Lezim na pric na lehatku. Od pasu dolu lezim na vode a divam se na dno, pres temer klidnou hladinu, hlavu podlozenou rukama. Chvilkama na nic nemyslim, jen tak se nechavam unaset proudem a divam se na dno. Voda je cista jako kristal, vidim kazde zrnko pisku. Obcas se mi hlavou mihne nejaka myslenka, ale spise jsem jako vypnuty, to jsem presne potreboval. Zastavit svuj neustale pracujici mozek. Neustale nad necim premzsli a nenecha me odpocinout. Je temer neunavny, kdyz telo nemuze, jdete spat, ale mozek stale pracuje, stale zpracovava podnety ze dne, proste nevypne. Nekdy bych ho chtel vzpnout, tady se mi to alespon na chvili povedlo, alespon na tu hodinku.