Feddy
03.Duben 2008
Jsi dospělý?
Kdy je člověk opravdu dospělý? Věkem to rozhodně není, to se jistě shodneme. S osmnáctými narozeninami se dospělost k dárkům automaticky opravdu nepřibaluje, na tu je potřeba dozrát. Podle mého názoru je dospělý člověk tak, kdo si dokáže uvědomit své činy a vzít za ně plnou zodpovědnost.
Když malé dítě narazí hlavičkou do stolu, tak se rozpláče a následně tomu zlobivému stolečku „nabacá“, za to, že ho uhodil. Je tomu tak, protože za svoje chyby viní jiné a to dokonce i neživé věci (v tomto případě dřevěný stůl).
Nedospělý člověk po nárazu do stolu zakřičí něco ve smyslu: „Kterej debil sem ten stůl tak blbě postavil.“ čímž dává najevo, že za jeho chybu mohou ostatní. Kdyby ten stůl dali jinam, nenarazil by do něj, že? Poučení z vlastních chyb se nekoná. Chybu udělali jiní.
Nedospělý člověk kromě jiného taky věří na štěstí a náhodu, protože díky nim se může (vymluvit) vyhnout zodpovědnosti.
Dospělý člověk však po nárazu do stolu dojde k názoru, že se měl lépe dívat na cestu – tj. za svoje činy a rozhodnutí je plně odpovědný. Ten stůl se tam nezhmotnil ve vteřině a je jedno, kdo ho tam dal a jak. Všimnout si ho mohl a měl.
Tím, že dospělý člověk přijme zodpovědnost za své jednání, se může i poučit – příště se třeba pořádně rozhlédne. Díky této sebereflexi může jaké jediný postupovat efektivně kupředu. Chyby jsou tu, aby se dospělý člověk poučil a posunul se dál. A proto jsou důležité.
Bůh si tam nahoře o našich krocích nehází kostkami, ani si neříká: „Jo tak chlapečku, ty si to dneska vyžereš, protože mám blbou náladu!“ Kdepak, za všechno si můžeme sami. A za co si můžeme sami, to přece můžeme i změnit, ovlivnit a napravit!
Těžko se tedy můžete například vymlouvat, že jste se naučili 29 otázek ze třiceti a „jaká to smůla“, že jste dostali právě tu třicátou! Holt, jste se měli naučit všechny. Svádět zodpovědnost na nadpřirozené věci je blbost! Neexistuje smůla a náhoda, neexistuje štěstí. Jste tu jen vy a VY rozhodujete a měníte!
Ať se vám to zdá jakkoliv překvapivé, denně se milióny lidí vymlouvají, že se jim nedaří proto a proto. Tito lidé nejsou dospělí, svoji energii vkládají do výmluv, místo toho, aby s ní něco podstatného zkusili dokázat. Nebuďte jako oni. Buďte dospělí!
Když malé dítě narazí hlavičkou do stolu, tak se rozpláče a následně tomu zlobivému stolečku „nabacá“, za to, že ho uhodil. Je tomu tak, protože za svoje chyby viní jiné a to dokonce i neživé věci (v tomto případě dřevěný stůl).
Nedospělý člověk po nárazu do stolu zakřičí něco ve smyslu: „Kterej debil sem ten stůl tak blbě postavil.“ čímž dává najevo, že za jeho chybu mohou ostatní. Kdyby ten stůl dali jinam, nenarazil by do něj, že? Poučení z vlastních chyb se nekoná. Chybu udělali jiní.
Nedospělý člověk kromě jiného taky věří na štěstí a náhodu, protože díky nim se může (vymluvit) vyhnout zodpovědnosti.
Dospělý člověk však po nárazu do stolu dojde k názoru, že se měl lépe dívat na cestu – tj. za svoje činy a rozhodnutí je plně odpovědný. Ten stůl se tam nezhmotnil ve vteřině a je jedno, kdo ho tam dal a jak. Všimnout si ho mohl a měl.
Tím, že dospělý člověk přijme zodpovědnost za své jednání, se může i poučit – příště se třeba pořádně rozhlédne. Díky této sebereflexi může jaké jediný postupovat efektivně kupředu. Chyby jsou tu, aby se dospělý člověk poučil a posunul se dál. A proto jsou důležité.
Bůh si tam nahoře o našich krocích nehází kostkami, ani si neříká: „Jo tak chlapečku, ty si to dneska vyžereš, protože mám blbou náladu!“ Kdepak, za všechno si můžeme sami. A za co si můžeme sami, to přece můžeme i změnit, ovlivnit a napravit!
Těžko se tedy můžete například vymlouvat, že jste se naučili 29 otázek ze třiceti a „jaká to smůla“, že jste dostali právě tu třicátou! Holt, jste se měli naučit všechny. Svádět zodpovědnost na nadpřirozené věci je blbost! Neexistuje smůla a náhoda, neexistuje štěstí. Jste tu jen vy a VY rozhodujete a měníte!
Ať se vám to zdá jakkoliv překvapivé, denně se milióny lidí vymlouvají, že se jim nedaří proto a proto. Tito lidé nejsou dospělí, svoji energii vkládají do výmluv, místo toho, aby s ní něco podstatného zkusili dokázat. Nebuďte jako oni. Buďte dospělí!
Autor Feddy v 09:51
0 Komentáře:
Přidej komentář
<< Home