RESUSCITACE JANA KRUMPHANZLA

Lepím z toho mála co tu po ní zůstalo ptačí budky. I ona sama je taková malá ptačí budka. Andělé mi zase přišli povyprávět novinky a vyprávěli mi jak ptáček darebáček zpíval "je mi s tebou tak dobře budko!" Láska je moc hezká věc a ptáčkům je často zima a budka je potěší. Jak hezky se spí, když venku je venku a uvnitř je uvnitř. Jednou uvnitř jindy venku. Kdo by to neznal. Anděl rozdal karty na stůl a poplácal mě po zádech. Usmál se a podal mi erotické fotky nějaké tlusté, blonďaté ženské a pošeptal "čas nezastavíš!" Usmál jsem se a vzal si oplatku z talířku a pár drobtů mi spadlo do klína. To by si ptáček dal do zobáčku. V tom jsem zaslechl za oknem jiného ptáčka a zpíval písničku o žaludu. Zvláštní píseň pomyslel jsem si a anděl pošeptal, "čas nezastavíš, přátele najdeš a ztratíš!" Nalil jsem si šálek kávy a vyprávěl mu o jedné ženě, která byla ptačí budkou a on se smál. Jak ten se smál a kdyby si křídla před lety neuřízl snad by se chudák umlátil. Potom se opatrně zeptal, "ty jsi neumřel chlapče můj?" a já mu řekl, "umřel, ale nikdo si toho nevšiml!" Anděl se napil kávy a poplácal mě po zádech se slovy, "já jsem si všiml, ale stále jsi to ty chlapče. Před sebou neunikneš!" A potom jsme seděli a dlouhé hodiny si vyprávěli o životě, smutku, radostech a strastech. Anděl mi řekl básničku, ale nemůžu jí tady napsat....protože je o hloupých lidech. A hloupé lidi musíme mít rádi, potřebují to. A proto je snad i já mám rád a andělé jsou rádi, že ještě mám pár sušenek a kávu. Vstal jsem z mrtvých, jsem samá díra a puklina. Poškrábané a zválené tělo tahám jako pytel starých krámů a noc co noc myslím na ptačí budky v korunách stromů a na ptáčky darebáčky. Vždyť ptáček vám může ukázat směr na cestě životem. A když nemáte pušku, rád vám zazpívá....."čimčarára čim čim čim, já ti život pokurvim!" Andělé však tvrdí jedno, "za všechno si můžeš sám!"