Nevíím co se to poslední dobou děje. Nedokážu tu věc pojmenovat. I když možná jo... no těžko říct. Kazí se úplně všechno..
Začalo to mažoretkama...chtěla bych zpátky vrátit ty časy, kdy všechno bylo ok Možná to teď vypadá, že všechny nenávidím, každý mě ve svých očích může vidět jako holku, která sama na sebe strhává pozornost tím, že s nikým nebo s ničím nesouhlasila. Ale mám k tomu svoje důvody!!Myslela jsem, že vše čase přebolí, všechno se srovná - hlavně v mojí hlavě. Ale bohužel NE. Všechno se mi zdá ještě horší než předtím, vrací se mi vzpomínky a před očima mi běhá otázka JAKÝ BY TO BYLO, KDYBY... jo kdyby.. kdyby se nestalo hodně věcí Kdybyste tak věděli. Kdybych sem měla psát všechno, řeknete si, že jsem padlá na hlavu, nad čím vším se můžu pozastavovat!

Co všechno dokáže jeden člověk. Pak už jde jak řetěz jeden problém za druhým. Vše jednou musí skončit, ale NE já se nikdy nesmířím s tím, že se rozpadl tak skvělý tým, jako byly dééčka. Možná je vidím v růžovějším světle než ostatní - neříkám že NE. Vidím je tak, jak jsem je stačila zažít, jak oni se za tu KRÁTKOU CHVILKU chovali ke mě. Mám se snad pídit po tom, jaké doopravdy byly? NE.. Nemám to za potřebí. Tak jak si je pamatuju, jsou to ty nejkrásnější vzpomínky na nejkrásnější lidi, nejkrásnější tým - a ten nejlepší. Vzpomínky na nejšťastnější chvilky v mym životě... Už se to nevrátí zpátky... nikdy. ... Mohla jsem si pár týdnů namlouvat, že se to spraví, vše bude ok... Těžko říct, jak jsem v něco takvého mohla věřit.... Sama bych si měla uvědomit, že je konec a svým krátkým nadšením jsem se jenom marně snažila přesvědčit ostatní, ale hlavně sama sebe, že vše bude ok. Nikdy na ty holky nezapomenu Jsou to pro mě ty největší hvězdy z tanečního parketu a ten nejlepší tým, s kterým jsem měla tu čest si aspoň jednou v životě zatancovat .....

Jak říkám... ty starý lidi už se nevrátí. Můžu jenom ve skrytu duše doufat, že jednou Stardance vyjde na soutěž opět se všema třema skupinama a v očích poroty bude nejlepší - tak jak si je pamatuju... ale už beze mě  Na ten kolektiv, co byl v juniorkách jsem hodně nadávala. Nehodlám svoje názory brát zpět. Nehodlám odpouštět to, co způsobil pravděpodobně jeden člověk, který k sobě získal většinu, ä díky tomu se pokazila soutěž a pokazil se celý zbytek roku. Všichni jsme věděly, že je to špatnýý a že se to bude těžko napravovat Škoda, že si nikdo z vás V TU CHVÍLI neuvědomoval, co děláte nebo co dělají druzí. Možná, že ani teď si pořádně neuvědomujete sílu všech slov, který jste řekly nahlas - nebo jen šeptem..A věřte, že jste tím ublížili VÍCE než jednomu člověku Postupem času většině už začalo docházet, že to už nebude jako dřív....Na ME už nezbývalo nic jiného, než zajet naší nejlepší jízdu, už jenom kvůli tomu, že je to napsledy spolu, naposledy s trenérkama, které nám dopomáhaly k vítězstvím, možná naposledy, co jsme se dostaly takhle daleko.

I když jste (možná neúmyslně) ubližovali tolika lidem, a aniž bych vám musela odpouštět, chtěla bych to všechno vrátit zpátky. Stardance je jedna moje kapitola sama o sobě a ať chci, nebo ne... VY jste její součástí....Budou mi chybět ty tréninky, nervozita před nástupem na podium, fandění, vyhlašování vítězů, těšení se na další soutěž. I když jsme byly pořádný tým POUZE NA PODIU..... budete mi chybět Možná právě s Vámi to bylo naposledy, co jsem si tohle všechno mohla prožít, možná na skupinu budu čekat tak dlouho, že se jí vůbec nedočkám Prosě se na Vás nedá zapomenout....

Chtěla bych to všechno vrátit zpátky.... Chtěla bych aby se nikdy nestalo to, co se stalo. Chtěla bych aby všichni byly šťastný a spokojený - i když to už se ani v pohádkách nestává Je těžký napsat něco, co se napsat nedá

Neplakej, že to skončilo, buď šťastný, že se to kdy stalo!.... Nejde to řídit se podle tohodle citátu I když si už delší dobu namlouvám něco podobného...

Skončila jedna velká etapa.... přišla jsem, zkusila jsem... a ted? Nezbývá než čekat co bude dál. Přišla jsem moc pozdě... Chybí mi určitý lidi, zářitky a ták... Nikdy nezapomenu na lidi bez kterých už stardance není ten pravý stardance .... Nikdy nezapomenu na Tr€néRkY!!!!! Jenom díky nim jsem tam kde jsem, dokázala jsem to co jsem dokázala - i když toho moc nebylo. Jenom oni mi daly šanci, kterou by jen tak někdo nedal...Ač to tak nevypadá - díky nim jsem se snažila nejvíc, jich jsem se bála nejvíc na tréninkách a na soutěžích víc než samotný poroty! Na nich nejvíc mi záleželo v tý největší krizi, co jsme měly. CHYBÍ MI.... vím, že to ještě úplně neskončilo.... ale s nima to bylo prostě úžasný a neni to bez vás ONO

Leckdo si může říkat jak se tímhle článkem snažim na sebe upozornit - ale... je mi to fakt jedno. Jenom já sama vim, co jsem tím článkem chtěla říct. Věty jsou zmatený, stejně jako to mám zmatený já v sobě. Mrzí mě VŠECHNO...

Pro někoho jsou tohle všechno prkotiny - pro mě ne tak SORRY jestli někomu připadám vtipná.....

MiLuJu StArDaNc€... a nikdy nezapomenu na ty krásný chvíle