Energie jsme přepsali tady v Praze a u muzea se rozloučili. Řekl jsem si dnes jdeš patrně po Václavském náměstí naposledy jako občan Prahy. Dnes bylo všechno tak nějak živější než jindy, opravdovější, více trojrozměrné :) Dva kluci jedí hamburger nad opdakovým košem, tak jim v duchu přeji dobrou chuť, mraky lidí kolem, bíle Porshe zaparkované kousek vedle, výlohy s luxusním zbožím, holuby letící nad hlavou.

Tak jsem šel tedy naposledy svou oblíbenou trasu. Trasu, kterou chdím, když mě něco trápí a nebo moc přemýšlím. Začíná u koně a pak vede dále ulící Na Příkopě k Prašné bráně, kde se stočím dolů do leva. Dnes jsem tam šel záměrně. Je tam totiž obchod s belgickýma pralinkama, šel jsem kolem už hodněkrát a nikdy si tam nic nekoupil. Tá vůně uvnitř, jedna z nejkrásnějších co znám. Vůně čokolády, opravdu jsem cítili mléko a kakao, prostě nádhera. Mám pár vůní, které mám opravdu rád, na prvním místě je asi vůně vzduchu v létě po dešti a tohle bude jedna z dalších na které nezapomenu.

Jdu dál svou trasou s pytlíkem bonbónů v ruce. Bloudím klikatýma uličkama až dorazím na Staroměstské náměstí. Jdu k orloji, je skoro celá, vždycky jsem se usmíval tomu davu turistů co tam čeká na apoštoly, ale dnes jsem si počkal s nimi. Ani si snad nevzpomínám, kdy jsem je viděl naposledy. Tekrát, když jsem je viděl naposled bylo zvykem po zavření oken s apoštoly tleskat. Dnes jen nějaký kolega pamětník někde ze zadu z davu zatleskal, jinak nikdo. Doba se mění :) Vrátil jsem se zpět uličkama na Václavské náměstí a sedl na tramvaj a jel "domů".