Stála tam uprostřed a všechny zraky se upíraly na ní. Jako vždy... Čekala stále ty stejné věty. I když vlastně ne. Trápilo ji něco jen těžko řešitelného, neměla vůbec na nic náladu a podle toho také vypadala. Ten den vlastně čekala jen samou kritiku. A i kdyby se místo kritiky objevovaly slova chvály, snad by jí to bylo i jedno, snad by se kvůli tomu i rozplakala.

Místo obvyklého zdviženého prstu se jí dostalo nečekaných otázek.... které však ve skrytu její duše byly očekávané. Moc dobře si pamatovala, co se stalo minulý týden a moc dobře si také pamatovala jak moc se snažila na to nereagovat, ale vůbec se jí to nepovedlo. Vyvedlo jí to z míry, aniž by s to uvědomila. Když nad tím ale potom začala přemýšlet, došlo jí, že je něco špatně. Bylo jí z toho do pláče.... A nezáleželo na tom, jestli uplynula hodina, den nebo týden, nezáleželo také  ani na tom, kde se právě nachází, jestli vidí či nevidí osobu, která tohle všechno způsobila.

Tak moc chtěla na všechny ty otázky odpovědět, a byla na to i připravená. Byla připravená zadržet slzy a schovat emoce. Bohužel to nešlo. Zmohla se jen na první odpověď - ne však moc dlouhou a snažila se začít mluvit: No....... Já..............n€wím ..... a raději zmlkla... Cítila jak se jí stahuje hrdlo, začíná se jí klepat hlas a oči jí vlhnou. Otázky jí však byly kladeny dál a dál. Byly kladeny od osoby, která jí mohla nejvíce pomoci a i kdyby jí nepomohla žádným skutkem, pomohla by jí už jen tím, že tam stojí a poslouchá jí. Ona to VĚDĚLA... A právě to jí nutilo k pláč ještě víc. Dojímalo jí, že viděla, že má někdo zájem o to, co se děje... To však neměnilo nic na tom, že se nezmohla na nic než: ano, ne, nevím, tak dobře.. jo.... Chtěla jim toho tolik říct, ale nechtěla se sesypat. I když ze sebe nedostala vše, co měla na srdci, dostalo se jí slov útěchy. Bylo by však mnohem lepší, kdyby nikdo nic neříkal..... Musela s jít sednout a schovat svoje uslzené oči alespoň tím, že se otočila pro něco do tašky.

Uplynul už měsíc ... ona však stále v sobě cítí úzkost. Připadala si jako něco, co ostatní používají ve svůj prospěch, aniž by si uvědomovaly, že je to nefér vůči ní samotné. Stále nedokáže zapomenout ani se s tím nedokáže smířit.... Stejně tak nedokáže nic říct osobě, která jí tolik ranila.

Je hrozné, když vás zradí přítel.... .... Je hrozné když vás zradí přítel, aniž by o tom on sám věděl a vymu to nemůžete říct ... A je hrozné, když váš zradí přítel právě ve chvíli, kdy jste začínaly od začátku ..

Já mám alespoň to štěstí, že mám kolem sebe stále plno lidí, kteří stojí při mě a do jisté míry mi dokážou vynahradit toho jednoho "přítele", který zklamal....

Mezi NÁMA... už to ale nikdy nebude jako dřív ..... nevyužila jsi šanci, kterou jsi znova dostala... možná o tom ani nevíš ....... já už ti třetí šanci nedám....... už mi nestojíš za moje slzy, už mi nestojíš za to abych byla nejistá, už mě nedonutíš k tomu, abych kvůli tobě byla smutná! už je ....a jsem tu sama za sebe....