Tak tuhle básničku jsem vylyslel teď na "koleni" pro mou bývalou spolužačku,výbornou kamarádku,která je daleko ode mě!!!!Píšu vlastně o tom,aby věděla,že na ní pořád myslím a nikdy nezapomenu a píšu symbolicky tak dlouho až jakoby zapomenu na čas a jsem u konce života=lehká nadsázková nezapomenutelnost!!!

Když potkáš někoho u koho netušíš,
že se kamarádem tvým,
bavit se s ním nemusíš,
ale co když zůstane po něm jen stín???
Pak on zmizí a ty nemůžeš mu říkat co chceš,
můžeš jen přemýšlet co máš a udělat můžeš,
važme si proto přátel všech,
mysleme na ně ve všech dnech,
milujme je pořád jen,
"Mám tě rád!"říkejte každý den,
rozveselte když nešťastní jsou,
příště třeba oni pomohou
nebo ve vašich stopách jpou,
ale dále nemohou,
protože když ztratí se jednoho dne jak sen,
budeme si asi říkat a vyčítat jen,
že neřekli jsme jim co chcem
a teď toho pozdě a dosti litujem!!!
Zase začíná další den,
kdy sám jsem,
ty jsi daleko,tak moc,
že se mě chytá velká zlost,
ale v srdci jsi mi udělala rýhu,dále nesnesu tu tíhu,
musím napsat hned,
že na tě myslí celý svět,
ta rýha,škrábnutí na srdci mém,
je krásným mým důkazem,
že přátelství je věc nejkrásnější,
vzpomínky a vztahy důležitější,
stále na tebe myslím kolegyňko moje,
zapomenout nemám v plánu,
ty však malá jsi ve mě,tak co je???
Já tu vzpomínám a kopu si vlastní jámu,
pomalu lezu smrti na lopatu a JSEM V PÁNU...

Dne 2.7.2007 Domm