Občas si připadám, jako když mám kolem sebe nějaký štít. Štít, kterým ke mně nemůže nikdo projít. Který brání mému okolí mě dostatečně poznat, pochopit. Možná jsem ho vybudoval sám. Aby mě chránil před ostatními lidmi. Aby dovolil vstoupit jen té osobě, která nebude povrchní, ale bude mít sílu a zájem štítem opravdu projít. Asi takový test, jestli to danná osoba myslí opravdu vážně nebo ne. Občas mám chuť ten štít zahodit, vypnout, ale říkám si....spusta lidí ho zahodila a co z toho? To už nebudu já, budu jen jeden z davu. Já ale nechci být jen jeden z davu. Chci z něj vyčnívat, aby mě zahlédla osoba, která se nehodlá také poddat všeobecným pravidlům, ale chce zůstat sama sebou. Taková osoba štítem projde. Je to dlouhá cesta, ale nesmím to vzdát. Výsledek mi převrátí život naruby.