Tak tyhle prázdniny jsem ztratila moc, ale nikdy jsem si nemyslilela, že mohu ztratit jeste mnohem vic. 9.9.2007 mi umřela Syndy, můj pes a zároven moje nejlepsi pritelkyne. Vzdycky jsme tu byly jedna pro druhou a ona me tu ted nechala. Vzdycky jsem rikala, ze bych pro ni dokazala obetovat cokoliv,ale bohuzel jsem nemohla. Nedostala jsem sanci, stejne jako ona svou sanci vzdala:( napsal/a: Blondgirl-in-action 20:52 Link komentáře (0)




Taky už vám někdy strach bránil udělat něco,díky čemu by jste byly štastní?Strach je naší součástí, naší "vlastností", a proto by nám měl spíš pomáhat, ale všichni víme, že je to kravina a je tomu úplně naopak.
Nestěžuju si nějak moc na to, jak žiju, ale život se má prožívat a ne přežívat a o tom to celý je. Chtěla bych napravit jedinou věc v životě(alespoň ted), chtěla bych získat něco, díky čemu bych zase na chvíli patřila mezi ty štastni lidi na světě. Ráda bych to udělala, ale strach z odmitnutí vám to prostě nedovolí. Je mnohem silnější než já a nikdy nespí. Přijdu si jako malá figurka ve velkým divadle, co má svůj scénář už dávno napsanej, a žádný změny nejsou tolerovány. Asi to tak bude, život jde dal, a i přesto, že někteří jsou za něj rádi, jiní se snaží ze všech sil bojovat, aniž by věděli pro co nebo pro koho to dělají. Prostě jen doufají, že se postupem času vše změní, ale co myslíte, není to spíš naivita? Snažíme se být těmi nejlepšími, ale stejně nám to moc nepomůže. Stačila by mi jediná příležitost, bez strachu a všechno by bylo venku, nebála bych se,jak to dopadne, aspon bych vedela na cem jsem, ale takhle kdyz to clovek nevi, je to ještě horší, než kdyby jste věděli rovnou, že šanci nemáte. No tak tohle téma mě užírá měsíc a ještě dlouho užírat bude,zase jsem se musela vypsat tak si toho mocnevšímejte:) napsal/a: Blondgirl-in-action 19:26 Link komentáře (0)