Hopes die last

Celou tu dobu jsem žila ve snu,v krásnym snu z kterýho se probouzim do ošklivýho rána..Ten sen nezačal nedávno...Začal už někdy před rokem a to právě tim prvnim vzájemnym pohledem...pak se to nějak táhlo,delší dobu se to táhlo,ale já byla jak začarovaná,začarovaná pro někoho pouhým pohledem..Můj sen najednou začal nabírat rychlost a najednou jsem se ocitla v jinym světě..V tom mym barevnym světěnejdřív byl skoro vylidněnej,ale najednou jak kdybych řekla hop a bylo tam těch pár lidí,který jsem ani neznala,ale patřili ke mě...ano neznala,ale najdenou jsou moje závislost...Každodenní droga!!!Ten sen jako kdyby neměl konce a já jsem šťastná,protože se mi pořád nechce vstávat...Zažívám věci,který jsem nikdy předtim nezažila,prostě každej den jsem sjetá těma mejma drogama...jedu v tom jak blázen a nemůžu s tim přestat...každej to na mě poznal,protože já byla čim dál tim víc šťastnější a šťastnější a skoro nejšťastnější...

Byla jsem šťastná já a semnou spousta dalších lidí...Naše hlášky a malý velký akcičky nemaj na žádnou megalománskou,lidma narvanou akci v Praze...Byla to akce z jinýho světa..Ze světa,kde jsme byli s těma mejma závislostma,prostě jen MY

řiznávám a teď už nejspíš můžu..neměla jsem jen tenhle svět,žila jsem ve dvou světech...V barevnym světě a ve světě,kde se odehrával snad nekonečný příběh,ve světě mnou předtim nepoznanym,ve světě dvou lidí....DVA SVĚTY,který jsem nikdy nechtěla a nechci opustit...a přitom se ten svět dvou lidí jistě hroutí

a přitom z mýho barevnýho světa lidi odcházejííProč se mi najednou chce vstávat?Proč se najednou chci vzbudit?Proč to nejde?....(proč,proč,proč...??Něco,na co se nedá odpovědět....)...nejspíš to nejde,protože je to realita..Určitě to nejde,protože je to realita!!...do háje...Já hloupá myslela,že se mi to jenom zdá...Že se probudim do normálního rána,že uslyšim kokrhat kohouta a ono nic...Ptám se sama sebe a zároveň sama sobě odpovídám...připadám si jako blázen....jako malá holka,ztracená někde uprostřed lesa,někde tak hluboko,kde neni slyšet ani vzlykání...sedim tam jak pecka na pařezu,pláču a tiše doufám,že mě někdo najde....Po dlouhym marnym doufání si říkám,proč budu čekat na to až mě tu někdo najde?Proč?...Vždyť já se musim postavit na vlastní nohy,sama jsem se tu ztratila,sama se odsud dostanu...!!....možná mnozí z Vás teď nechápu,co tim chci říct,ale TY z těch mejch světů to chápou a právě o to mi jde...Víte,udělala jsem chybu,chybu,která se nedá odpustit a ani zapomenout...vím to a přiznávám...nevím,co si o mě teď všichni myslíte,ale je mi jasný,že na mě nekoukáte,tak jako dřív...vim,že je těžký to pochopit,ale kdo v životě aspoň jednou a opravdu miloval,tak pochopí,že pro toho milovanýho udělá cokoliv ať to stojí,co to stojí...Tak jako jsem to udělala já...A teď za to platím...Platím a to s neskutešně velkýma úrokama...Neudělala jsem to záměrně a s nějakým špatným úmyslem,udělala jsem to opravdu jenom z lásky...Ano mrzí mě to a ani nevíte jak mě to mrzí...ale ne kvůli tomu,co jsem udělala předtim,ale kvůli tomu,jak jsem kvůli mojí debilní zamilovanosti ublížila lidem,kterým jsem nechtěla

Člověk dělá chyby a proto tu je..Chyby dělá každej...A já nejsem vyjímkou...Sama jsem si pošlapala svoje štěstí,sama jsem pošlapala štěstí jinejm lidem...a pořád nevim jak to všechno bude...nevim vlastně vůbec nic...Vědět nic je horší než vedět všechno...Když všechno,tak JISTOTA,když nic tak NADĚJE(která umíra vždycky poslední)...Omlouvat se už nemá cenu...Ani nevim,co tady melu za kraviny...Jen jsem prostě chtěla říct,že BEZ VÁS ŽÍT NEMŮŽU!!!!!!