MANON LESCAOUT 21.Září 2008
Kniha začíná, když se studenti rozjíždějí na prázdniny. Mezi nimi jsou i dva přátelé des Grieux a Tiberga. Oba se chtějí stát knězy. Cestou se des Grieux staví v hostinci. Zde se seznámí s krásnou a něžnou Manon, která sem přijela, aby se na přání svých rodičů stala jeptiškou. RECITACE .Des Grieux se do ní ihned zamiluje a slíbí ji, že ji osvobodí. Na druhý den přijíždí do hostince druhý host, pan Duval. Manon do kláštera neodjela a chystá s des Grieuxem na cestu do Paříže. Těsně před odjezdem se seznámí s panem Duvalem, ten jí skládá poklony a přitom jí půjčí vzácný náhrdelník. RECITACE .Po příjezdu do Paříže se des Grieux ubytuje s Manon v jednom bytě a napíše svému otci dopis, že se již nechce stát knězem a chce se s ním smířit. Prosí ho, aby mu dovolil oženit se s Manon. V Paříži navštíví Manon pan Duval. Znovu jí skládá poklony a prosí ji, aby mu šperk nadále opatrovala. Mezitím se Tiburga snaží svého přítele od Manon odradit. Navštíví ho v jeho bytě a tvrdí, že Manon ho už nemiluje, ale že miluje pana Duvala. Des Grieux je velice zklamán a vstoupí k radosti Tiburgově do kláštera, aby se stal knězem. Manon des Grieuxeho,ale vyhledá a podaří se jí, aby se k ní vrátil zpátky. Pan Duval pozve Manon na venkov do svého bytu. Manon mu napovídala, že des Grieux je její bratr. Také slíbí, že mu bude splácet 40 linů na měsíc. Manon přijíždí i se svým milencem za panem Duvalem. Ten jí daruje naušnice. Přijede tam také Tiberga a prozradí panu Duvalovi, že des Grieux není Manonin bratr. Duval se rozzlobí a sebere Manon všechny šperky a vyhrožuje jí policií. Tiburga navrhuje, že jediné slovo Duvalova syna by mohlo odvrátit nebezpečí, které jim hrozí. Do Manon se mezitím zamiluje italský kníže. Manon mu však před des Grieuxem řekne, že ho nemiluje. Des Grieux a Manon navštíví Duvalova syna a on slibuje, že se vynasnaží Duvalův hněv odvrátit a pozve Manon do divadla. Tiberga navštíví des Grieux a svěří mu, že schválně ji seznámil s Divalovým synem, aby ji svedl. Opět získal přítele na svou stranu. Mezitím mu pošle Manon poslužce dopis, že je v bytě Duvala a jako náhradu mu posílá pěknou služku. Des Grieux přijede do Duvalova bytu za Manon. Tiberga zatím spatřuje venku mladého Duvala. Přátelé od Manoniny služky zatknou mladého Duvala. Policisté, Tiberga a starý Duval přistihnou Manon v pokoji syna s des Grieuxem. Manon je zatčena a odvedena do věznice. Pak Manon odvezou na lodi trestankyň do Mississippi. Des Grieux ji doprovází.Tiberge,který se cítí provinilý za to vše,podplácí všechny na lodi,aby se mohli des Grieux a Manon stýkat. RECITACE .Nakonec však Manon umírá v náručí des Grieux.
Agatha Christie (1890–1976) je světově nejznámější spisovatelka detektivních příběhů a také nejlépe prodávaný autor svého žánru. Jejích knih se prodalo již přes 2 mld. výtisků v angličtině a 1 mld. v dalších 103 jazycích. Například ve Francii se oproti 22 mil. výtisků knih Emila Zoly prodalo již přes 40 mil. výtisků knih Agathy Christie. Tato autorka je známá také jako „královna zločinu“ a ve svém díle vytvořila styl moderní detektivky.NApsala několik knih o detektivu Erkilu Poarotovi, nebo také o staré zvídavé slečně Marplové,dále např. 10 malých černoušků a spoustu dalších knih.
Slečna Marplová tráví prázdniny v jednom hotýlku na ostrově St Honoré u Karibského moře.Ale toho,kdo zná oblíbenou hrdinku Agathy Christie jistě nepřekvapí,že nádherné počasí a překrásná přímořská scenérie jejímu zvídavému duchu nepostačí.
Jednoho krásného, teplého večera si slečna Marplová povídá s jedním z hostů, s majorem Palgravem,který jí začne vyprávět jednu zvláštní příhodu. UKÁZKA.
Druhý den ráno je major nalezen mrtev!Daktora však jeho smrt nijak nepřekvapila...slyšel totiž o něm že měl vysoký krevní tlak a předchozí večer vypil hodně punče.Slečně Marplové se to ovšem moc nezdálo a tak se pokusila sehnat fotografii,kterou jí chtěl major předtím ukázat.Ta se však v majorově tobolce nenašla.Jednou se služebná Viktorie slečně marplová zmínila,že u majora Palgrava nikdy žádné prášky ani léky na krevní tlak neviděla až to ráno co ho našli a tak slečnu Marplovou napadlo že měl možná major Palgrave krevní tlak v pořádku.Policie tedy vykopala majora a při pitvě zjistila,že byl major otráven!
O pár dní později našli Viktorii probodnutou nožem! Našla ji Molly Kerndlová,která byla spolu se svým manželem Timem Kerndlem majitelka hotelu.Pár dnů již však trpěla depresí a výpadky paměti.
Slečna Marplová si o tom všem začala povídat s jedním z hostů - s Rafielem – byl to starý bohatý pán,který tam trávil, stejně jako ona, dovolenou.Probírala s ním co ji trápilo,nebo jí nesedělo ohledně vražd.
Jednou si Molly vzala příliš prášků na spaní a nikdo nevylučoval sebevraždu.Když jí doktoři vypumpovali žaludek, hlídaly ji ubytované ženy včetně slečny Marplové.Ta se tam potkala s Jacksonem-Masérem pana Rafiela, který si myslel,že Molly někdo dává něco jako drogy do krému na obličej což by vysvětlovalo její deprese a výpadky paměti.
Molly se již zdála být v pořádku,když jednou v noci Tim zjistil,že není ve svém pokoji a tak vzbudil několik hostů a šli ji hledat.Našli ji.....,ale utopenou v potoce... UKÁZKA.
Slečně Marplově došlo kdo je vrah a že nechtěl zabít Lucy,ale Molly.To Tim byl vrah.Ženil se pro peníze a když zjistil že Ester Valtersová má zdědit větší množství peněz,rozhodl se,že Molly odstraní jak to již 2x udělal se svýmy bývalýmy manželkamy.To Tim byl totiž vrah z oné fotografie.Ale Molly byla tedy pořád v ohrožení...Slečna Marplová proto požádala pana Rafiela,aby jí půjčil svého maséra,aby Tima zastavil.Povedlo se jim to na poslední chvíli,protože chtěl Tim Molly zrovna otrávit.Nakonec tima zatkli a slečna Marplová se vrátila do Anglie.
Je to elektronická součástka se dvěma elektrodami. Obvykle slouží k usměrňování proudu, ale existují i jinak specializované diody. Po dobu kdy je na anodě kladné napětí (proti katodě), prochází diodou proud. Pokud je na anodě napětí záporné, je dioda uzavřena - proud neprochází, vnitřní odpor mezi elektrodami vzroste na hodnotu izolačního odporu vakua.
Diodou prochází proud jen jedním směrem, je schopná usměrnit střídavý proud. Pokud závěrné napětí vzroste nad mez izolační pevnosti vakua dojde uvnitř diody k výboji.
Fotodioda
je plošná polovodičová dioda konstrukčně upravená tak, aby do oblasti PN přechodu pronikalo světlo. Není-li přechod osvětlen, má voltampérová charakteristika stejný průběh, jako charakteristika běžné diody. Vliv osvětlení přechodu můžeme sledovat v polarizaci diody v závěrném směru, kdy dochází k lineárnímu růstu anodového proudu při rovnoměrném zvětšování osvětlení. Dioda se tedy chová jako pasivní součástka, jejíž elektrický odpor v závěrném směru je závislý na osvětlení. Fotodioda reaguje na změny osvětlení velmi rychle. Princip fotodiody je založen na vnitřním fotoelektrickém jevu. Světlo (foton), který dopadá na přechod PN, narazí do elektronu ve valenční vrstvě atomu a předá mu svoji energii. Elektron energii fotonu absorbuje, čímž získá dostatek energie k opuštění valenčního pásu a přeskočí do pásu vodivostního - elektron opustí vlastní atom a pohybuje se prostorem krystalové mřížky, vznikl tím volný elektron, na jeho místě vznikla díra.
Můj příběh začal jednoho pozdního rána. Šla jsem se svou sestrou a maminkou navštívit babičku. Šly jsme kolem něčeho co připomínalo staveniště. Viděly jsme lidi, kteří stáli okolo jakési čtvercové desky. Zírali dolů, jako by je někdo očaroval. Se sestrou jsme byly strašně zvědavé a hned jsme si tam běžely hrát. Někdo na nás volal: „Nee, tam nechoďte! Ta deska se...převrací “ už jen dořekli. “Aaaa!” Padaly jsme a padaly, až jsme dopadly na tvrdou zem. Všude tam byla tma. Najednou se objevila štěrbina ostrého světla. Uvědomily jsme si že jsou to dveře, které někdo otevřel. Zatajil se nám dech a čekaly jsme, co se stane. Objevila se velká postava. Nebylo jí vidět do tváře. Blížila se k nám. Najednou nás popadla bez jediného slova a odtáhla pryč. Spatřily jsme hlouček malých dětí. Stáli v řadě s prázdnými a oddanými výrazy. Byli připraveny na svůj osud, který čekal jistě později i nás. Zeptala jsem se jedné starší dívenky: “Proč tu stojíte? Co s námi bude?” S blaženým a možná i šťastným výrazem odpověděla: “Čekáme až na nás příjde řada. Až se na nás dostane. Každý z nás se dočká.” “Ale na co čekáte?”, zeptala jsem se. “Až na nás příjde řada. Až pán bude chtít jíst. Pec ale ještě není dost roztopená. Proto tu čekáme.” Zděsila jsem se. “Roztopená pec? K čemu?” Začínaly jsme být vážně nervózní. “Přeci k tomu, abysme mohli být upečeni. Abysme byli chutní.Náš pán má rád hodně propečené.” Vyrušil nás hlas. “Pojďte. Budete zametat.” Najednou jsme se ocitly v dlouhé chodbě. Nebylo ani vidět její konec. U stěny byli opřená košťata. Začali jsme zametat. Přemýšlely jsme co udělat. Bály jsme se osudu který nás čekal. Nebyly jsme s ním smířené jako ostatní děti. Nejhorší bylo, že oni si to asi ani neuvědomovali. Nemohli jsme tu zůstat. Už by jsme nikdy neviděli svoje rodiče. Bylo jasné jen jedno. Museli jsme pryč. Ale kudy? Sestra navrhla zkusit nějaké dveře, které byly v chodbě. Rozběhli jsme se. První dveře byly zamčené. Zkusily jsme další. Zamčené. Další naproti. Taky byly zamčené. Běhali jsme chodbou a brali za kliky. Žádné se však neotvírali. Bušilo mi srdce. Byly jsme obě vystrašené. Zkusila jsem další dveře. Tyhle otevřít šly. Zavolala jsem na sestru a ona přiběhla. Když jsme vstoupily dovnitř, nejprve nás oslnilo světlo. Po rozkoukání jsme si uvědomily, kde se nacházíme. Byla to pánova jídelna. Zrovna seděl u stolu a zakusoval velký opečený kus masa. Byla to lidská ruka. Leknutím jsem vykřikla a upoutala jeho pozornost. Začal se zvedat ze židle. “A sakra, jde k nám” pomyslela jsem si. To je náš konec. Blížil se. Popadl mě a začal se mnou zuřivě třást. Oči jsem měla vytřeštěné strachem. Třásla jsem se. Najednou okolo mne bylo něco měkkého a teplého.Už sem nestála,ale ležela.Ve své posteli.Byl to jen sen
napsal/a: EwiaaP 14:24 | Link komentáře (0)Vážený pane zbohatlíku,
víte proč svět potřebuje více tolerance?
Jestliže si žijete v nekonečném blahobytu a luxusu tak to snad ani nepochopíte. Někteří lidé, a dovolím si říct lidé jako vy, si neuvědomují a ani nechtějí uvědomit, že pokud se ke světu, k našemu společnému domovu, nezačneme chovat laskavě, opatrně, šetrně a s úctou, pokud ho nebudeme opečovávat jako své velmi milované, ale nemocné dítě, tak svůj „domov“ velmi brzo a nenávratně ztratíme. A proto píši vám, jako velmi vlivnému člověku, aby jste se postavil za práva Země, tedy za domov lidstva a tudíž i váš, i můj,ale i obrovského množství krásných a exotických, nenahraditelných živočichů a rostlin.
Kdyby jste byl věřící, věřil by jste, jako mnoho lidí na světě,že vaše duše se po smrti znovu zrodí a přelétne do někoho nového, ať už pejska nebo malého miminka, nebo jen do pouhého stromu.
Jenže nyní by jste si měl uvědomit, že vy zbohatlíci stromy kácíte!!!!!Chápu, že nynější obyvatelé potřebují dřevěné stoly a skříně, ale proč,když už ty stromy ve velkém kácíte, proč je ještě ve větším nevysazujete?? Zkuste si aspoň jednou vysadit vlastnoručně stromek a přitom myslete na to, že jste vlastně zasadil nový život.
Já jsem můj malý stromek zasadila na naší zahradě a i přes strašnou námahu, kterou jsem do toho vložila, mne zalil příjemný hřejivý pocit naplnění a dobrého skutku pro tuto Zemi, pro náš domov.
Snažte se zachovat alespoň jednou správně.A jestli ne, tak ona vám to Matička Země vrátí- jak vy jí tak ona vám. Tím mám namysli zemětřesení, sopky, potopy, tsunami, hurikány a další pohromy.
Zkuste se nad tímto zamyslet a buďte lepší.
Dílo popisuje život Pavla Bräumera, který bojoval se svými přáteli Kemmerichem, Westhusem, Tjadenem, Detringem, Kroppem, Katczinskym, a dalšími bývalými spolužáky na západní frontě v 1.světové válce. Autor dopodrobna popisuje hrůzy války, popisuje, jak ranění umírali, jak při útoku lidé padali, a oni přes ně museli běhat. První z Pavlových přátel zemřel František Kemmerich, který dostal ránu do nohy, a museli mu jí amputovat. Několik dní po amputaci zemřel. Pak se dostali do odpočinkového tábora, kde se Pavel dozvěděl, že dostane na měsíc dovolenou. Když přijel domů tak zjistil, že jeho matka má nejspíš rakovinu. Většinu dovolené strávil přemýšlením o válce a o tom, jestli bude schopen po válce normálně žít. Když se Pavel vrátí na frontu, cítí se úplně jinak. Jednou se dobrovolně přihlásí na průzkum. Má strach, dělá začátečnické chyby, a nakonec ztratí ve tmě směr a tak se musí schovat, do kráteru od granátu. Do kráteru však skočí jeden Francouz, a Pavel ho bez váhání zabije. Pak si uvědomí, že on je taky jenom člověk, a kdyby nemusel, taky by do války nešel. Začne ho léčit, a snaží se ho zachránit. Francouz však zemře, a Pavel celé odpoledne přemýšlí o tom, kdo to byl, a že mohl klidně ještě spoustu let žít. Večer se proplíží zpět na frontu. Druhý den dostává Pavel se zbytkem roty příkaz jít hlídat sklad potravin, kde se mají dobře. Při odjezdu ze skladu na ně Francouzi zaútočí granáty, a Pavel s Kroppem utečou. Oba mají poraněnou nohu, Kropp víc. U cesty je naloží auto s raněnými, a jedou do polní nemocnice, kde je ošetří. Za několik dní jsou transportováni na nádraží, a odtamtud pokračují vlakem červeného kříže do Německa,ale cestou se Kroppovi přitíží, a sestřičky mu oznámí, že ho v příští stanici vyloží. Pavel nechce zůstat sám, a tak předstírá horečku a ve stanici je vyloží oba. Dostanou se do klášterní nemocnice. Kroppova situace se den ode dne horší, až mu nakonec nohu musí amputovat, ten je zprvu naštvaný,ale začne se přizpůsobovat. Pavlovi sundají po nějakém čase sádru, a když jí rozchodí, jde zpět do boje. V prví bitvě po návratu zemře Müler na přímý průstřel břicha světlicí. Jednou Katczu poraní střepina a tak ho Pavel nese do polní nemocnice. Cestou však dostane Katcza do hlavy střepinou z granátu, a do nemocnice už ho donese mrtvého. Pavla dále trápí myšlenky o hrůzách války, vzpomíná si, jak viděl muže bez dolní čelisti, který ani nemohl křičet o pomoc, muže který se snažil po pahýlech dobelhat do díry po granátu, jak jeden nováček brzy sundal plynovou masku, a v nemocnici doslova vyzvracel plíce, a spoustu jiných otřesných zážitků. Z těchto myšlenek ho nakonec vyvedla "spásná" smrt. Zemřel v říjnu 1918.
Český spisovatel a fejetonista se narodil v roce 1911 v Ostravě. Zdeněk Jirotka je znám především jako autor humorně zábavného románu Saturnin. Dále napsal knihu Muž se psem,nebo Profesor biologie na žebříku.
Kniha Saturnin pojednává o humorném příběhu z 20. stol.. Vypráví o potížích jednoho mladého muže a jeho sluhy Saturnina. Mladý vychovaný muž si přes inzerát získává nového sluhu, Saturnina. Už od počátku je sluha poněkud zvláštní, což se projeví, když mu jednoho dne Saturnin zatelefonuje do kavárny a oznámí, že jejich domácnost přestěhoval na obytnou loď-Hausbot. Zde se mladý muž snaží naučit hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru, se kterou se setkal na tenise a velice se mu líbila. Jejich život naruší až teta Kateřina a její syn Milouš-UKÁZKA. Vystrnadit je dokáže Saturnin za pomocí masek čerta a Mikuláše. Ten jim namluví,že zde žijí obří krysy,které by jim ve spánku mohly okousat obličej,škrabošky má prý pro to,aby tomu zabránil. Nakonec tedy teta Kateřina a Milouš odjíždějí. O prázdninách jsou pozváni do vily k dědečkovi. Zde se setkává jak s krásnou Barborou a dědečkovým přítelem doktorem Vlachem, tak bohužel i s tetou Kateřinou a Miloušem. Než přijela slečna Barbora, Saturnin dědečka učil bojové umění džiu-džicu, který si to pak vyzkoušel na svém vnukovi-UKÁZKA. Odehrává se zde mnoho dalších příhod, opepřovaných všudypřítomnými příslovími tety Kateřiny. Jednou se spustí velký déšť, který rozvodní řeku na tolik, že jim strhne mostek, přes který je jediný možný přístup do městečka. Velká bouřka jim také vyhodí pojistky,a tak se stane že v celém dědečkově domě nic nefunguje, protože moderní dědeček je zastáncem elektřiny.Mezitím se také Milouš pokusil nadbíhat slečně Barboře,ale saturnin podle pánovy přísahy Milouše odrazil a následně zamkl v jeho pokoji. Později si vnuk získá sympatie slečny Barbory.Čím déle jsou bez nového mostku, jejich zásoby potravy se úží,a tak jsou nuceni se vydat na cestu lesem,aby obešli řeku z vrchu a poté mohli sejít zpátky do městečka. Na cestě si však dědeček poraní nohu a tak nestihnou toho dne dojít do městečka a přespí na mýtině-UKÁZKA. Když druhý den dojdou až dolů k mostku, zjistí, že most byl za jejich nepřítomnosti opraven. Na konci prázdnin se loučí a mladý muž se odhodlá pozvat slečnu Barboru na schůzku, ta k jeho velké úlevě souhlasí. Saturnin zůstal u dědečka, aby spolu s nim založil "kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru" a teta Kateřina se bohatě provdala.
