Joo sorry lidičky.. mám chuť psát.. a dneska dlouho.. vim, že tyhle moje nudný články nikoho nezajímaj a nikdo je nečte, ale mě stačí, že vím, že si to tady může kdokoliv přečíst :D

No... máme konec kalendářního roku - skoro teda :D... přichází Vánoční prázdniny..a v tom Vánočním čase se tak krásně přemýšlí, vzpomíná, děkuje atd. Právě poslouchám písničku Could you would you should you.. anglická verze písničky Tři oříšky pro Popelku. I když se tady vůbec nezpívá nic o Vánocích, je to pro mě symbol Vánoc a zařadila jsem si jí mezi koledy :D... Tak tady jenom tak sedím a hrooozně moc se mi chce něco dělat. Nahlas se smát, zuřivě brečet, bláznivě tancovat...cokoliv... ale nic.. je 22:00 a já tady sedim, dávají "Uvolněte se prosím".. hmm moc ten pořad nemusim.. proč? Sama nevim :D... Už dlouho jsem sem nic nenapsala a dneska zrovna pořád přemýšlíím... stejně to sem ale všechno nemůžu napsat - určitá cenzura musí být ;-) .. .. Za už skoro minulý rok se toho stalo hrozně moc.. možná už si na většinu věcí ani nevzpomínám. Ale na ty, které pro mě něco znamenají a znamenají posun v mém životě, si pamatuju velice dobře. Je zbytečné tady obsáhle popisovat všechno, stejně by to 90% lidí vůbec nepochopilo. Chtěla bych teda shrnout, co mi rok 2008 dal nebo vzal... ano tady možná většina lidí přestává číst - popravdě řečeno, ani se vám nedivím :D.. každý máme svých starostí dost žejo :D...

Takže... Dostala jsem se ze svých zdlouhavých zdravotních problémůůů - pouze a díky času a trpělivosti.. alespon na chvíli no..dále jsem překonala sama sebe a cvičením snížila svojí skoliozu, čímž jsem unikla korzetu, který by znamenal úplný konec se vším - teda hlavně s tancováním .. no... to je sice hezký, ale skolioza se mi znova vrátila na úděsnou hranici :D.. nevadí to se nepočítá :D... dále.. můžu říct, že jsem dosáhla v rámci možností všeho, co bylo možné. Stále si na něco stěžuju, ale když se tak zamyslím, splnilo se mi tolik věcí, o kterých by se mi v minulosti ani nezdálo. Tak třeba například - nějaké úspěchy ve škole byly..což se mi zrovna dnes zdá také už jako sen :D.. podívala jsem se do Paříže - ohromný zážitek ještě dnes... nepopsatelná nádhera. Potkala jsem se dnes se svou nejlepší kamarádkou, kterou bych vůbec za nic nevyměnila a strávila s ní spoustu úžasných chvil. ...
S mažoretkami jsem úspěšně dokončili soutěžní rok, já se umístila na 9. místě na mčr se solem - ANO CHLUBÍM se tím a i přes první nespokojenost jsem nad míru spokojená...V ŽIVOTĚ bych něco takového nedokázala bez těch úžasných lidí, které kolem sebe mám. Moje maminka - bože.. která jiná máma by ztrácela až 4 hodiny několikrát týdně jen proto, aby vozila svou dceru do taneční školy a tam s ní dvě hodiny čekala?.. neskutečné.. obdivuhodné.. fenomenální :D.. Miluju jí.. tohle prostě nikdo nepochopí.. a taky ona.. jenom ona mě chápe nejvíc.. nikdo z rodiny mě v tom co dělám nepodporuje.. nikdo to nechápe. Ona tím žije se mnou.. bez ní by tohle všechno nebylo.
p. Zelenková s Mony - ano opakuji se už po několikáté, ale stejně jsem pořád nepřišla na to, jak tyto dvě osůbky vyjádřit těmi správnými slovy. To oni jsou moje největší motivace, můj výkon o který se snažím je vždy nejvíc jenom pro ně. Nevím.. nejde to.. neznám způsob jak dostatečně poděkovat. Těchto dvou lidí si hned po mámě vážím nejvíce.. tolik toho pro mě udělali a stále dělají, obětují se, i když nemusí. Bez nich bych byla úplná nula.. Jejich podpora, jejich úsměv a jejich štěstí - nejúčinnější způsob k vytvoření dobré nálady. Tady bych mohla psát do nekonečna, ale na nějaké věci prostě slova nestačí a něktré pocity těžko vyjadřují :) ... avšak.. - jsou jako moje druhá rodina. Nedokážu si vůbec představit, že jednou přijde čas, kdy už se nebudeme vídat. Nechci si to připouštět. Na to je mám až moc ráda... DĚKUJI ...
Záďa s Niki - no hey... i se svýma chybama, o kterých by se toho taky dala napsat spousta, je mám hrozně ráda. Ale já o jejich chybách psát nechci. Každý je má.. a já si je uvědomuji i u těchto dvou osob. Hodněkrát mě od nich něco mrzí, hodněkrát jsem na ně naštvaná - ale vždy jenom chvíli, protože mi to vynahrazují jinými věcmi. Jsou to moje největší zlata, která v TŠ zůstala. To oni mě dokáží nejvíce rozesmát, dodat odvahu, hodit za hlavu problémy, kterými si zbytečně zatěžuju hlavu. Na soutěžích jsou to moje největší fanynky :D... a já zase jejich....Mají můj hrozně veliký obdiv.. jsou to jedny z nejlepších tanečnic a vždy pro mě na parketě budou číslo jedna...Děkuji vám za všechno, co pro mě děláte.. moc pro mě znamenáte Pája Šachová - hmmm :D... poznala jsem jí teprve docela nedávno.. chodila jsem k ní na třídu k začátečníkům.. hrozně moc sympatická slečna, s krásným úsměvem a úžasným smyslem pro humor. V její přítomnosti nikdy není špatná nálada. Potom mi nabídla, jestli nechci chodit k ní na disco. Jooo kdy by to byl řek, že se mi až v 18 splní sen chodit na disco :D.. i když jako disco v mém podání by se mělo dát spíš do uvozovek :D.. ale baví mě to :).. Jsem hrozně vděčná za její šanci, já bych sama totiž nikdy nezačala..."Vánoční trénink" - supeeer :D.. 3x kámen, nůžky, papír a třikrát se trefíme stejně :D... no prostě.. chodím tam hrozně ráda a každý týden se těším na její dobrou náladu.
No taky bych neměla zapomenout na Verrrču - to je kámoška z mažoretek PREZIOSO... hustý mažory.. a hlavně makají, protože znají svůj cíl. Mají můj obdiv. Hej s ní málo asi kecám několik hodin na ajsku a pořád si máme co říct. Na soutěžích - nemůže bejt abysme spolu další hodiny nekecaly :D... a nepodporovaly se...Viděla jsem jí asi tak 3x v životě, ale mám jí hrozně ráda .. i ona se ke mě chová, jako by mě znala x let.. neuvěřitelný..
No.. tak tohle bylo tancování... když ono existuje toooolik lidí, kterým vděčím za hodně věcí.. třeba moje Kačenka - ale ona to určitě ví. Moje nej nej nej nej nej z nej... My dvě.. malý a ještě ke všemu mažoretky :D... s ní úplně nejvíc mažoretkový dny... Znáte někoho jinýho, kdo se dokáže 6 hodin v kuse dívat na dvdčka ze soutěží? :D komentovat, chválit, pomlouvat a tak :D.. doporučuju - úžasný :D ale jenom pro blázny jako jsme my :D.. Je to prostě moje pravá ruka já k ní nemůžu nic říct, protože ona je prostě moje všechno. MILUJU JÍÍÍ
Pak samozřejmě ve škole - Lehča, Polča, Majtinka, Monička... nej lidi ze třídy. Vždy ochotné poradit a pomoct. Bez nich bych se motala v takových průšvihách až by to nebylo možný. Bez nich by to prostě nešlo. Já jsem hrozně moc ráda, že je znám. Dnes jsme si dávaly dárky ve škole... chtělo se mi brečeeet :D ... jak jsme si upřímně přáli - s Polčou dokonce za zvuku vánoční koledy... ouu no joo no :D sem čím dál větší citlivka :D

Fájn to jsme se trochu sekly u přátel :D.. ale stejně jsem neřekla všechno .. takže co se mi dál povedlo? :) ... byla jsem na soustředění s úúúžasnýma lidma. Tý srandyyy a hlavně tancování.. s nima - úplná odyssea... týden, na který hrozně ráda vzpomínám. Dál se mi splnil můj dlouho dlouho dlouho dlouholetý sen :D... můžu pomáhat s trénováním dětí. Ou nemám slov.. hrozně to pro mě znamená, zvlášt na tom místě TŠ Stardance.. těší mě ta důvěra, i když z ní mám i trochu obavy :) .. nerada bych zklamala... Nikdy mi nikdo tu šanci nedal a ted jsem jí dostala na místě, kde pracují samí úžasní tanečníci a choreografové, kterým nesahám ani po kotníky. No.. občas přemýšlím, jestli si to vůbec zasloužím :) .. nepopsatelné .. tohle bylo vždycky ve fázi snu a ted se mi to splnilo... stále tomu nevěřím...a stále také nevěřím, že se můžu v tomto prostředí pohybovat.. Já vím, že stále omílám tancování.. ale sorry - je to MŮJ ŽIVOT.... nedá se nic dělat.. je to na prvním místě - zatím :)

Když to tak všechno shrnu - vše, čeho jsem chtěla dosáhnout jsem dosáhla, stalo se i to, o čem jsem nesnila a úžasně mi to zřpíjemnilo život. .. já mám vlastně úplně ÚŽASNEJ život.... to hezký, co ted po tomhle všem přijde už bude jen bonus
No samozřejmě život není idylka a tak se staly i ty horší věci. Škola nic moc.. vlastně hodně špatný. Uvědomila jsem si, že to byl největší omyl mýho života. Ale co.. pozdě ... potom.. tak trochu mám zakázané stýkat se s tátou... zjednoduššeně řečeno.. letošní Vánoce budou holt trochu jiný no... :( neříkám že mě to nemrzí... ale ani se z toho nehroutím... co se dá dělat.. takové věci se stávají.. akorát já jsem si říkala, jak jsem štastná, že u nás je to normální, můžeme normální komunikovat.. ale najednou taky NE... jj.. holt s té dětské hlouposti člověk jednou vyroste...
Další... ztratily jsme naší úžasnou trenérku a náš kolektiv.. takže ted trochu bojujeme.. zatim bych řekla, že spíš prohráváme.. ale ono to třeba časem přijde... Věc s trenérkou komentovat nebudu - byla by to jenom smutná slova, která by někdo třeba ani nepochopil...
Další.. setkala jsem se s hádkami, pomluvami a shazováním... to k životu patřííí... ta hádka však byla krutá.. a skončila.. jak bych to řekla - pro mě hodně rychlým a nepochopitelným způsobem.. co se dá dělat.. jednou to muselo vyjít na povrch...určitá osoba věděla, do jakého místa zasáhnout, aby to opravdu bolelo.... a nebylo to poprvé.
Tohle všechno se ale stává všem... proto už o tom mluvit nechci :D

Stejně už je tenhle článek až moc dlouhej :D.. jestli někdo došel do konce, co z toho má? :D... to už si musí říct on sám.. mě to ale pomohlo.. všechno si ujasnit.. a ujistila jsem se, že mám kolem sebe hromadu úžasných lidí, bez kterých by můj život nebyl životem... a jsem jim hrozně vděčná za to, že vůbec jsou... MILUJU VÁS... a DĚKUJI VÁM... jste pro mě velice, velice důležití...jsem zvědavá jaký bude následující rok...každopádně skočím do něj rovnýma nohama.. a chci si ho užít a prožít naplno S VÁMI...