Nesuď , když mě neznáš! 
Když padá hvězda plní se přání.
Pokaždé když spadne hvězda, jedno srdce..přestane bít.
Pravda či lež? Ani nevím. Probouzím se snad ze snu a padám do reality?Snad…už bylo na čase. Ležím na nemocniční posteli a oči se mi pomaluzalívají slzami, né myšlenkou vánoc, ale další tvrdou ránou od života…
Vánoce, krásné období každého pozemského života,ale přec…
Mám si přát lásku? Ale proč, nemohu nikoho přinutit aby mne miloval.
Mám si přát zdraví? Ale kdo mi koupí nové...
Mám si přát přátelství? Ale přátelé zůstanou jen tak dlouho, jak oni sami chtějí.
Mám si přát mír ve světě? Ale vždyť je to jenom na lidech, jak se rozhodnou, a co tím způsobí.
A co věci ? Neexistuje nic bez čeho bych nemohla žít.
Ale přeci jen se našlo jedno velké přání. Přála bych lidem, kteří jsouna tom jako já, lidem, kteří třeba hledají domov, dětem, které jsou nemocnéleukémii, rakovinou, či nevyléčitelnou nemocí, a věřte, že jich známdost, aby v životě měli o kapku více štěstí, než ti, co si svých životůneváží nebo s nimi hazardují. Přála bych jim aby nikdy neztratilinaději, protože to je někdo to jediné, co vás drží při životě….
