Feddy

V poslední době jsem byl svědkem několika momentů, kdy se schylovalo ke rvačce a uvědomil jsem si, jak rozdílný je názor na celou věc z pozice ženy a muže. Díky odlišnému chápání situace totiž dochází k několika závažným problémům, které dokážou nepříjemně nabourat vztah. Rozhodl jsem se proto celou záležitost objasnit a nabídnout pohled z obou stran.
Asi nejvíce bych však tento článek doporučil ženám, které dělají v napjatých okamžicích tohoto druhu osudové chyby. Pomůže jim totiž pochopit mužské jednání a uvědomí si nesmyslnost svého možného počínání v dané vyhrocené situaci.
Představte si pár (kluk a holka) někde na zábavě. Popíjejí, radují se. Najednou přijde nějaký otrapa a začne se navážet do přítelkyně toho kluka. Má k ní nějaké oplzlé poznámky, a když ho ten kluk požádá, aby toho nechal, vystartuje a začne nadávat i jemu. Co se bude odehrávat dál?

Pocity muže
Klukovi někdo právě ohrožuje partnerku a jeho vlastní postavení ve společnosti (snaží se ho před partnerkou ponížit – dostat do nižší role). Muž rozhodně nedokáže ponižování a nadávky přenést přes srdce mávnutím ruky, protože je bere i jako útok na osobu, kterou chrání. V takové chvíli se v něm aktivují prvotní zvířecí pudy a hlavně pudy ochranitelské.
Chování kluka by se však za normálních okolností pravděpodobně nedostalo z roviny křičení a nadávání druhému, čímž by muž jednal v souladu s pravidly přírody – než zaútočíš, dej to najevo a protivníkovi ukaž dominanci svým chováním, čímž ho mnohdy odradíš od útoku. Křičení má ještě jednu výhodu, slabší protivník se může z boje lehce vykroutit. Navenek na druhého zakřičí a tím ukáže, že si nenechal jeho chování líbit a pak provede nějakou výhrůžku (co by, kdyby) a odejde. Situace je takto zdárně vyřešena, bez jakékoliv „ztráty tváře“.
Jenže tu máme i druhý – ženský – faktor, který nezřídka v tomto případě základní mužská pravidla rozbíjí a cupuje na malé kousky.

Pocity ženy
Ženy nemají rády násilí, vše řeší spíše domluvou, a taky mají strach o svého partnera. To je hlavní důvod, proč nechtějí rvačky. Nedokážou proto pochopit jednání svého přítele a snaží se ho od bitky odradit a zastavit ho. Bohužel k tomu používají ryze ženské metody, které jsou v této situaci zcela zavádějící a kterými dělají v daném okamžiku jen problémy.
Často například muže drží za ruce, aby se nerval (čímž se dotyčný nemůže bránit a druhý útočník toho nezřídka využije), motají se v místech možných dopadů ran, s představou, že tak rvačce zabrání (jejich ochránce tam má opět ztíženou situaci. Občas se i stává, že žena dostává od protivníka první ránu, protože do ní prostě vběhne.) a svého přítele maximálně dráždí tím, že mu nevyjadřují podporu (ale ženským stylem se snaží situaci urovnat tvrzením „Že o nic nešlo/nejde.“, „Že ten druhý za to nestojí.“, a „Že se má na to vykašlat. „ – největší problém těchto slov je, že je dívka říká přímo před tím druhým mužem a v dané situaci tak její chování podvědomě vzbuzuje pocit, že je její přítel ten slabší a bojí se. V mužské řeči svého přítele prostě zesměšňují. Protivník tak spíše zaútočí, protože ucítí převahu!)

Jejich snaha má nejčastěji za následek to, že se jejich partner ještě více rozzuří a pokud nebude moci se sebe svůj vztek bojem rychle dostat, uzemní se na své dívce (nejčastěji na ni začne křičet, že se zastává toho druhého). Dávka adrenalinu, která běhá v mužském těle, prostě lusknutím prstů nezmizí. Žena na to opět v daném momentě zareaguje špatně, naštve se a přestane s přítelem mluvit, protože na ni křičel – a ona si to přece nezasloužila. Je jasné, že je to stejně moudré chování, jako běhat před rozzuřeným býkem s rudým praporem a pak se divit, že se proti vám rozběhnul.

Jak tedy situaci řešit? Základem je, nejít proti rozzuřeným lidem, ale jít v první fázi s nimi. Nedojde tak ke srážce. Ženy by měly v takové situaci brát na vědomí, že jejich přítel neuvažuje v klidu a s rozvahou, ale je obětí svých pudů a obrovské dávky adrenalinu. V souladu se zmiňovaným článkem by mu měly vyjádřit podporu a až jakmile vnikne pouto souznění, mohou s ním dále pracovat. Rád bych tu také zmínil fakt, že souznění s agresivním mužem je lehké navázat sprostými slovy (která jsou v souladu s negativní notou celé situace) a ponižováním jeho soupeře. Třeba něco jako:
„Ser na toho kreténa, je ožralej a zkouší to tady na každou. Chudák. Jdeme raději jinam a nebudeme si takovou nulou kazit večer…“
Pustit se do něj slovně sama. Přítel tak v sobě nebude svoji agresivitu stupňovat. Jen bude druhého maximálně lehce usměrňovat.
Pošuškat svému příteli: „Že ten druhej je kretén a že ho nejlíp pěkně vytočíte, když ho budete záměrně ignorovat.“ (ono to fakt tak funguje, obzvláště v kombinaci s nějakým z předchozích bodů)
Později je potřeba, aby muž ze sebe dostal nahromaděnou agresivitu. Často se to děje tak, že si muži slovně přehrávají situaci a představují si, jak by tomu druhému ukázali, čímž vlastně jednoduše uvolňují nabitou energii ze sebe slovy ven. Důležité je nechat chlapa vypovídat se a poslechnout si pár siláckých řečí bez zasahování do nich. Jakmile se muž uklidní, na celou záležitost zapomene a jde se dál.
Ženy, které si chtějí šplhnout , by měly muže pochválit, jak skvěle situaci vyřešil. Pak bude naprosto jasné, že partnerka drží s nimi a muž se najednou s její podporou i v budoucnu přestane snažit o souboj (nemusí si dokazovat, že je chlap), protože získal to, co chtěl i bez boje. Pro muže je vůbec velmi důležité dostat od partnerky podporu v situacích, kdy dochází ke konfrontaci se sokem. Už samotná podpora totiž zdárně odrazuje od pokračování či zahájení souboje, protože posiluje jeho pozici a muž se o ni tím pádem nemusí bít.
Další nápady, jak může žena účinně zabránit souboji, můžete nechat v komentářích. Jen poznamenám, že tu neřešíme to, že toho druhého kluk bez problémů zbije jak nic – hlavním bodem je vyhnout se souboji v momentě, kdy je tam kluk se svojí partnerkou.