Věříte na "vzpomínky zůstanou"? Fajn, ale vězte, že ony vzpomínky se mohou v jednom okamžiku změnit v noční můru.

Začněmež od začátku. Dnes jsme měli firemní "tmel", což ve volném překladu znamená chlastej s kolegy co vydržíš. V dobré náladě jsem se po půlnoci vydal do "mého" klubu. A pak se to stalo. Spatřil jsem bohyni. Byla snad ještě hezčí než dříve. Daniela - má pubertální vášeň. Má modla v mých 17 letech se náhle zjevila jako blesk z čistého nebe. Objali jsme se a já ji pozval na pár panáků. Náhle se situace vyvrbila tak, že jsme tancovali tělo na tělo a mně bylo opět sladkých sedmnáct. Jenže i z nejhezčího snu musí zákonitě přijít trpké probuzení - což u mě platí dvojnásob. "Už nám není sedmnáct Martine. Dneska jsi pro mě jen kamarád," řekla s lítostí v hlase, ale já věděl, že se právě zničila jedna z mojich nejkrásnějších vzpomínek. Daniela - dívka, kterou jsem svého času skutečně miloval. Ta samá dívka, která mi nyní řekla, že pro ni defacto nejsem ničím více než kamarádem. Jak se může život tak krutě proměnit. Proč mi bere to málo krásného, jako jsou právě ty vzpomínky. Proč mi bortí můj "dětský sen" :-(((