Dlouho jsem nepsala, tak by to chtělo lehce napravit alespoňkraťoulinkým povídáním. Co se dělo posledních pár .. let? XD

To by se dalo přeskočit. No nicméně jsem se nějakou nevyzpytatelnoucestou Odinovou dostala na masérský kurz. Ten trval 3 týdny, každý den. No aznáte to, spousta učiva, čas žádný. Suma sumárum každý den jsem dojížděla doPrahy, to počítáme asi hodinu a půl tam, a stejně zpátky a kurz každý den oddevíti ráno do pěti odpoledne. Plus ta cesta, doma práce. No prostě čas naučení žádný. Takže asi tak. Učila jsem se tedy svým sobě vlastním způsobem,kterýžto mi na škole nevyšel. Školu jen pro informaci „dělám“ zrovna v Ostravě,obor farmaceut. No a svým sobě vlastním způsobem jsem nečekaně jako obvyklevyhučela z latiny. Takže přerušit studium a hurá na pracák. A abych jakoženezahálela, přihlásila jsme se na onen kurz. Nebudu povídat průběh, jen vezkratce, bylo to super. Každý den masáž a ještě se to jako bonus k tomu naučím.Über veliké plus má Mistr (Tomáš), který udržoval uvolněnou náladu, látkuvykládal doslova prodebiliticky, takže něco pro mě a prokládal to vtipy. V čemžjsme mu logicky celkem přispívali a vůbec. No neberte takovou i představuhodiny a půl na oběd. Prostě paráda.

Leč zkouška se kvapem přiblížila, ani jsem si nevšimlakdy a jak. A najednou je tady středa, poslední dne před zkouškou. Ráno ráníčko,nesvítí sluníčko, vítr fučí až by mi to matku odneslo i s motorkou. Zimajak v mrazáku. Fuj ho. Tak jako v klídku a pohodě, že? „Uděláme sipraktickou zkoušku nanečisto, ať víte, co nás zítra čeká a nemáte zbytečněnervy. Jo?“ Jo. Pomasírovali jsme se, přehodily se, pomasírovali znovu, načežse Tomáš postaví před naši skupinku a povídá: „Gratuluji, právě jste všichnisplnili praktickou zkoušku.“ HE? To jako fakt? Ano to jako Fakt. A to jakovážně? Jo, to jako vážně …

Hurray! A jdeme na oběd. Zbytek dne proběhl v klidua míru, zašla jsem s Andreou na pivouse a doufala, že se ještě alespoňpodívám na učivo. K tomu tedy nedošlo. Přišla si mě do hospody vyzvednoutPeťulka (hlavně proto, že bych se ztratila). U ní doma jsem ji pomasírovala ahurá na pivko. Jasně, dáme si tak dvě a půjdeme spát, zítra obě vstáváme. Nohaha. Zkoušku jsem z hlavy vypustila jak smrt a piva skutečně byla dvě.Pokud počítáme to první a poslední … Nějako jsme se zakecly. PIŠTĚ TO HRÁBĚMA ANOSTE TO PO KÝBLECH!! I tak by se to dalo popsat. A ono je zítra půl jedný, já nametenájak pilot vrtulníku a jdeme domů. Doma jsem vesele pustila NB a pustila sifilmek, který jsem konečně huráho sehnala, pro informaci Full metal alchemist.A koukám, hledím, tři ráno, jdu spát. V šest třicet se budím, poté ažzačne vstávat Péťa. Jak ej mým dobrým zvykem, Předstírala jsem spánek adoufala, že se čas posune dozadu. Kocovina rozměrů maloměsta, asi New Yorku.Pobrala jsem věci, slabá jak mucha, popadnu bágly a tu 17kilovou potvoruzasranou (masérský stůl), narvu to do auta a pronesu krátkou motlitbu ke všemblechám co jich zatoulaní čokly vlastní aby mě nikde nezastavili policajti.Odvezla jsem Péťu na nádraží a pokračovala naprosto ztracená v PHA. AHele, ukazatel BRNO, OSTATNÍ TRANZIT. V mé malé zastrčené dušince sezajiskřilo, svět se stal zase krásně černobílý, to jak ho překrylo moje ego,které spotřebovalo všechny barvičky. Během půl hodinky jsem se dohrabala namísto určení, dala si cigárko a zaplula do učebny. Vyvalila se na stůl a veselesi četla sprosté komixy, abych nějak zabila čas. Nastala písemka. Lehce měznervóznila nervozita přítomných nervózních lidí, ale než jsem stihla něco,cokoliv vymyslet s nervozitou, nastoupila ukrutná bolest hlavy.

Písemku jak je mým dobrým zvykem jsme odevzdalaprudce jako první asi v půlce času, Tom to opravil, pronesl pár vtípků aoznámil mi, že jsem blbec, neboť kdybych udělala o 3 chybby méně, nemusela bychjít k ústní zkoušce.

Mezi písemkou a ústní zkouškou jsme obdarovali Tomáše básničkou a hrou.

I když tvoje vtipy převratné jsou,

Stejně nás vždy rozesmějou,

Jdeš ohebný jako guma,

Při masážích skáčeš jako puma.

Ahmed* je tvůj věrný kamarád,

Díky tobě ho má každý rád.

Umíš klídeki pohodu rozdávat,

Přišli jsmeti sborově poděkovat.

*Ahmed je skeleton

Poté jsme muudělali hru, šmudlo hledej, kdy chodil po místnos. „To by se mi veško do kalhot.“„Schovali jsme ti penis.“ Dar nakonec nalezl, byl docela rychlý. Vyfasovalbundu a triko. „Aha, vy jste si všimli, že mám jenom jednu mikinu.“ Potéspolečné foto a hurá na ústní zkoušku.

                Na ústní jsem čekala středněproporcionálně dlouho a spíš si spala v koutku. Přišla jsem na řadu a poučenapředem, že budu muset povídat o nějakém svalu, který si budu i sama moctvybrat, jsem se rychle jeden naučila. Nastoupila jsme tam a hodila svůjvynervovaný výzub, který si k mé smůle většila lidí přebere jako: Všechnov cajku, žádnej problém. „Tak si vyber nějaký sval a povídej.“ „To tak jánevim, třeba .. vždyť je to uplně jedno. Tak třeba deltovej….“ A pak scéna jakz básníků, jak tam chudák Štěpán nastoupí a povídá a povídá ….“ „Výborně!No a co uděláš při uštknutí hadem?“ „No když vás uštkne had, tak to máte blbý.No ale tak třeba tu nohu nějak zaškrtíme ať se ten jed nedostane dál do těla,ránu nevysáváme a nerozřezáváme. No ale víte jak, tady v čechách nejsouhadi dost jedovatý na to, aby vás to nějak zabilo, když budete v cajku,ale když uvidíte nějakýho cizokrajnýho hada, tak to je špatenka. To raděj bertenohy na ramena a zdrhejte.“ „No jo a nějakej klid asi pak, že?“ „No tak jasně,nepošlu uštknutýho člověka skládat uhlí.“ Tak jsme se zasmáli. Pak ještě jednaotázka, zodpovězená fofrem, takže sbohem a šáteček, gratulujeme, tady mátecertifikát. Vylezu ze dveří a udělám anime xichtík a slůvko „Yai!“ Vyfotili simě zepředu, zezadu shora zdola s Andrejkou s Markem a vůbec. Noparáda.

                Tak a teď sedím na obědě, píšutohle a doufám, že tentokrát to jídlo bude poživatelné. Tak uvidíme. No, snadzase někdy něco napíšu a nebudu mít takové odmlky.

Páčko, Cal