. Nevím co s bejvalým, přemýšlela jsem že bych se k němu vrátila, jenže nemůžu. Nejsme v kontaktu a jsem něco jako nepřátele, řekl mi, že až se rozejdeme tak že o mě nebude chtít ani slyšet. No a tak jsem se rozešli ve zlým. Jenže co teď? Mám se k němu vrátit? Má vůbec cenu chtít vyhát válku kterou už jsem jednou prohrála? Podle mě ne, na světě je spousta kluků, já prostě jen budu čekat. Mám zatím čas, jen bejvalej mě hodně naučil, poučil a snad i zdokonalil. Jsem mu za to vděčná. A vždycky mu bude patřit kousek mýho srdce, protože to byl v mým životě důležitej člověk.
Ještě chci říct, on ví kdo to je, a kdyby někdy četl tenhle deník, tak mu přes nej chci i vkázat, že se mu omlouvám a ať mi odpustí. Myslím že kapitolu Ty a já bych měla uzavřít. Jen chci abys věděl, že mi na tobě hodně záleželo, a vím že lidi delaji chyby, kterymi se nejen uci, ale kterymi i ztrácí, a já ztratila hodně....... napsal/a: Blondgirl-in-action 21:18 Link komentáře (1)