Kapitola č.1-Moje kniha.
07.Září 2008Smích je lékem na všechny bolesti a strasti. Jak jeden velmi významný spisovatel řekl:"Smích léčí ale jen ty, co se umí smát." Jenže existuje na tomhle světě ještě ten obyčejný, nesobecký, radostný smích? Existují ještě lidé, co se radují z každodenních hloupostí?
Moje kniha-úvod
23.Duben 2008Knihu o svým životě, kterou jsem psala po 3 roky jsem se dneska rozhodla přestat psát. Proč? Nemá to smysl. Jen si proste uvidomite spoustu věcí, které by jste nikdy vědět nechtěli.
Přesto bych se s vámi chtěla o moje trapné psaní podělit. Možná totiž některří konečně pochopí, že nejsem jen tak povrchní holka, co jí tatínek koupí na co si vzpomene....
Úvod
Úvodem této knihy se vám nebudu představovat, protože právě vaším úkolem bude vytvořit si o mě svůj vlastní obrázek. Myšlenkou této knihy je vás přimět (nebo alespoň pokusit se vás přimět), aby jste se na světě nedívali jen na to nepříznivé, ale aby jste více svého pozorování soustředili na to krásné, co občas přehlížíte.
I když život není tak medový jak bychom chtěli je to hra, kterou musí hrát každý člověk, protože ti, co jí hrají, oni všichni jsou zároveň vítězové.
Stále budete narážet na někoho, kdo vás bude kritizovat, neztrácejte ale víru, a věnujte svou pozornost tomu, čemu věříte dvakrát víc. Protože podle mě jsme každý takový jací jsme, a i když se budeme chtít změnit, ať už k lepšímu, nebo k horšímu a vynaložíme veškeré úsilí, tak se nám to nikdy nepodaří, protože změnit se není jednoduché a za celý svůj život jsem nepotkala někoho, kdo by se změnil k lepšímu. I když je pravda, že lidí, které se změnili k horšímu znám spousty. Většinou za to mohou peníze, společenské rozdíly, atd…. Tím chci říct, že peníze, moc a postavení jsou sice věci báječné, ale druhou stranou můžou zničit něco, co je mnohem důležitější. Osobitý charakter.
To je ode mě už asi vše, takže se pohodlně usaďte a čtěte, čtěte a čtěte.
Doufám, že se vám má kniha bude alespoň trošičku líbit, protože všechno, co tu přečtete je podle pravdy, všechno jsem si prožila.
Hodně štestí do života, aby jste ho neměli tak složitý jako já
vám přeje
Denisa Slaboňová
autorka knihy
napsal/a: Blondgirl-in-action 14:17 Link komentáře (0)
Proč se nikdy nezměním?
08.Únor 2008Touha změnit se je u mě větší než touha vidět denní světlo pro člověka, který je již několik let někde vězněn. Chtěla bych být dokonalá. Ale co to ta dokonalost vůbec je? Podle mě neexistuje. Pořád jsou tu lidi, kterým se nikdy nezavděčíme, kteří nás nikdy nepřijmou, nikdy nás nepřijmou takový, jací jsme. Pokud jsou to lidé, kteří nás nezajímají, tak co je nám po tom. Co když nás však nechce přijmout někdo, za koho bychom obětovali všechno? Co si řekne dítě v adoptované rodině nebo dětském domově až pochopí co to znamená, že ho jeho rodiče nechtěli. Co cítí pes, když ho páníček po týdnu vyhodí do volné přírody. Co si řekne dívka
kterou opustil přítel, jen proto, že prostě viděl lepší. Co cítí milenka, když jí muž řekne, že se vrací k manželce a její společnost už dál nepotřebuje. Ale hlavně co cítí člověk, když pochopí, že pro něm na tomhle světě není místo?....
napsal/a: Blondgirl-in-action 20:24 Link komentáře (0)
Jaký je u mužů rozdíl v ODVAZE, COOLNESS, A MAXI COOL ?
27.Listopad 2007ODVAHA:
Ráno ve tři přijdeš domů ožralý.
Tvoje žena stojí u dveří s koštětem a ty se jí zeptáš:
"Zametáš nebo ještě někam letíš?"
# COOLNESS:
Ráno ve tři přijdeš domů ožralý.
Smrdíš dámským pafrémem a na košili máš rtěnku.
Plácneš manželku po zadku a řekneš: "Tak a teď jsi na řadě ty!"
# HOODNĚ COOL:
Ráno ve tři přijdeš domů ožralý.
Manželka leží v posteli a nespí.
Vezmeš si židli a sedneš si k ní. Na její otázku: "Co to má znamenat?"
odpovíš:
"Chci sedět v první řadě, až ten cirkus začne.
# # MAXI COOL :
Ráno ve tři příjdeš domů ožralý a s milenkou.
Manželka leží v posteli a nespí.
Zaťukáš jí na rameno a potichu řekneš ,,jestli mě máš ráda,tak vylezeš a řekneš že jsi moje sestra."
# #
napsal/a: Blondgirl-in-action 20:56 Link komentáře (0)
Sama proti celému světu:(
13.Září 2007Tak tyhle prázdniny jsem ztratila moc, ale nikdy jsem si nemyslilela, že mohu ztratit jeste mnohem vic. 9.9.2007 mi umřela Syndy, můj pes a zároven moje nejlepsi pritelkyne. Vzdycky jsme tu byly jedna pro druhou a ona me tu ted nechala. Vzdycky jsem rikala, ze bych pro ni dokazala obetovat cokoliv,ale bohuzel jsem nemohla. Nedostala jsem sanci, stejne jako ona svou sanci vzdala:( napsal/a: Blondgirl-in-action 20:52 Link komentáře (0)
Největší nepřítel člověka-STRACH
05.Září 2007Taky už vám někdy strach bránil udělat něco,díky čemu by jste byly štastní?Strach je naší součástí, naší "vlastností", a proto by nám měl spíš pomáhat, ale všichni víme, že je to kravina a je tomu úplně naopak.
Nestěžuju si nějak moc na to, jak žiju, ale život se má prožívat a ne přežívat a o tom to celý je. Chtěla bych napravit jedinou věc v životě(alespoň ted), chtěla bych získat něco, díky čemu bych zase na chvíli patřila mezi ty štastni lidi na světě. Ráda bych to udělala, ale strach z odmitnutí vám to prostě nedovolí. Je mnohem silnější než já a nikdy nespí. Přijdu si jako malá figurka ve velkým divadle, co má svůj scénář už dávno napsanej, a žádný změny nejsou tolerovány. Asi to tak bude, život jde dal, a i přesto, že někteří jsou za něj rádi, jiní se snaží ze všech sil bojovat, aniž by věděli pro co nebo pro koho to dělají. Prostě jen doufají, že se postupem času vše změní, ale co myslíte, není to spíš naivita? Snažíme se být těmi nejlepšími, ale stejně nám to moc nepomůže. Stačila by mi jediná příležitost, bez strachu a všechno by bylo venku, nebála bych se,jak to dopadne, aspon bych vedela na cem jsem, ale takhle kdyz to clovek nevi, je to ještě horší, než kdyby jste věděli rovnou, že šanci nemáte. No tak tohle téma mě užírá měsíc a ještě dlouho užírat bude,zase jsem se musela vypsat tak si toho mocnevšímejte:)
napsal/a: Blondgirl-in-action 19:26 Link komentáře (0)
Manifest mužů versus manifest žen(NAKONCI)
26.Srpen 2007Honzík Pistůlka (09:26 PM) :
Pro všechny ženy: MUŽSKÝ MANIFEST (JEDNOU PRO VŽDY) Ženo, Jestliže si
myslíš, že jsi tlustá, možná je to pravda. Neptej se mě na to, stejně ti
na to neodpovím. Jestliže něco chceš, stačí o to říct. Upřesněme si
jednu věc: jsme JEDNODUŠÍ. Nerozumíme jemným nepřímým žádostem. Na nás
neplatí žádost nepřímo přímá. Žádost viditelně nepřímá také ne. Říkej
věci tak, jak jsou. Jestliže se ptáš na něco, na co neočekáváš odpověď,
nediv se, když dostaneš odpověď, která se ti nebude líbit. Jsme
JEDNODUŠÍ. Když tě požádám, abys mi podala chleba, nechci tím rozhodně
říct nic jiného. Nechci ti vyčítat, že není na stole. Není v tom nic
skrytého ani vyčítavého, jsme vážně jednoduší. Jsme JEDNODUŠÍ.Není k
ničemu se mě ptát, na co myslím, v 96,5% případů je to sex. A nejsme
posedlí sexem, jenom je to něco, co se nám nejvíc líbí, bohužel. Jsme
JEDNODUŠÍ. Někdy na tebe nemyslím. Není to nic vážného. Prosím, zvykni
si na to. Neptej se na co myslím, pokud nejsi připravena mluvit o věcech
jako je politika, ekonomika, fotbal nebo sportovní auta. Neděle = jídlo
= kamarádi = fotbal u televize. Je to jako úplněk nebo příliv a odliv,
je to nevyhnutelné. Nakupování není zábavné a nikdy to pro mne zábavné
nebude. Když někam půjdeme, jakékoliv šaty, které si na sebe vezmeš, ti
budou perfektně sedět. Tím si buď jistá. Máš dostatek oblečení. Máš
hodně bot. Plakat je v takovém případě vydírání. Většina mužů má tři
páry bot. Trvám na tom, jsme JEDNODUŠÍ. Co tě vede k tomu, že ti mohu
pomoci při rozhodování, který z tvých třiceti párů se ti nejvíce hodí?
Jednoduché odpovědi jako ANO nebo NE jsou pro nás vynikající. Ať už byla
otázka jakákoliv. Jestliže máš nějaký problém, nechoď s ním za mnou,
pokud nechceš pomoci s řešením. Nechtěj po mně, abych se s tebou nad ním
trápil, jako tvoje kamarádky. Bolest hlavy, která trvá 17 měsíců, není
bolest hlavy.Dojdi si k doktorovi. Jestliže ti řeknu něco, co by mohlo
být dvojsmyslné a jedno z toho by ti ubližovalo, tak jsem určitě chtěl
říct to druhé. KAŽDÝ muž vidí jen 16 barev. A tak švestka je ovoce ne
barva. A co je to za blbou barvu fuchsiová? A ještě hůř, jak se to
svinstvo vlastně píše? Pivo se nám líbí zrovna tak, jako vám kabelky.
Když se tě zeptám, co se děje a ty odpovíš, že nic, věřím ti, a chovám
se tak, jako by vše bylo v pořádku. Neptej se mě, jestli tě mám rád. Buď
si jistá, že kdyby tomu tak nebylo, tak s tebou nejsem. Základní
pravidlo, budeš-li někdy na pochybách, co se nás týká: udělej to
nejjednodušší. JSME OPRAVDU JEDNODUŠÍ. PROSÍME VÁS, PŘEDEJTE TENTO
MANIFEST CO NEJVĚTŠÍMU POČTU ŽEN, ABY KONEČNĚ POCHOPILY MUŽE. JEDNOU PRO
VŽDY. PŘEDEJTE HO TAKÉ CO NEJVĚTŠÍMU POČTU MUŽŮ, KTERÉ ZNÁTE ABY VĚDĚLI,
ŽE NEJSOU VE SVÉM BOJI OSAMOCENI. ženy obdivuju...ale jenom těch 15%
který nejsou slepice...
Denča (09:31 PM) :
A ted manifest zen ju? Nebyli by jste jednodusí, kdyby jste konecne dostali mozek. Mozna ho mate, ale na co vam je, kdyz ho neumite pouzivat. My zeny se vas to snazime naucit, ale to by jste nas museli poslouchat ze? Njn, bohuzel. Axistuje málo muzu kteri se mohou podivat do zrcadla a rict jsem na sebe pysny a pritom to neudelaji. Proc? Protoze jako spravny chlapy si nemyslej ze jsou king a zenskou maj jen na sex. Vubec. A prave tyhloe chlapy holky a zeny hledaji. Ale jak už jsem řekla,bohužel je jich na světě jen malinko, a hlavně svou dokonalostí, skromností nám mizí z dohledu. Skoda.
napsal/a: Blondgirl-in-action 21:36 Link komentáře (0)
Chvilka pravdy
29.Květen 2007Kolikrát už jste udělali něco jinak jen proto, aby vás třeba lidé neodsoudili, nebo aby jste se neodsoudili vy sami? Kolikrát jste udělali krok jiným směrem, a přitom jste si říkali: "Vim, že mám jít tou druhou cestou ale nemuzu, byla by moc trnita?" Cesta k pravému štěstí není nikdy jednoduchá, proc? Protoze kdyby byla, nikdo by si nevážil toho, co by na konci cesty získal.
Abych pravdu řekla, byla spousta věcí, kterých jsme si nevážila. Ale to větsinou kazdej pochopime, az kdyz tyto veci ztratime. A co je nejhorsi? Ze je to jen nasledek nasi vlastni chyby.:( Jenže možná jeste mnohem horsi je, že se z těch chyb ne a ne ponaučit. Děláme stejnou chybu dokola, tak sakra proč si toho nejsme vědomi?
Moc dobře vim, co chci, a kde je moje štěstí. Mám to na dosah ruky, stačí se jen vrátit na rozcestí a místo doleva, jít doprava. Ale žadný člověk nechodi pozpatku. A ja uz kor ne:( a tím právě ztrácím neco, co pro me posledni rok znamenalo celej svuj zivot:(
Omlouvam se, za hlouposti tady napsaný, ale tak nejak sjem se potrebovala malicko vypsat:(
napsal/a: Blondgirl-in-action 21:32 Link komentáře (2)
Kariéra
01.Leden 1970Tak jsem se rozhodla napsat zase jednou úvahu. Prostě znáte to….nebylo co lepšího dělat.
Předem upozorňuju, že tím, co teď napíšu nechci nikoho pokořit. Jen je to můj názor na jednu situaci, kterou jsem řešila.
Dneska jsem měla psychologii-musela jsem povídat na téma jaká plynou rizika z toho, když má někdo na prvním místě úspěch(kariéru). Mezi tyhle lidi jsem do včerejšího večera patřila i já sama, a proto je mi tohle téma blízké.
Prostě člověk, který chce kariéru myslí jen na školu, může ztratit nejen přátelé, ale i lásku. V tu chvíli si to neuvědomí, ale jednou na to sám přijde. Přijde na to, že všechno by mohlo být jiný, kdyby se býval rozhodl jinak…..Možná ale ne! Možná udělal správnou věc a jednou na to za sebe bude hrdý. Ale člověk přece musí udělat v životě pár chyb….Já jich udělala spoustu, ale tak nějak bychom jich neměli litovat, protože život jde přece dál. Psala jsem tu v deníčku o mé největší chybě v životě, to máte jistě už přečtený. Jde o to, že jsem kvůli jednomu člověku přestala téměř litovat i této velké, prostě pomalu ale jistě jsem doufala, že všechno bude lepší. Věřte, bylo!Ale jak dlouho?…….Teď už sice na chyby myslím míň, za to na prohru kterou jsem prožila včera budu myslet ještě hodně dlouho………Ale jedno je fakt, neměńte své sny a záměry, ani kvůli lásce, protože i ta je proměnná, a hlavně se neobětujte těm, jež vás milují, protože skončíte tak, že vás ty jimž jste se obětovali budou nenávidět!……………………….Já jsem se ale poučila, od včerejšího večera už nikdy nebudu mít na prvním místě svých priorit VZDělání!! Budu tam mít něco mnohem lepšího ......D.
napsal/a: Blondgirl-in-action 01:00 Link komentáře (1)
Proč dělám tolik chyb?
28.Prosinec 2006Jde o mýho bejvalýho. Když jsem se s ním seznámila byla jsem štěstím bez sebe. Konečně jsem chápala co je to štěstí a jak se u člověka projevuje opravdová láska. První den s ním to bylo fajn, druhý už jsme spolu chodili, a byl to kluk mých snů. Byl krásnej a zamilovala jsem se do něj. Chodili jsme spolu den, dva dny, týden, dva týdny, ale mě začala maličko vadit jeho žárlivost a kritika na mojí stranu. Nakonec jsem to vždycky překousla, protože jem ho milovala.
Jenže dny šli dál, po měsíci už to šlo čím dál tím hůř. Nakonec jsem se s ním rozešla a začala trávit čas se svým nejlepším kamarádem. Jenze on nechtěl být jen kamarád, řekla jsem si, že když nemůžu být šťastná já, tak ať je aspoň on a udělala jsem chybu, začala jsem s ním chodit. Měla jsem ho ráda, a myslela jsem si, že to přeroste v lasku, ale neslo to. Jsme zase jen přátelé. Poté jsem šla na Palubu kde jsem potkala svýho bejvalýho. Až teĎ jsem si uvědomila jak moc mi chybí, já ho totiž opravdu milovala. A teď? Teď nevím co dál. Nevím co s bejvalým, přemýšlela jsem že bych se k němu vrátila, jenže nemůžu. Nejsme v kontaktu a jsem něco jako nepřátele, řekl mi, že až se rozejdeme tak že o mě nebude chtít ani slyšet. No a tak jsem se rozešli ve zlým. Jenže co teď? Mám se k němu vrátit? Má vůbec cenu chtít vyhát válku kterou už jsem jednou prohrála? Podle mě ne, na světě je spousta kluků, já prostě jen budu čekat. Mám zatím čas, jen bejvalej mě hodně naučil, poučil a snad i zdokonalil. Jsem mu za to vděčná. A vždycky mu bude patřit kousek mýho srdce, protože to byl v mým životě důležitej člověk.
Ještě chci říct, on ví kdo to je, a kdyby někdy četl tenhle deník, tak mu přes nej chci i vkázat, že se mu omlouvám a ať mi odpustí. Myslím že kapitolu Ty a já bych měla uzavřít. Jen chci abys věděl, že mi na tobě hodně záleželo, a vím že lidi delaji chyby, kterymi se nejen uci, ale kterymi i ztrácí, a já ztratila hodně.......
napsal/a: Blondgirl-in-action 21:18 Link komentáře (1)
