Za poslední rok a půl jsem toho dost změnil, dost věci předělal, získal jiný pohled, jak na to kudy jít, tak na sebe, na lidi okolo, na svět. Ale jedna věc je na tom pásku pořád stejná. Neměnná. A tou je touha.

Touha najít si partnerku, která pochopí to co tu píšu. Uvidí to stejně. Někoho kdo k tomu došel sám, svýma zkušenostma a tím, že se snaží vnímat detaily a dívat se z více pohledů. Tahle touha tu stále je a každý den se hlasí o slovo. Každý den se dere na povrch přes všechny myšlenky a přesahuje je. To je má opakující se scéna, bohužel tady nemohu změnit zhola nic. Jen doufat, že tato situace se brzy změní a doufat v to, že až se tak stane, že si toho budu velmi vážit a mít stále na mysli, jak težké bylo ji najít, že to budu mít stále na mysli, kdykoliv, kdyby mohlo dojít k něčemu, co by jí mohlo ublížít, jí nebo nám oběma jako celku. Doufám že to bude tak silný pocit, jaký svírá mou mysl teď, v momentě kdy jsem sám a nepochopen.