Právě ted mega depka... musim to prostě někam napsat.. dybych vám tak jetě mohla říct, o co vůbec jde.. ale bude lepší, když si to nechám pro sebe.... Znáte někdy ten pocit, že všechno co děláte je úplně zbytečné? Pak se po čase stane, že za to, jak jste dřeli se Vám někdo něčím odmění... ale? ---> jen prozatím a jen jednou a jen pro tento okamžik. Vy zažíváte pocit štěstí, že Vám někdo věří a vidí vaší snahu a přitom si neuvědomujete, že to je vlastně jen tak prozatím, aby Vám ukázal, že vás vůbec vidí .. Jste jen něco jako spojka.... a když už si to konečně uvědomíte, tak vlastně zjistíte, že nikdy nemůžete být víc, než ta blbá spojka, že nikdy nemůžete být víc, že nikdy vás nikdo nemůže odměnit dýl než pro tento jediný okamžik... .. Kdo za to může? Málokdy se najde někdo, kdo za to může, tak rychle..tady je však odpověď více než jasná... OsUd.. Ano... tak neuvěřitelné řeči všech těch astrologů, věštkyň atd, že záleží na tom KDE jste se narodili a KDY jste se narodili, právě tyhle pro mnoho lidí nesmyslné řeči pro tohle všechno co tady píšu PLATÍ....... je to věc, kterou já neovlivním, ani kdybych se rozkrájela na milion kousíčků, i když bych to teď nejraději udělala. Nechci se utápět v slzách pro něco, co nezměním, ani pro to, co jsem nezavinila já. Kdybych chtěla říct všechno co mám na srdci, musela bych popsat svazek!!... Proč musím platit za to, že nežiju tam, kde bych žít potřebovala a že jsem se narodila jindy, než by se mi hodilo!! Taková BeZMoCnoSt...... Mám se snad smířit s tím, že budu nadosmrti jenom spojka? Mám se smířit s tím, že osud vyzdvihne toho, který si to svými skutky vůbec nezaslouží, a který si toho vůbec neváží?? .. Mám se smířit s tím, že jsem ve špatnou dobu na špatném místě? ... tohle NEOVLIVNÍM...... Jediné co mi zbývá je čekat na další příležitost.... na to, až si mě třeba zase někdo všimne a uvědomí si, že za svým cílem nejdu přes mrtvoly, ale jdu tam pomalu a ta cesta je náročná a já dělám vše pro to, abych tam došla a přitom se snažím nikomu neubližovat, tvářit se mile a být trpělivá. Jenže....? ... Co když zase jednou přijdu a budu v tom lepším případě opět ta spojka, aby moje dušička měla klid a v konečnym důsledku zas osud povznese někoho jiného..? Někoho, kdo už ví jak chutná štěstí a sláva, někoho, kdo je na všechny tak nepříjemný jen proto, aby dosáhl svého!!!..... Co když mě nikdy nemůže být dána ta šance?.. I když už budu ve správnou dobu na správném místě?.. Co když toho cíle zase dosáhne jeden a ten samý člověk už jenom z principu?... Mám vůbec na to, dostat se k tomu cíli? ... Nejsem si jistá.... vůbec... A BOLÍ mě to...... mám pocit, jako bych toho nikdy nemohla dosáhnout... a přitom je to tak NesPraVedLivé... nejen vůči mě... ale to NIKDO zřejmě nevidí ... a bojím se, že ani neuvidí...

Tenhle článek by měl patřit do úplně jiné kategorie a já moc dobře vím, do jaké. Jenomže ho tam nemůžu dát. Ten, kdo se nad tím trochu zamyslí, tomu to možná bude více než jasné a prozřetelné... Ale já nemůžu utajit své pocity..... Možná někdy přijde čas, kdy najdu odvahu dát to do toho správného alba... Ale já nechci aby přišel.. Protože když ten čas nepřijde - budu konečně spokojená a vyplní se to co si přeju, ale jestli přijde, už opravdu nebude co skrývat a můžu ho tam klidně přesunout... bez obav...protože právě pak bude ta NesPraVedlNost vidět ÚPLNĚ!....a z mé strany bude následovat KONEC... konec čeho už si můžete domyslet jak chcete...