Každý má spousty povinností,
škola,práce,láska a koníčky,
i já jich mám víc než dosti,'
chtěl bych být zase maličký...
   Zavírám oči a do spánku se nořím,
pomalu v duši své mládnu,
nejdřív dětskou stavebnici bořím
a pak ji sám postavit zvládnu,
hračky mé jsou majetek veškerý,
 který mám nadevše rád,
lego, auta a plyšové příšery,
to s čím si v dospělosti nechci hrát...
...poprvé jdu do školy,
to je má první povinnost,
budu se muset učit,psát úkoly,
to však nevím, že je to maličkost!
   Když už umím číst a psát,
je vše o dost lehčí,
teď se učím počítat,
jedna a dva jsou tři!
Přeskočíme devět let,
to začínám vyvádět,
před chvílí mi bylo pět,
teď s pubertou zápolet!!!
   Každý mladý puberta,
je nejchytřejší na světě,
nevěří už na čerta,
natož potom dietě!!!
A pár let už hop a hop,
táhne mi už na dvacet,
v tom dostanu krutý šok,
v práci se musím obracet!
   Ubíhá ten život kvapem,
je mi skoro dvojnásob,
jsem už totiž velkým chlapem,
teď už o pár let zas hop...
   Jsou to léta bolestivá,
chodit musím o holi,
v tomto věku je to dřina,
všechno ve mě zápolí.
   Dál už si jen pamatuji,
že jsem něco zapomněl,
ze snu se rychle vzpamatuji,
na nic jsem si nevzpomněl!!!
  Lehce jsem tu prožil život jen tak v rychlosti,
mezitím co tu teď sním o své budoucnosti...