Hopes die last

ach jo...každej článek,kterej začíná tim hroznym ach jo,stoji za prd,tak doufám,že ten můj bude stát aspoň za velký hnědý hovno,protože zrovna na veselý psaní mi tu nálada nepanuje...Kéž bych tak věděla,co mě ještě čeká,čím ještě budu muset projít...Moje pocity jsou zvláštní..naladěný sentimentalitou...Mám pocit,že se všechno vrací,ale je to jiný..všechno je dokola,pořád,akorát se mění lidi...což je o to víc horší...nechci zažívat zase to samý...Z prvu krásný období,to nejkrásnější,který skončí tak hrozně..Nesnášim konce všeho...Vadí mi,že se to všechno vrací a točí...Nechci takhle žít...Myslela jsem,že za takovejma obdobíma je tlustá čára,že bude všechno faajn,ale zdá se,že k všemu je opak...Proč se člověk nemůže prostě jenom tak sebrat a odejít...Odejít někam do neznáma,někam,kde by našel novej život,něčeho začátek...Chtěla bych odejít a nikdy se nezastavit,abych už nikdy nepoznala žádnej konec...I když...Stejně jenou příjde ten konec,ten konec ze všech nejhorší....ten,kterej nás občas vysvobodí...ale když jsem řekla žádnej konec,tak žádnej...věřim na posmrtnej život,takže pořád budu smět kráčet dál a dál,poznávat nový lidi,navazovat kontakty,užívat si života a pořád jenom snít...žít všechno od začátku,každej den...vim,že si říkáte,že by mě to omrzelo...ale myslim,že ne...Miluju svobodu...a vždycky budu stát za svým...ale to už zase fantazíruju...Kdybych tak věděla,co mi život přinese...Možná bude lepší,nevědět...Mám strach z toho všeho..z těch hoven...největší strachmi přináší situace,který mě ještě čekaj..situace,který nebudou mít řešení..ty situace,který doháněj mě skoro k šílenství...Bojim se,že díky tomu spadu do sraček,protože jisté genetické skoly k tomu mám...bohužel...loučím se...