Konečně teplo. Ráno modré nebe, slunce svítí. Nepředstavitelná změna oproti předchozímu dni. Jel jsem něco vyřídit do města a jak jsem se vrátil, vzal jsem psa a vyrazili jsme na procházku. Velká výhoda místa kde žiju, je ta, že je tu fakt klid a málo lidí, šli jsme asi 3km po silnici a potkali jedno auto. Fakt krása, kolem jen lesy střídající pole,  krásný výhled na okolní kopce, teplo a ktomu stáda zvěře na okolních loukách, všemu už jen chyběli zelené stromy, místo ještě holích větví s pučícími pupeny.

Došli jsme do blízké vesnice, minuli pár domů a pokračovali dál po silnici, která se za chvilku změnila v úzonkou asfaltku kroutící se jako řeka strmě z kopce do lesa. Za chvilku se tato cesta změnila spíše v lesní cestu a po chvilce na ní navázala uplně nová cesta. Vyšli jsme z lesa pokračujíc po té nové cestě a před námi se objevilo několik starých roubenek, již opravených, ale v původním stavu, fakt krásný domy. Míjíme starou studnu s ruční pumpou, chtěl jsem dát Denimu napít, ale asi byla fakt hodně stará, páč jsem z ní nedostal ani kapku, ale nevádí, páč o kousek dále je malá říčka, tak to bude muset ještě vydržet. Moc lidí jsme nepotkali, většinou starší lidi, co tu asi žijí dlouho, je to jiné s lidma tady než jsem byl zvyklej z Prahy. Všichni Vás tu pěkně pozdraví, lidé tu mají k sobě blíž, není jich tu jako sardinek, takže to není takové neosobní. Taková ta anonymita velkoměsta.

Celé mě to prostě nabilo, zvedlo náladu. To počasí, zelená tráva, nepršelo, modré nebe, supr. Tak jsme si procházku ještě protáhli. Chtěl jsem vylézt ještě na jeden kopec, že se trošku porozhlédnu po krajině. Tak jsme to vzali lesem za vesnicí přímo nahoru. No a jak tak jdeme k vrcholu, tak v půli cesty Deni pořád popobíhá jedním směrem a musel jsem ho pořád volat k sobě, aby někam nezdrhnul. Si říkám asi něco cítí, nějakou zvěř. No jak jsem si to domyslel, tak jsem ho zas okřiknul, už trochu naštvaně a víc nahlas a asi 30m od nás vyběhlo divoký prase :D No tak jsem kapku ztuhnul :) páč jsem čekal spíše zajíce nebo tak něco, když jsem celou dobu nic neviděl. Asi si tam pěkne ležel a čekal jestli půjdeme jeho směrem a nebo si ho nevšimneme a přejdeme. No ale jelikož běželo na druhou stranu, než jsme šli, tak si říkám v poho, pes posloucha a nebezel za nim, tak dobry. jenze pod kopcem vesnice a já si říkám, kam asi to prase běželo. buď na kopec kam chci teď jít - to se mi zrovna do krámu nehodilo :) a nebo se někde otočí do lesa na druhou stranu. Tak jsem chvilku poslouchal, jestli něco neuslyším, pes byl v klidu, tak jsme šli nahoru. vyhlídka nic, páč všude byli vysoký stromy :D ale nevadí no :)

Cesta zpět proběhla bez dalších incidentů. Tohle mi prostě chybělo ve městě. Sebrat se a jít mimo ruch města, mimo dav lidí. Mimo rachot tramvají. Klid, pohoda, ticho.