Na západní frontě klid 21.Září 2008
Dílo popisuje život Pavla Bräumera, který bojoval se svými přáteli Kemmerichem, Westhusem, Tjadenem, Detringem, Kroppem, Katczinskym, a dalšími bývalými spolužáky na západní frontě v 1.světové válce. Autor dopodrobna popisuje hrůzy války, popisuje, jak ranění umírali, jak při útoku lidé padali, a oni přes ně museli běhat. První z Pavlových přátel zemřel František Kemmerich, který dostal ránu do nohy, a museli mu jí amputovat. Několik dní po amputaci zemřel. Pak se dostali do odpočinkového tábora, kde se Pavel dozvěděl, že dostane na měsíc dovolenou. Když přijel domů tak zjistil, že jeho matka má nejspíš rakovinu. Většinu dovolené strávil přemýšlením o válce a o tom, jestli bude schopen po válce normálně žít. Když se Pavel vrátí na frontu, cítí se úplně jinak. Jednou se dobrovolně přihlásí na průzkum. Má strach, dělá začátečnické chyby, a nakonec ztratí ve tmě směr a tak se musí schovat, do kráteru od granátu. Do kráteru však skočí jeden Francouz, a Pavel ho bez váhání zabije. Pak si uvědomí, že on je taky jenom člověk, a kdyby nemusel, taky by do války nešel. Začne ho léčit, a snaží se ho zachránit. Francouz však zemře, a Pavel celé odpoledne přemýšlí o tom, kdo to byl, a že mohl klidně ještě spoustu let žít. Večer se proplíží zpět na frontu. Druhý den dostává Pavel se zbytkem roty příkaz jít hlídat sklad potravin, kde se mají dobře. Při odjezdu ze skladu na ně Francouzi zaútočí granáty, a Pavel s Kroppem utečou. Oba mají poraněnou nohu, Kropp víc. U cesty je naloží auto s raněnými, a jedou do polní nemocnice, kde je ošetří. Za několik dní jsou transportováni na nádraží, a odtamtud pokračují vlakem červeného kříže do Německa,ale cestou se Kroppovi přitíží, a sestřičky mu oznámí, že ho v příští stanici vyloží. Pavel nechce zůstat sám, a tak předstírá horečku a ve stanici je vyloží oba. Dostanou se do klášterní nemocnice. Kroppova situace se den ode dne horší, až mu nakonec nohu musí amputovat, ten je zprvu naštvaný,ale začne se přizpůsobovat. Pavlovi sundají po nějakém čase sádru, a když jí rozchodí, jde zpět do boje. V prví bitvě po návratu zemře Müler na přímý průstřel břicha světlicí. Jednou Katczu poraní střepina a tak ho Pavel nese do polní nemocnice. Cestou však dostane Katcza do hlavy střepinou z granátu, a do nemocnice už ho donese mrtvého. Pavla dále trápí myšlenky o hrůzách války, vzpomíná si, jak viděl muže bez dolní čelisti, který ani nemohl křičet o pomoc, muže který se snažil po pahýlech dobelhat do díry po granátu, jak jeden nováček brzy sundal plynovou masku, a v nemocnici doslova vyzvracel plíce, a spoustu jiných otřesných zážitků. Z těchto myšlenek ho nakonec vyvedla "spásná" smrt. Zemřel v říjnu 1918.
