23.6.2009

 Zcela nedávno, bude to tak tři,čtyři dny, jsem se rozhodl vyměnit páníka za novou paničku. Dává mi najíst,napít a navíc mě má ráda. Sice po mě chce nějakou poslušnost, ale vždy ses ní dá domluvit. No nebrali byste to taky?

Jmenuji se: Bard, alejelikož se jména Bard po zkušenostech s předchozím páníkem bojím, říkajími Oblud-san, tedy Pan Obluda

Říkají mi: Tak nějak všelijak. Když zlobím, říkají miBarde, nebo Bardoloměji Škaredá, přes pole mě volají Óblůůdsáánéé a normálně miříkají Oblud-san, zlatíčko, bubečku nebo kukuku.

Narodil jsem se: v Praze, a můj první páník mě přivezldo Hradce Králové jako úplně malé štěňátko, které se vešlo na malinkatýpolštářek. Teď zaberu když se snažím celý polštář a panička se občas směje kdyžji vyšoupnu z cééličké postele.

Jak jsem si vybral své lidi:  Abych pravdu řekl, lidi si spíš vybrali mě. Ti první. Byli tozvláštní lidi, tedy člověk. Byl jsem se svým prvním páníkem od svých 4 měsícůživota. Teď už mi je 9 měsíců a jsem velký pes. První páník si mě pořídils tím, že jsem krásné štěňátko. Dostal mě od svého kamaráda a hrozně setěšil, že ho budu vodit z hospody domů. Ale tak nějak mě nezvládl a spíšmě bral jako plyšáka, tedy zrovna když má náladu. Pak jsem potkal své dva novépáníky, tedy  páníka a dvě nové paničky.Ale ta postelová je stejně nejlepší.

Vlastně to bylo tak, žejednou jsem slyšel svoji postelovou paničku jak n apáníka křičí, pak mě začalabrát n vycházky, hladila mě, mazlila se se mnou, dávala mi najíst a dvakrát denějsem měl v misce novou vodu. To pro mě bylo nezvyklé, jelikož obvykle jsemměl misku na vodu suchou a misku na granule prázdnou. Navíc když jsem udělalněco dobře dostal jsem piškot. A začali jsme se učit nové něci. No řekněte,neměnili byste taky?  

Co dělám nejraději: Nejraději spím. To rozhodně! Takyhrozně rád honím balónek, o který se s paničkou přetahuji a ona mi ho pakzahodí a já za ním můžu běžet a když se směji, směje se taky, taky se moc rádpřetahuji. Už ze mě nekoukají žebra, takže když mi panička, jak ona tomu říkánatřásá kůži oko žeber, tak je to děsně prííma a to se mi líbí.

Pak taky moc rád spím. Nejraději s paničkou v pelíšku, ona sicetvrdí že je její, ale víte jak to je. A taky je děsná čuryna když si sedne nalavičku venku do tureckého sedu a já jí odnesu o dva metry pantofel. A málembych zapomněl říct jak rád pomáhám paničce koukat na televizi a psát napočítači.

A nejlepší zábava je skoro uspat paničku a pak jí na hlavu položit míček.Ona celá nadskočí, pak se diví no a pak třeba i ve tři ráno vstane a jdes se mnou házet, nebo mě vezme alespoň ven. A to já nelením, švihnu venkunějaký klacík, který jí položím k posteli. To byste se nasmáli jaký hodíráno výraz když si na něj šlápne.

Mám slíbené štěňátko. Moc se na něj těším. Doufám, že bude stejně puntíkatéjako Roník, ale oni říkají, že ne, že to bude pejsek na běhání. Běhání mám takymoc rád.  Paničkaříká, že bych byl mooc dobrý na nějaké agility, „kurzing“ a jiné věci, Kdo víco to je, asi budu muset použít google.

Kde bydlím: No a jak je jistě jasné, bydlíms postelovou paničkou a páníkem v takovém oohromném bytěv Hradci Králové. Občas s námi bydlí ještě jiná panička. Ta je takyděsně fajn. Ale ta má svého pejska, Peginku, ta je taky moc fajn. Pěkně se s níhraje a vždycky jí dokážu utéct. Ale pere se lépe než já. Ale já se prý lépeusmívám. Jsem prostě génius. To byste mě museli znát.

Váš moc usměvavý Oblud-san

Teta Calinka

PS.: Fotky dodám