V poslední dny jsou jako kdyby v duchu, co se může pokazit to se pokazí, no ono je to spíš už otázkou týdnů, né-li měsíců, předtím jsem to sváděl na počasí a teď.....no a teď už to zcela nechápu všechno se boří jak nějaká stavba z karet, i poslední věci ve které jsem věřil se pomalu mlží nebo přerůstají v monstra, i když jsem člověk co si strach nějak nepřipouští (jediný strach ve který věřím je z lidí, bohužel bývá oprávněný), tak v poslední době cítím že právě ten strach je to co nás nutí si uvědomit jak se věci mají a nejhorší můj nepřítel je nerozhodnost a když už konečně jsem rozhodnutý tak to stejně nejde, ono cokoliv o co jsem se kdy snažil nevycházelo tak jak by mělo, no nevycházelo to ani tak aby se to tomu podobalo. Já vím že k těm co se tu objeví a mají sílu na to si přečíst těch pár řádků co sem napíši, vůbec netuší o čem mluvím, ale i tak děkuji......jak se vždycky řiká že některé věci je prostě potřeba říct.....horší je kdyyž už prostě nemáte slov, prostě už nemůžete nic říct nevíte jak by jste mohli pomoct. Od té doby co jsem se začal zajímat o ostatní, tak abych se nemusel trápit sám sebou, tak abych pomohl ostatním když sám se ve všem topím, se skoro všem život zhoršil a čím víc toho vím tím víc mě to trápí......Mám vás všechny rád i ty co si myslí že ne, já nemám sílu na vás cokoliv hrát....ale nesnáším to když vy to děláte.....Život není hra.........mrzí mě vše a zároveň nevím jak bych mohl cokoliv změnit.........S láskou všem které znám....zní to dost blbě na to aby to nebyla pravda. :(