Věříte na "vzpomínky zůstanou"? Fajn, ale vězte, že ony vzpomínky se mohou v jednom okamžiku změnit v noční můru.

Začněmež od začátku. Dnes jsme měli firemní "tmel", což ve volném překladu znamená chlastej s kolegy co vydržíš. V dobré náladě jsem se po půlnoci vydal do "mého" klubu. A pak se to stalo. Spatřil jsem bohyni. Byla snad ještě hezčí než dříve. Daniela - má pubertální vášeň. Má modla v mých 17 letech se náhle zjevila jako blesk z čistého nebe. Objali jsme se a já ji pozval na pár panáků. Náhle se situace vyvrbila tak, že jsme tancovali tělo na tělo a mně bylo opět sladkých sedmnáct. Jenže i z nejhezčího snu musí zákonitě přijít trpké probuzení - což u mě platí dvojnásob. "Už nám není sedmnáct Martine. Dneska jsi pro mě jen kamarád," řekla s lítostí v hlase, ale já věděl, že se právě zničila jedna z mojich nejkrásnějších vzpomínek. Daniela - dívka, kterou jsem svého času skutečně miloval. Ta samá dívka, která mi nyní řekla, že pro ni defacto nejsem ničím více než kamarádem. Jak se může život tak krutě proměnit. Proč mi bere to málo krásného, jako jsou právě ty vzpomínky. Proč mi bortí můj "dětský sen" :-(((

Takže dnes pro změnu přihodím menší zážitek z víkendu.

Byla sobota a já i po prokaleném pátečním večeru se jal s partou vydat na další pařbu. Nejdříve jsme se odhodlali obhlédnout Beat Fest, který se také ten den u nás v Kolíně konal. Upřímně - nezaplatil bych jim za to ani korunu, ovšem byla to free akce, tak budiž. Vydržel jsem tam asi dvacet minut než přišel problém. Fronty u všech stánků s pitím byly doslova nekonečné. Naštěstí tam se mnou stál kamarád, tak jsme aspoň během těch zhruba patnácti minut čekání pokecali. Jenže poté přišel vrchol. Tak nechutně teplé pivo by se styděli podat snad i v nejšpinavější knajpě 4. cenové skupiny. To už byl vrchol, a tak jsme se s tímto kámošem rozhodli, že půjdeme raději do blízké hospody. Po pár hodinách a jednom přesunu jsme se nakonec opět jen my dva dostali do klubu "Staré lázně". Sice se mi začala vracet opička z minulého dne, ale to se ještě dalo překousnout. Zakotvili jsme na menším sále, kde většinou hrajou oldiesky atd. A tady právě začíná ta hlavní část storky.

Kámoš si šel vystát frontu k baru a já šel zatím na něj počkat na "podium" na tomto malém sále (P.S.: podium na tomto sále = drobné vyvýšení v úrovni většího schodu). Jenže jsem si neuvědomil, že touto dobou skončil i nedaleký Beat Fest a několik dostatečně nevybouřených "rockerů" se přišla bavit sem. Ve chvíli, kdy jsem stál na podiu, tak DJ spustil "Holky a mašiny" od Dana Landy a já tušil, že to je začátek konce. V tu ránu se všichni ti přiopitý šílenci nahnali nejen na pódium, ale i všude kolem něj a začali skákat, řvát, mlátit hlavou sem a tam, pogovat a další líbezné kratochvíle provádět, jež jsou OK na fesťáku, ale ne v klubu. Inu byl jsem doslova uvězněn. Poté přišla série ála Landa, Kabát, Divokej Bill, Landa a možná ještě taky Landa - takže všichni tito "hroziči" byli naprosto ve svém živlu. No byl jsem rád, že jsem se bez úhony mohl pohnout aspoň po nějaké té čtvrhodině konečně pryč. Většinou bych se během těchto "orgií" držel mimo hlavní "kotel", ale dnes už bylo skutečně pozdě. Inu vskutku zábavná sobota...

Takže zde je můj problém.

Jako člověk se zvýšenou hladinou testosteronu v krvi mám podstatně vyšší sexuální apetit, než je průměr, ale stále jaksi nemohu najít partnerku s podobnou "potřebou".

Jde o to, že jako člověk tímto "postižený" si potřebuji být jistý,že než s někým začnu pevný vztah, bude nám to klapat v posteli a mnoho dívek jaksi stále nehodlá akceptovat fakt, že sex je ve své podstatě jen živočišný pud a stále vyžaduje jeho odkládání na pozdější dobu ve vztahu. Nevím, zda je to způsobeno nějakou nepodloženou obavou o ztrátu partnera či něco podobného, ale moje teorie je, že pokud je náruživějšímu partnerovi(partnerce) sex ve vztahu z důvodu "hlubšího citu" odepírán, může to mít paradoxně za následek rozpad perspektivního vztahu, jelikož se na právě na to odepírané může velmi lehce člověk ještě více upnout a sám se tak nesnaží o prohloubení citů a rozvíjení vztahu.

A jak to máte vy? Jak berete sex jako takový?


(Článek vychází ze starší diskuze ZDE)

K této diskuzi mne inspirovala diskuze o rakouském fenomenu KROCHA,který bortí Vídeňskou scénu. Poslední dobou se na nás valí tanečnístyly jako TECKTONIK, JUMPSTYLE, KROCHA apod. Na jednu stranu jsem rád,protože před několika lety, kdy nastala hrůzná vlna R'n'B a hoperskýchsračiček jsem prorokoval, že do roku 2010 se opět na výsluní popularitydostane opět elektronická dance music. Nakonec se tomu začíná dít užpozvolna nyní. Jako milovník dancu jsem potěšen - ale na druhou stranumě děsí, jakou tato další "dance vlna" přináší s sebou za módu. Je tosamozřejmě každého věc, co nosí a poslouchá a je dobře o sebe dbát, aletohle už je über-přešampónované. Ovšem co mi vadí více je, že to lidénejen zde přirovnávají k šílenostem jako EMO apod. Ona totiž i tatovlna potvrzuje známou věc, že dance music byla vždy z 90% o zábavě a neo předělávání osobnosti, jako tomu bývá u různých rádoby "drsňáckých"stylů, díky kterým se v našich končinách začali rojit "gangsta niggaz"či mrtvolné postavy s černou řasenkou a bílým obličejem. U této vlnytoto oblékání většinou začíná a končí na tanečním parketu, což jenaprosto v pořádku a příznivci ze sebe před nezaujatým okolím nedělajíramena, že zrovna oni jsou nejlepší. Prostě se jen baví a poznávajínové lidi. A právě tímto mi i přes určitý odpor k této vizáži jsoupodobní blázni a jejich styl sympatičtější, než současné doznívající"trendy"

(Tento článek vychází ze starší diskuze ZDE)

Vážení a milí zbloudilci,

vítám vás všechny na svém prostůrku, kde se budu snažit ulevit své hlavě, duši, libidu a všemu, co mě v posledních letech tíží.

Budu moc rád za jakékoliv názory k tématům, či jakýkoliv projev souhlasu či nesouhlasu.

Nu dobrá, buďte to jako doma a budu se Vás snažit co nejčastěji "oblažovat" svými výplody. A věřte, že vám za to dokonce ani nebudu platit

Sbohem a šáteček...