Že by pouhý pěšák na šachovnici, nebo líbezný květ uprostřed pouště, čisnad déšť padající na zem? Kdo ví... Ale jedno je jisté jsem skutečná.Žiji na tomto světě a bojuji s nezmary, které mi život připravil docesty. Nedůvěřivá osůbka, ale přesto tak přátelská. Hmm..Mám snadvypsat jsem taková a maková? Proč? Každý mě bere trochu jinak, každý omně říká něco jinýho. Zrovna mi nedávno jeden človíček řekl: "Jaké toasi je, když se někomu otevřeš". Ano, už ani sama nevím, poznamenánaminulostí pomalu zapomínám. Ach ta sladká svoboda...Víte co jespravedlnost? Tak to jste štastné osobydenšního světa, protože já jinikdy nepoznala. Je zvláštní, když vkládáte důvěru v někoho, kdo patřído vaší rodiny a pak....velká rána, vleké zjištění, že on byl ten kdovás celou dobu ničil. Co je horší, zrada nejlepšího přítele nebo členarodiny? O tom by se dalo sáhodlouze diskutovat, ale proto tu přecenejsem. Mám kráčet za ostatními a tvářit se jako,že se nic neděje, žetyhle známé frašky, co tu někteří hrajou jsou normální? Ne-e. Na torvnou zapomeňte, život mě naučil, jak být mrchou, jak se chovat k něm,kdo mi ubližují. A jak se říká : "I padlí andělé můžou jít do nebe" :)