No nebylo to uplne tak cestou domu z prace, protoze po praci jsme jeste posedeli s par prateli, ale proste cestou domu se me zmocnil zas pocit, kterej zna asi hodne lidi. Odejdete ze spolecnosti a v hlave se vam honi spousta myslenek. Je to Vas svet a mozna ho nikdo nechape, jen Vy sami. A to je prave to co me trapi. Nasadim si sluchatka do usi a opet se odevzdam svemu mysleni, svemu svetu, ktery vi, proc co delam, co me k tomu vede a chape proc to tak je.

Je to jako byste byli na pustem ostrove. Kolem je jen more a v dalce nikdo. Kazdy den vyhlizite, ale je to porad stejne, nekdy klidna hladina, jindy velike vlny a rozbourene more, ale porad jen voda. Chodite si sami po svem ostrove, znate ho temer cely i zakony, jake je treba dodrzovat k preziti. Jste tu uz dlouho, takze spoustu veci uz znate a spoustu se jich jeste naucite, protoze ostrov je veliky a cely jste ho jeste neprosli. Kdo vi, jestli se mi ho nekdy cely poznat povede.

Posledni dobou mam spoustu prace, fakt hodne a dalsi starosti okolo. Nedavno jsem sedel v praci, fakt uz jsem nemohl, jen jsem sedel, podeprenou hlavu rukama a mel pocit, ze musim kazdou chvili vypnout, jakoby se ma mysl zastavila a proste se chtela uvest do rezimu spanku. To se mi jeste nestalo, asi jsem to kapku prehnal. Tretinu prace jsem si pridal dobrovolne, nemusim to delat, ale mam urcite plany do budoucna, takze vlastne musim, pokud chci aby se mi splnili. Ale mohl bych se na to vykaslat a zit jen tak, z toho co mam a neresit to. Pak je tu dalsi vec, ten zacatek toho co tu pisu, kdyz mam hodne prace, neresim tyhle veci, protoze na to neni cas. Premyslite jen o postupech, ktere je treba vykonat a snazite se neco stihnout a nezbyva cas na premysleni o sobe a o svete kolem a o tom, jestli Vam neco chybi nebo ne. Mam pratele, rodinu, ale neni nikdo, kdo by dokazal pochopit me sameho. Sam tomu nerozumim proc to tak je, nepripadam si nijak vyjimecny. Takze hura zas do prace.