Nepoznávám se.....

 ......a ani nevím jestli na tom chci něco měnit. Ještě nedávno jsem si říkala, jak bych se měla strašně dobře, kdybych některé věci vůbec neřešila a nepřemýšlela nad nimi. Postupem času jsem nějaký způsobem došla až k tomuto kýženému pocitu a s politováním můžu říct, že je to ještě horší, než kdybych se dennodenně úžírala něčím, co vlastně nemůžu změnit . Zjistila jsem, že mi na sobě vadí, že mi vlastně už vůbec nevadí věci, které jsou špatně. Vím, že jsou špatně, ale řeknu si: Tak co, stejně s tím nic neudělám. Už mě nebaví to, co jsem dělala předtím a pro co jsem žila. Změnili mě tak moc lidi kolem mě. Najednou bych si přála být stejná jako předtím. Co se změnilo tím, že jsem změnila svůj postoj k životu?.. Vlastně vůbec NIC.. Předtím mě tížilo to, že jsem dokázala nad problémy přemýšlet, teď mě tíží to, že nejen že nad nimi nedokážu přemýšlet, ale nedokážu o nich ani mluvit ani je řešit. Stává se snad ze mě úplně bezcitná slupka, pod kterou není nic? Nechci být laxní ani flegmatická, ale udělat krok zpět je najednou tak těžké. Za poslední dobu se toho tolik změnilo, že mě to stáhlo s sebou. Většinou hraju na to, že mě nic nezajímá. Ale když někdo udeří do černého, uvědomím si, že ve skrytu jsem stále stejná a že dokážu přemýšlet nad stejnými věcmi jako kdysi. Problém je v tom, že mám pocit, jako bych se pohybovala v prázdnu, které je všude kolem mě, ale i ve mě. Nedokážu ani pořádně popsat to, co bych chtěla.. až tak daleko jsem došla..

Chtěla bych vrátit čas. Získat ztracenou energii. Umět se k problémům postavit čelem. Chtěla bych zase bojovat za cíle, které jsem měla a co víc, chtěla bych aspoň nějaké ty cíle zas mít . Chtěla bych kolem sebe mít ty samé lidi, které jsem měla, a kteří mi byli motivací k další cestě. Tak strašně bych chtěla, aby všichni kolem mě byli šťastní a já bych jim v tom mohla pomáhat. Chtěla bych, aby všichni věděli, že kdykoliv ztratí cestu, já ji jim pomůžu najít. Chtěla bych mít ráda ty samé věci, co předtím.. Chtěla bych mít ten samý smysl života jako předtím a chtěla bych  ho zase tolik milovat.

Chtěla bych stát a vědět, že stojí osobnost a ne prázdná slupka. Chtěla bych mluvit a vědět, že mluvím opravdu ze sebe. Chtěla bych tančit a vědět, že s radostí a kvůli něčemu či někomu. Chtěla bych mluvit s někým a vědět, že mě bere vážně. Chtěla bych se na někoho usmát a vidět, že to opětuje. Chtěla bych něco dělat a vědět, že to dělám dobře, i kdybych u toho měla spadnout na hubu.

.... chtěla bych se znova narodit .....JEN VĚDĚT, JAK TO VŠECHNO UDĚLAT..

Všechno v životě je tak strašně velká náhoda, která se stále opakuje. A já v té spoustě náhod bych chtěla všechno dělat tak, aby byl každý spokojený, přitom všechno dělám špatně.

..... Kéž by stačilo říct - Vzpamatuj se a koukej jít dál... Nikdo jiný to za tebe neudělá