Lidiiiiii nezažila jsem snad krásnější 4 dny!!!! Nikdy nebudu litovat že jsem tam jela ... První den úplná krizovka... po 14 hodinách sme totálně nevyspalí vylezli z busu v půl 6 ráno nebo kdy a hned jsme šli na túru po Paříži.... Kdo si myslel, že si jen tak v klídku projdeme pár památek, byl naomylu. Prošly jsme pěšky snad čtvrtinu Paříže!!! A že to neni vůbec málo!! Všichni usínali za cesty, mnoha z nás se chtělo vyčerpáním úplně brečet. Popravdě řečeno, z prvního dne v Paříži neměla většina žáků vůbec nic... Jediná památka, kam jsme mohly jít byl Notre Damme, jenže náš velice "chytrý" průvodce mluvil tak, že ho slyšeli 3 lidi, takže jsem ho vůbec neslyšela, že nám dovolil tam jít. Popravdě jsem se na Notre Damme těšila víc jak na Eifelovku... a nakonec sem tam nešla!!! ... Jééé kdybych to tady měla psát všechno, to by z toho byla pořádná kníííížka.. ... Večer jsme všichni padli, sotva sme se doplazili do sprch a bez mrknutí oka sme byli všichni tuhý Ráno bylo krutý, mě se vůbec nikam nechtělo a chtěla sem ject domu... ale po příjezdu do Versailles mě to trochu přešlo... V zámku sice nic moc, takový věci mě moc neberou, ale v zahradách jsem byla ve svym živlu. Děkuju strašně moc kolektivu, který tam byl se mnou ... 3.C FOREVER... už jenom díky vám to byly ty nejkrásnější a nejvtipnější dny v mym životě .. ty hlááášky... doufám že si uděláte ty webovky www.nejpomalejsipruvodcenasvete.cz ... nezapomenu... fakt ne... "Mám nahládlo", "proč přecházíme? - Na zelenou", "Mě bolí to..jak se tomu říká? Podkovy" ... kdo nezažil tak to nepochopí....i učitelé jsem mohla poznat z jiného úhlu a je to super!!... konečně jsem tak nějak docela ráda, že jsem na OA v Žatci.. už jenom pro ty lidi ... pak u eifelovky... kroupy jako bláááázen .. hezky sme si počkaly asi  2 hodinovou frontu na lístky ... málem jsem se zbláznila, když jsme jely nahoru... strašně jsem se bála ... ale bylo to nááádherný.... ten pohled.. a už jenom ten pocit že tam stojím a koukám se několik desítek kilometrů daleko.. že jsem v nejromatičtějším, nejbláznivějším a nejrozmanitějším městě Evropy.. byla to krása.... Tenhle den suprově oživila návštěva moderní čtvrti... vypadalo to tam jak v NEw Yorku .. ty obchody, ta architektura a ten výhled z kopce.. zvlášt při svitu slunce.... to byla pohádka... Poslední den?? stejně vyčerpávající jako ten první... největším lákadlem byl vítězný oblouk a bulvár Champés-Elyssée.... ty krámečky jůůva ... a výstup na vítězný oblouk.. popravdě v polovině těhc schodů jsem měla pocit že dostanu astmatický záchvat, ale přežila jsem to a vydržela jsem i nápor větru, který mi málem vyfoukl foťák z ruky .... Prostě když se řekne Pařiž, vzpomenu si jenom na to krásný - žádná únava a vyčerpanost tady nemá šanci... vzpomenu si na ty lidi a na ty zážitky... Nedá se to všechno ani popsat, jsem toho plná ... Prostě Miluju Paříž, Miluju ty lidi, který tam byli... MILUJU VÁÁÁÁÁS

PS: později snad ještě dodám jeden článek... ted jsem mooooc unavená

Tak zítra se jede do Pařížeeee.. teda jako doufám že pojedu páč se nemocnááá a je mi děsně blbě ... ano ano.. v pravou chvíli... ae já myslim že to nakonec vyjde ... uííí mě se bude určitě po všech stejskáááát ... ae je to jen na pár dní takže  to bude snad v pohodě .... no doufejme, že teda dojedeme v pohodě, cestou nás nepřepadnou žádný ty teroristi  a nepotká nás žádnej silniční kolaps, kterýho bysme se aktivně zúčastnili ... no ono to takhle vypadá vtipně ae stát se může cokoliv... i naše pánčelka nás varovala, abysme na benzínkách chodily minimálně ve třech ...navíc silniční doprava patří mezi nejrizikovější to je všeobecně známo ... nebudu teda jako předstírat, že jsem úplně bez obav páč jako nejsem ... ae tak dyž jedu takhle daleko, tak je jedno jestli tam jedu busem, autem, letadlem nebo vlakem, páč se bojim dycky stejně ... ono je to celkem fuk... bus může nabourat, auto to samý, letadlo spadnout, vlak vykolejit ... no modlete se se mnou .... ráda bych se za těch 5 dní zase setkala se svojí milovanou maminkou , babičkou , dědou , pejskem , se svejma kámošema ve škole a ve Stardancu ... a taky bych se ráda dožila nějaký tý soutěže ...

Tohle neberte jako závěť .... ae jen tak pro jistotu: pro všechny lidičky, který znám: Bylo mi veeeeeeeeeelikým potěšením se s vámi znát .... Maminkooo: jsi nejlepší, miluju tě, prostě seš moje ... Friendíci: jste moje druhá polovina

Ooooo nééé ono to určitě všechno dopadne good a za 5 dnííí si tay budete číst jak jsem se měla fajnově  Byeeee

Pomalu mi docházejí slova .... normální a slušnou cestou asi nikdo nikam nemůže dojít... zase: připadám si jak spojka.... velice rychle a levně umožňuju ostatním dosáhnout svého cíle... KDybych to tak tý dotyčný osobě mohla říct do očí... jenže to já nikdy nedokážu ... jsou věci, s kterýma nic neuděláme... ale proč je všechno tak nefér???? Mrzí mě to

Nejhustější vystoupení který sem kdy zažila .. .nejdřív sme odváděly hosty... hmmm nevadíí.. než jsem vyšla schody tak jsem většinou zapomněla číslo stolu  "Ehm pane, jaké že to bylo číslo? 9 nebo 6? " .... "Šest" ... ano tak pojďte za mnou... "Tady je váš stůl číslo devět" ... malá trapka asi... ukázala jsem svojí skrytou inteligenci  ... prej mě ale vůbec nebolely nohy  ne ne ne... akorát mě bolí ještě dneska

Ale to samotný vystoupení prostě... myslela sem že tam každou chvíli sjedu do provazu, kerej sem v životě neudělala takový skluzištěěě...... a mááálo sem asi na začátku natahovala krok abych došla na svoje místo.. jo jooo.. riziko povolání... no každopádně euforie jetě tejden po tom ... prostě super prdlý vystoupko

Věci jdouuu a jdouu a nikdo a nic se neohlíží na nááás.. v tomhle případě na mě .. jsem neska zjistila, že mi zmizely na líbku smajlíky a nece se mi teď hledat nový, takže si vystačíme s těmadle stvůřičkama.. že....

Takže dneska soutěž v PEKu... hmmmm nervíčky nervíčky... ae nic nějak zvláštního... spíííše smůla... což ovšem není vůbec nic nového in my live  ach ta technika... jojo dyž vás někdo posadí ke kompu, kterej se po napsání jednoho slova sekne a nejde s ním hnout no tak to je potom těžký.. jestli jsem chtěla napsat aspoň něco tak jsem musela psát tempem snad jak v prváku ... ae sere mě to moc nooo .. jojo stává se.. třeba příští rok že.... jestli se vůbec jetě někam dostanu ........ Každopááádně... ta skvělá parta lidí, která tam byla to plně vykompenzovala .. bylo to super.. na počáteční několika hodinovou nudu  to byl v pohodě den ... Byla tam SuPeR pArTičKa.. by chtělo někdy zopáknout... hužel asi tak půlka těch lidí už tam příští rok určitě nebude ..... nevadíííí... musíme děkkovat za každýý kráásný zážitek v našem životě i dyby měl být poslední ...... i dyž je to někdy těžkýýýý.. ted nemyslim samozřejmě jenom PEK

Tyjo konečně budou práááááááááááááázdniny... a pak hurááááááááááááá směr  FRANCIE PAŘÍÍÍÍÍŽ jako těšim se hafo... některý věci ae samozřejmě někomentuju... radši .. jojoo nemůže být všechno dokonalý.. takže mám v plánu ničím se nevytočit a užít si to tam za každou cenu s těma lidma, který za to stojí ... podle propozic si s sebou vemu batůůůůůůůůůůůůůůůůůůžek  chcípám :D .. a hlavně si nikdo neberte varnou konvici!!! ... ale co vám nesmí chybět jsou knííížky.. nejlépe celá knihovna .. jasnýý někde v noci v autobusu s baterkou hezky budem číííísti napříííklad otce goriota, šifru mistra leonarda a další... ehm.... krááásnááá díííla ... a hlavně se slušně chovat... ----> jak jinak ... no těšim se jako docela doost.. až na to že až se zas vrátim do školy tak budu úúúplně vedle v matice, protože tu asi fakt nezvládnu potom  Petííí? ehm  asi tě požádám spíš než na uce na matiku ... no prostě musim to nějak dááát.. a ukáázat že zas nejsem tak blbá

No a taky si dáme randíííčko s mojí Kačenkouuuu ... teda jestli bude zdravááá chudinka moje .... zase budem dlouuuuho drbat... a po Francii musíme zas... ovšem.. teď mám dilema... jestli popřát k narozkám před odjezdem do Francie neboooo po příjezdu ... páč jako to tak blbě vychááázííí... no uvidíme šak já něco vymysliiiiiiiiiiiiiiiiiiim....

Právě ted mega depka... musim to prostě někam napsat.. dybych vám tak jetě mohla říct, o co vůbec jde.. ale bude lepší, když si to nechám pro sebe.... Znáte někdy ten pocit, že všechno co děláte je úplně zbytečné? Pak se po čase stane, že za to, jak jste dřeli se Vám někdo něčím odmění... ale? ---> jen prozatím a jen jednou a jen pro tento okamžik. Vy zažíváte pocit štěstí, že Vám někdo věří a vidí vaší snahu a přitom si neuvědomujete, že to je vlastně jen tak prozatím, aby Vám ukázal, že vás vůbec vidí .. Jste jen něco jako spojka.... a když už si to konečně uvědomíte, tak vlastně zjistíte, že nikdy nemůžete být víc, než ta blbá spojka, že nikdy nemůžete být víc, že nikdy vás nikdo nemůže odměnit dýl než pro tento jediný okamžik... .. Kdo za to může? Málokdy se najde někdo, kdo za to může, tak rychle..tady je však odpověď více než jasná... OsUd.. Ano... tak neuvěřitelné řeči všech těch astrologů, věštkyň atd, že záleží na tom KDE jste se narodili a KDY jste se narodili, právě tyhle pro mnoho lidí nesmyslné řeči pro tohle všechno co tady píšu PLATÍ....... je to věc, kterou já neovlivním, ani kdybych se rozkrájela na milion kousíčků, i když bych to teď nejraději udělala. Nechci se utápět v slzách pro něco, co nezměním, ani pro to, co jsem nezavinila já. Kdybych chtěla říct všechno co mám na srdci, musela bych popsat svazek!!... Proč musím platit za to, že nežiju tam, kde bych žít potřebovala a že jsem se narodila jindy, než by se mi hodilo!! Taková BeZMoCnoSt...... Mám se snad smířit s tím, že budu nadosmrti jenom spojka? Mám se smířit s tím, že osud vyzdvihne toho, který si to svými skutky vůbec nezaslouží, a který si toho vůbec neváží?? .. Mám se smířit s tím, že jsem ve špatnou dobu na špatném místě? ... tohle NEOVLIVNÍM...... Jediné co mi zbývá je čekat na další příležitost.... na to, až si mě třeba zase někdo všimne a uvědomí si, že za svým cílem nejdu přes mrtvoly, ale jdu tam pomalu a ta cesta je náročná a já dělám vše pro to, abych tam došla a přitom se snažím nikomu neubližovat, tvářit se mile a být trpělivá. Jenže....? ... Co když zase jednou přijdu a budu v tom lepším případě opět ta spojka, aby moje dušička měla klid a v konečnym důsledku zas osud povznese někoho jiného..? Někoho, kdo už ví jak chutná štěstí a sláva, někoho, kdo je na všechny tak nepříjemný jen proto, aby dosáhl svého!!!..... Co když mě nikdy nemůže být dána ta šance?.. I když už budu ve správnou dobu na správném místě?.. Co když toho cíle zase dosáhne jeden a ten samý člověk už jenom z principu?... Mám vůbec na to, dostat se k tomu cíli? ... Nejsem si jistá.... vůbec... A BOLÍ mě to...... mám pocit, jako bych toho nikdy nemohla dosáhnout... a přitom je to tak NesPraVedLivé... nejen vůči mě... ale to NIKDO zřejmě nevidí ... a bojím se, že ani neuvidí...

Tenhle článek by měl patřit do úplně jiné kategorie a já moc dobře vím, do jaké. Jenomže ho tam nemůžu dát. Ten, kdo se nad tím trochu zamyslí, tomu to možná bude více než jasné a prozřetelné... Ale já nemůžu utajit své pocity..... Možná někdy přijde čas, kdy najdu odvahu dát to do toho správného alba... Ale já nechci aby přišel.. Protože když ten čas nepřijde - budu konečně spokojená a vyplní se to co si přeju, ale jestli přijde, už opravdu nebude co skrývat a můžu ho tam klidně přesunout... bez obav...protože právě pak bude ta NesPraVedlNost vidět ÚPLNĚ!....a z mé strany bude následovat KONEC... konec čeho už si můžete domyslet jak chcete...