Tak jak vám tu vždy píši, tak to nikdy nezní optimisticky, dá-li se to tak říci. Sám si řikám, kdy už bude ta doba co budu chválit kde co, každá blbost pro mě bude úchvatnou, to že tráva je zelená nebe je modré a růže jsou červené. No nevím jestli tohle je zrovna to přirovnání, které bych měl použít. Prostě jako kdyby vše bylo v čudu, možná postupem času se to nezdá být tak dramatické, ale pořád toho přibývá, sem tam se něco vyřeší, ale ty největší problémy stále přetrvávají. člověk chce být šťastný, chce vědět co ho čeká a co chce v životě ještě zažít a co když právě tyhle věci jsou tak vzdáleny od reality, neví jak je realizovat a přitom to zase nejsou cíle bůhví jak moc velké, když se o ně prostě snaží....... To na čem mi opravdu záleží, se pořád držím, ale není to právě to co bych měl opustit? NÉ OPRAVDU TOHLE NECHCI MÍT ZA PRAVDU. Jsem zklamán, ale stále plný nadšení, jestli se pořád držím toho svého cíle, tak určitě putuji po jedné z těch nejdelších a nejkrutějších cest...........Tak vlastně dneska pro vás zase nemám nic optimistického, no doufám že příště.........