Pět, tři a jedna.
"Teď ty", praví Srdce rozumu.

"Stejně nevyhraješ Srdce" City otupí a zůstanu jen já.

Šest, dva, tři.
"Tak házej" usmívá se rozum.

"To se uvidí." praví srdce. "K čemu ti je prakticky myslet a žít bez citů?"

Čtyři, šest a šest.

"A k čemu ti je řídit se city, akorát si vždycky nameleš. Pozor házím. "

Šest, šest, šest.
Rozum: "Já to věděl!"

A tak rozum seděl a díval se na místo, kde seděl jeho protihráč a bylo mu smutno....