Bojí se otevřít své srdce...bojí se přicházejícího dne..bojí se Tebe!

Vzpomíná na každou minutu, kdy jste byli spolu...bojí sepohlédnou zpátky na nebe..

Její srdce krvácí a oči…slzy se utápí v krajinách noci…

Cítí to, chce říct, co pro ni znamenáš, i přesto upadá na zem..

Upadá do nicoty nevratné, láska v ní umírá, vzpomínky zabírá…

Tam, kde věčná tma je… Tam, kde život nezná hranic ani zapomnění…

Usíná poprvé a navždy, klidným spánkem své oči zavírá..

Ve snu znovu ožije, rozkvete, jak jarní kvítí na louce..
Snaží se dostat k Tobě, přec to ani nejde, něco ji svírá a bránu snů zavírá…

Chce bojovat, chce se bít….Nemá šanci ..Ona je silnější..

..Ráno se probouzí, ne do svého života, do svého dne, ani ke svým přátelům..

Nýbrž do světa, jenž se rájem nazývá… Tvé oči pláčí, obětí potřebují..

Nikdo se nenachází….nikdo nepřichází na pomoc…

Sedíš na věži, kde jste spolu sedávali…Díváš se na hvězdy,které jste milovali…

Díváš se na jedinou, nejzářivější ze všech je…poznáváš v ní cosi…

Cosi Tě svírá na duši… Touhu svou věnuješ jen jí, ale ona nepřichází…

Modlíš se za každý den, ale ona už navždy zůstane jen tou…..

Tvou vzpomínkou….nadějí….

Hvězdou…