No to je jednou zasevedro. Docela bych chtěl být kaktusem.  Pomyslelsi Wataru rozvalený na křesle dosti nemravným způsobem na verandě, kterou jehopředci, po nichž podědil barák, zastřešili v podstatě vrstvou průhlednéhoplastu, který má i nějaký speciální název. Na ten si ale Wataru nemohl u všechJežínovejch trenýrek, v  horku čítajícím 45°C, vzpomenout. Tak nějak nazdařbůhzíral na kaktus „Parodia maxima“, který právě kvetl sytě červeně. Není si jist, jak dlouhá dobautekla, každopádně měl dojem, že horko ještě vzrostlo. Vymyslel,že by nebylo od věci natáhnout se a zapnout větrák, nicméně velmi hbitě došelk závěru, že jakýkoliv pohyb je příliš namáhavý. Nechal větrák stát. Někdozazvonil. Wataru se ani nepohnul. Následovalo další zazvonění, za ním další adalší. Parodia maxima si z nějakého zvonku nic nedělala, ovšem návštěvníkpo něm zjevně něco chtěl, neboť se zcela zjevně opřel o zvonek. Měl bych posekat trávu. Napadlo ho zcelanelogicky, zatímco zvonek nadále řinčel. Wataru si povzdychl a začal vážněuvažovat o tom, že se přemůže, zvedne se a dojde otevřít dveře. V tomzvonek utichl. Wataru si oddechl. „Problém se vyřešil zdá se samostatně.“  Blaženě zavřel oči, a vychutnával nastaléticho. Po chvilce se ozvala rána jako z děla, jak někdo, nebo něconarazilo do skleněných dveří na terasu. Ač zdá se to nemožné, Wataru nadskočilna křesílku dobře 20 cm, prudce otevřel oči a zadíval se ke dveřím, odkud se naněj díval rozezlený výraz jeho souseda, který se nedávno nastěhoval, ale pojedné veselé příhodě se z nich stali přátelé. Vypadá vtipně. Pomyslel si krátce Wataru, při pohledu na jeho rozježenévlasy světlé barvy. Asaka si mnul čelo, kterým evidentně narazil do dveří. Něconadával, leč Wataru nebyl schopen říct co, protože sklo bylo silné a zvukunepropustné. Nyní již klidný Wataru pozoroval Asaku s pobavením, zatímcojeho návštěvník něco zuřivě gestikuloval za dveřmi. Když si však Asakauvědomil, že se jeho konání míjí účinkem, mihl se na jeho tváři lišácký úsměv ado Watarova zorného pole se vsunul orosený a prostě neodolatelně vyhlížejícísoudek, na němž se vyjímal nápis Heineken. Na tváři Watara se vystřídalo hnedněkolik emocí: zájem, zvědavost, touha, bezmoc, odhodlání… podle těchto emocíse i zachoval a objevil se i výraz vítězný v okamžiku, kdy rozrazil dveře.Asaka jen tak tak uskočil, před letícími dveřmi. „Vole, chceš mě zabít??!!“zvolal, když se snažil chytit balanc. Wataru se mocně natáhl a zachytil soudek,čímž zachránil, mimo jiné, i Asaku. Vzhledem k tomu, že se jeho rucedotkly chladivého soudku a zároveň jej ovál mírně chladnější vzduch, který měldle teploměru pouhých 28°C, evidentněožil a na jeho tváři se rozlil velmi zubatý úsměv. Asaka, mírně podmračen, senarovnal a vyrval mu soudek z rukou. „Ten sud je především můj, takžejestli se chceš napít, tak musíš nejdřív zachránit mě!“ bodnul se ukazováčkemdo hrudi, vykulil oči a pokýval hlavou. „Máš plavky?!“ vybafne na něj Wataru.Asaka, tvářící se krajně nechápavě, byl za ruku vlečen i se sudem dolů zeschodů. Následně přes trávník, směr bazén, nehledě na vzpouzející ho se,  patami marně brzdícího Asaka, jež neustáleopakoval jedno slovo: „NEEEEE!!!!“ „Co ječíš?? To se vsákne.“  Usmál se Wataru se ďábelsky. Asaka, jehož lzenejlépe popsat jako člověk, okolo kterého se objevilo mnoho otazníků avykřikníků, byl úspěšně dopraven k bazénu. Tam ho Wataru pustil a začal sisvlékat triko. Asaka lehce zčervenal, čemuž Wataru, který na něj pohlédl,nevěnoval pozornost a jen se zeptal: „Kde to vázne?“ Asaka na něj chtělpohlédnout, ale v mžiku zrak odvrátil, protože Watarovi kalhoty i s trenýrkamibyly fuč. Jakmile se chtěl podívat znovu, dostalo se mu jen vodní spršky, kteránebyla v tom vedru zrovna nepříjemná. Rozhodl se přidat. Stáhl ze sebeveškeré šatstvo, odložil soudek a vědoucně vylovil pár sklenic z altánkupod ořechem a s rozběhem i se sklenicemi v náručí skočil do bazénu.Wataru jen sledoval, jak vyplavaly sklenice. Asaka se dostavil s mírnýmzpožděním po nich. „Brrr!“ bylo jediné, co z něj vypadlo. „No to jevynikající. Vždyť ta voda je chlorovaná.“ Na oko se zamračil Wataru a po krkponořen do vody, se chytil okraje bazénu, k němuž byl zády a nechal senadnášet. Asaka se jen zasmál a sklenice vypláchl. Zatímco Wataru se zavřenýmaočima relaxoval a pravděpodobně chladil přehřátý organismus, Asaka se ujalčepování piva. Poté přešel ke kamarádovi a postavil vedle něj sklenici, jenšalvěj ví proč, sektovou s krásně natočeným pivem. Oba popadli sklenici,ťukli si a dost upili. 

…..

„Došlo pivo..“ žažbleptal Asaka, evidentně poněkud podnapilý. Wataru se na něj krátcepodíval a přikývl. Asaka z nejasného důvodu měl na obličeji výraz naprostézdrcenosti a zoufalství. „Doma v lednici mám ještě nějaký alkohol ..kdybys měl zájem.“ Navrhl Wataru a Asaka téměř neznatelně přikývl. Společnýmisilami se jim nějak podařilo opustit bazén. Jelikož Asaka byl poněkud statický,Wataru přes něj přehodil župan. „Pojď.“ A vydal se směrem k verandě. Asakaho následoval. „Zůstaň tady. Pro něco dojdu.“ Usmál se Wataru, natáhl k němuruku a lehce mu přejel prsty po zplihlých vlasech, z nichž odkapávalavoda. Chvilku vypadal zamyšleně, pak vlasy pustil a vyrazil do baráku, dokuchyně, při tom si hodil na hlavu ručník a začal si vysoušet svoje vlasy.Asaka chvilku vrávoravě postával na místě, načež úspěšně ztratil balanc. „JAUVAJZ!KRUCI…“ Zaslechl Wataru v kuchyni, zahodil flašku Metaxy a běžel nabalkon. Tak spatřil Asaku s poněkud provinilým výrazem jak se šetrně držíza pozadí a na županu se mu pohupuje Parodia maxima. Wataru celý zrudnul,zjevně od zadržovaného smíchu, ve který během pár okamžiků také propukl. Asakataké celý rudý, ale evidentně od studu nedělal nic. Wataru se trochu uklidnil astále se trochu pohuhňávající začal z kamaráda stahovat župan. „Vydrž.“ Županrozložil po stole a skoro láskyplně z něj začal vymotávat kaktus, který pochvíli vrátil na parapet do podkvětníku a pak se otočil na Asaku. „Co se stalo?“„Já jsem nějak zavrávoral a spadl jsem…“ špitnul Asaka někam k podlaze. Načežvyjeknul. „To lechtá!“ a otočil se, aby spatřil Watara, jak odtahuje štíhlésvětlé prsty od míst, kde měl Asaka pár trnů zapíchnutých na zadku. Wataru seznovu zahuhňal. „To musíme vyndat, jinak budeš dost trpět. Pojď.“ Pokynul murukou a Asaka, nahý jak se narodil, přikývl, z opěradla od židle sundalručník a cudně si s ním zakryl intimní partie. Došli společně do obýváku,kde mu Wataru naznačil, aby si lehl na gauč. Wataru odstrčil trochu stůl, sedlsi na něj a sehnul se k ležícímu Asakovi a velmi zblízka si prohlíželpostiženou část těla.  Zvedl se a šel dokuchyně, kde vzal zapomenutou Metaxu, dvě sklenice a do zubů si vzal pinzetu.Usadil se zpátky na stůl, pinzetu vyměnil za cigáro a zapálil si. Nalil dvěsklenice, nutno podotknout řádné holiny a jednu z nich podal trpící rudéosobě. S cigaretou ve rtech začal pinzetou vytahovat jeden trna za druhým.Po nějaké době Asaka cítil lehký polibek na místě, kde předtím byli trny,prudce se zvedl a zakryl se ručníkem. Wataru mírně překvapený na něj pohlédl aoči mu sjeli i níž, k ručníku. Tiše se uchechtl, hodil do sebe zbytek své sklenicea oběma dolil.  Odložil cigaret dopopelníku a usadil se do poněkud uvolněnější polohy na stole. Asaka nervózněpopíjel. „Jak se má Eiko?“ „Cože?“ odvětil překvapeně Asaka. „Eiko.“ „Nevím,asi dobře..“ odvětil nervózně Asaka. Wataru se k němu naklonil a sáhl naručník. „Myslíš na ni?“ „Z čeho tak usuzuješ?“ zeptal se Asaka a pohlédlstranou. „Zdá se, že máš tady menší problém.“ Uchechtl se Wataru. „Trochu ti s nímpomůžu.“ Načež poklek, vytrhl Asakovi ručník a zahleděl se mu do rozkroku. „Hmm..“ vydal Wataru zálibný zvuk a lehce špičkou jazyka přejel Asakovi po celédélce ztopořeného přirození, lehce políbil na špičce a poté ho celého vzal doúst. „Nnn..“ vzdechl Asaka a položil Watarovi ruku do ještě vlhkých černýchvlasů. Wataru si chvilku hrál. „Ne! Počkej ..! To …! .. Ah ..!“ Vypadlo z Asaky,načež vyvrcholil. Wataru na něj pohlédl uhlovým pohledem, oddálil se, olízl sirty a rukou si shrnul vlasy z obličeje. Asaka opřený v gauči těžceoddychoval, měl zavřené oči. „To bylo docela rychlé.“ Zahihňal se Wataru a znovuupil ze sklenice. Asaka najednou celý poskočil a zčervenal. „To ..“ „To nic. Můžu?“odvětil Watar, odložil sklenici a obkročmo si sednul na Asaku. Rukou mu přejelpo hrudi, sklonil se a lehce ho políbil na krk. Poté na bradu, jazykem mupřejel po rtech. Mírně se zaklonil a rukou mu znovu zabrousil do rozkroku, kdeho chvilku dráždil. Asaka se lehce předklonil a políbil ho. „Hnn..“ vzdechnulWataru. Asaka ho políbil na hrudi a lehce ho kousl do bradavky, obkroužil jijazykem a rukou ho objal. Wataru se mírně nadzvednul a začal pomalu nasedat naAsaku. „Nnn..“ vzdechnul. Asaka ho jako zhypnotizovaný pozoroval, chytil ho zaboky a lehce přitlačil. „Ah!“ heknul Wataru a chvilku tak zůstal. Asaka murukou přejel ze strany po krku. Wataru se lehce začal pomalu pohybovat, rukouse opíral o Asakovo koleno. Kousl se do rtu a zavzdychal. Asaka ho chytilzezadu za krk a přiblížil si ho. Jeho steny utlumil dlouhým polibkem. Rukou vzalWatara za přirizení a začal ho dráždit. „Ah! Hnn..“ Vzdychl a díval se naWatara, který měl zavřené oči a při zapadajícím slunci jeho kůže vypadala téměřbílá, lesklá od potu. „Já ..“ hekl slastí Asaka. „Jo.“ Odpověděl mu Wataru a sevzdechem vyvrcholil téměř ve stejném okamžiku jako Asaka. Wataru se skorozhroutil Asakovi na hruď a oddychoval. Asaka jen nevěřícně pohlédl na svojiruku, pokrytou semenem. Po chvilce se Wataru zvedl a oblékl se do županu. Ještěněž se stihl zakrýt, Asaka viděl, jak mu po stehnech něco stéká. Wataru seznovu napil a zapálil si cigáro. Nikdo nic neříkal.

…..

Jako skoro každý den se Wataru válel na křesílku na veranděa pozoroval nezaujatě kaktus. „to by mě zajímalo, co dělá.“ Povzdechl si apohlédl k obloze. „Týden a o něm ani vidu ani slechu.“ Znovu si povzdechl.Seděl tam dobře tři hodiny a tak nějak průběžně vzdychal, dokud se ode dveří dozahrady neozvalo: „Hodláš provzdychat celý den?“ Wataru pohlédl ke dveřím, vekterých se o futra opírala dobře známá postava blonďáka s rozčepýřenými vlasya pronikavým zeleným pohledem. Wataru jen naprázdno párkrát otevřel a zavřelústa. „Máš čas?“ zeptal se Asaka a Wataru přikývl. „Stará mě vyhodila z barákua zažádala o rozvod. Wataru na něj překvapeně zíral. „Nařkla mě z nevěry. Aať si za ní táhnu.“ Chvilku se odmlčel. „Tak jsem tady.“ Dokončil větu, zatímcodošel ke zcela zkamenělému Watarovi. Natáhl k němu ruku a pohladil ho potváři. „Můžu tady s tebou zůstat, než si najdu nějaké bydlení?“ Watarusnad probuzený z transu zavrtěl zamítavě hlavou. Asaka zjevně trochuposmutněl, otočil se a vydal se ke dveřím. Wataru ho chytil za cíp trička ašpitl. „Musíš.“ Asaka se na něj otočil a zcela vyděšeně k němu klekl. „Cose stalo?“ Začal mu slíbávat slzy, co Watarovi tekli po tváři. „Mě .. já …“zakoktal se Wataru. Asaka ho políbil. „Miluji tě.“ Špitl Wataru. „Já vím.“ OdvětilAsaka.

End