Kdybych byla debilní, řekla bych si, že to bylo naposled, co jsem se učila..
Bylo to onoho dne včerejšího, čtvrtek 11. prosince. Předfestivalová akce JID, divadlo s naším režisérem Kubou vypadalo jak zajímavá akce, tak jsem pozvala Růžu, expotenciální holku mýho bráchu.. byla natolik inteligentní, že si s ním nic nezačala. Ale mě se strašně líbila.. připadala mi stejná jako já. Už první večer jsem jí s nadšením (povzbuzená alkoholem) povídala, jak jí mám ráda, protože je to moje druhé já.
Vítek se usmíval a říkal, jak je rád, že jsem si konečně našla někoho, kdo mi je asi aj podobnej..
Viděli jsme se další den, v sobotu, když jsme šli, ještě s bráškou, na hokej. My se bavily jen spolu, poznávaly se.. já jí říkala o mně a Víťovi, ona o Vencovi, její pernamentní lásce.
A tak nastal ten čtvrtek. Pozvala jsem ji, chtěla jsem s ní mluvit, jaký má novinky.. s mojí novou kámoškou, na kterou jsem se těšila.. sice jsem byla trošku zklamaná, protože jsem po tom hokeji cejtila, že až tak stejná není. Po vystoupení jsme šli k Johannovi, do tý hospody před Vítkův barák, říkala jsem mu, ať se staví.. řekl, že za čtvrt hodiny.. jasan, klasika, 33 minut..
Vítek jí nabídl, ať u něj taky spí. Ať ještě nejezdí domů. Ona tam chtěla bejt dlouho, v hospodě, chtělo se jí pít. Já doufala, že by nic neudělala, že si váží toho, co budujem. Vítek.. byl mnou asi už tak otráven, že přítomnost někoho dalšího ho nadchla. Tatam romantika, že se mnou tráví málo času. Vysral se na mě.
Byla jsem s něma do osmi, načež jsem naznala, že mi fakt není dobře. Bylo mi chujavo, musela jsem se učit na dnešní písemku z biologie a to bylo na spolužácích. Šla jsem k němu domů, měla jsem klíče, tak mi bylo nakázáno, ať hlavně neusnu. Nechala jsem tam cigára, finance.. (jo, koupí další
)
Učila jsem se.. čas plynul.. bylo deset. Volala jsem mu, on mi to típnul.. a nezavolal zpátky. Naštvalo mě to. Dvě hodiny jak kráva.. čekám jak ženuška v postýlce, až se mladej uráčí vrátit se domů? Byla jsem kurevsky ospalá, poslední dny jsem vstávala ve čtyři.. moje věc. Zavolala jsem Hanušovi, ať nezamyká barák.. on byl ale ještě v Jihlavě.
Oblíkla jsem se a vzala si věci. Nabručená došla do hospody.. jen pro ten pohled, že ona.. ta kámoška.. a on.. ten "můj kluk" se objímají a vesele usmívají. Jak milenci.. jako kdybych nebyla o dvacet metrů dál. Jako bych tam ten večer vůbec nebyla.. jako by byli jen oni dva?
Error, zaznělo mi hlavou.. hodila jsem klíče na stůl a bez slova odešla.. i jsem doufala, že se rozběhne, aby.. aby mi něco řekl? Ne. Byl asi tak nalitej, že se jen dokázal chechtat.. na můj účet? "Jo hoo, to je kráva.." kdoví..
Běžela jsem za Hanušem na autobus. Srdce mi tlouklo.. kapaly mi slzy, vydávala jsem nepřirozený vzdechy. A celou dobu si šeptala.. "To jako fakt?? Si dělá srandu? Proč? Proč s ní? Proč tam? Jak.. mohl?"
Po těch slibech.. když jsme se dávali dohromady.. jo, oni říkali > slepovanej vztah? To nevydrží.
Ale on mi sliboval.. "Holka, já tě miluju. Nechci bejt bez tebe. Koukal jsem se na naše videa. Musíme být spolu."
A pak> "Já už tě nikdy nepodvedu. Slibuju.. dokud budem spolu a to bude dlouho. Nepodvedu tě, nebudu se opíjet, abych zas něco provedl."
Já věřila.. teda.. naučila se opět věřit. Ale daleko míň. Každá holka mě pak srala, nevýslovně.. a nakonec si přivedu kámošku.. a oni jsou hned.. spolu?!
Vypli si oba mobily a spali v jednom pokoji, v jedné posteli, pod jednou peřinou. Tam měla bejt já.
Bylo ráno. Celou noc se mi o tom zdálo.. a když nezdálo, byla jsem vzhůru a furt dokola měla ten pohled před očima.. ony dva veselící se.. jo, kde je nějaká Flowee.. pch. Zdálo se mi, že jsem jí rozmlátila hlavu..
7:55, stojím před barákem. Jsem jak stíhačka.. volala jsem mu.. asi tak 8x? Nezvedl to ani jednou. Viděla jsem ho. Jeho i ji, v okně. A držela pěsti, abych něco nerozsekala. Jak já jim věřila. Ona, ta, co měla bejt moje kámoška. A on, ten, co mi sliboval 23.7., jak bude můj největší milenec.
Tak co, vyspali se spolu? Co udělal naposled, když byl opilej jak guma? Beata..
8:20, vylezli. Kecali, usmívali se. Ale já vylezla, řekla :,,Ahoj Vítku."
Úsměvy zmrzly na rtech.
,,Běž pryč, ty kurvo." Ona se jen postavila a pila z flašky.
,,Nebudu to říkat dvakrát." A tak odešla. Ještě chvilku by tam stála a já jí zmrzačím.
Vítek nahodil psí pohled. ,,Omlouvám se ti za tu pusu."
Koukala jsem jak padlá z višně.. jakou pusu, proboha??
,,No co jsme si dali s Růženou."
On chtěl, abych to věděla.. jinak mi to ani smysl nedává.. řekl mi to hned.. ale říkat to ani nemusel, možná bych se to ani nedozvěděla. Neviděla jsem je, jak se líbaj. Jen příliš přátelský objetí. Tohle bylo moc.
No.. řekla jsem mu svý.. a odkráčela z bojiště. On si musel spěchat do práce. Já šla do školy.. všichni koukali, proč brečí. Proč je rozmazaná. Jaktože pláče ta, co rozdávala smích? Ptali se, já povídala, chtěla jsem to rozdělit na co nejvíc kusů, jen aby to bolelo co nejmíň. Já.. už ho přece ani nemiluju, ale to.. ta nevěra. Jen ten pocit, že.. mi to slíbil.. a on vždycky slíbil a nikdy nesplnil. Ani teď a já tak doufala. Jenže on nedokáže říkat pravdu. Nedokáže, ani kdyby se sebevíc snažil.
Kurňa.. YoYo Band - Karviná. Písnička z dětství, co mi začala říkat víc, až když jsem poznala jeho. Nebo když jsme leželi zhoubovaní na gauči, Martin mi ležel na nohách, já u Honzy.. a koukali jsme na monitor.. a poslouchali. Mě se chtělo brečet. Kde je ten, co tu měl bejt teď?
Kde je teď. No.. popravdě.. tam v Karviné.
A tak brečím. Leju slzy. Pro tu zradu. Ne o pocit, že jsem o něj přišla, jen pro ten pocit lži, zrady, nelítosti z její strany.. i z jeho, ať si to opakuje jak chce. Ani tu omluvu mu nevěřím. Nevidět jeho nos tolikrát denně, tak mu ho taky nevěřím.
Ve škole jsem mu napsala.. že to posral. Hm, co bych asi napsala inteligentnějšího. On se zmohl na to, že napsal, že je srab, když mi nezvedal mobil. Že by si to ani neuvědomil, kdyby se nestalo, co se stalo. A že mě má moc rád a prosí, ať jsme kámoši.
Hej.. ty vole.. myslela jsem, že rozdupu ten mobil.. kdyby to ovšem bylo možný.. tyhle Nokie jsou nezničitelný.
Pak mi volal..Růža prej pak brečela v hospodě..a mrzí ho, že mi to s Růžou zničil..a když jsem se ho ptala, jestli mu není líto spíš našeho vztahu, akorát se zmohl na to, co stejně měl říct dávno, čůrák.. > ,,já poslední dobou prostě nevím co chci.. a bral jsem tě spíš jako dobrou kámošku než jako svou holku." Tohle mi řekne na obhajobu?? Že se vykousne s jinou holkou? Já mohla přijít.. kdykoli. Viděl je beztak i Roman. On mě chtěl vyloženě ztrapnit.
Odpo mi volala moje Lů.. Dana, její sestřenka jí řekla, co se stalo. Pověděla jí to ta malá děvka.
Přijela jsem do Luk. Dana mi vyprávěla :,,Růža říkala, že ji to moc mrzí, že se s ním vykousla.. ale moc toho nelitovala.. spíš to brala tak, že jí je líto Vítka, že se s ním teď rozejdeš. A taky povídala, že v tom hrál roli alkohol.. Vítek chtěl hrát nějakou hru a ona mu říkala, že přece chodí s tebou. On začal, že už si stejně nerozumíte. Že se s tebou chce po vánocích rozejít, ale ne teď před nima, to by bylo hnusný. No.. a ona že odolávala, ale nakonec se spolu vykousli. Ale že tě nemá stejně nějak extra ráda, tak to moc neřeší.. já ji znám dýl, ona je hloupá a naivní. Víš.. znám tě dlouho, kdybych vás měla srovnat.. nejenže je krysa malá, hnusná, prťavá, ale je prostě proti tobě nic. A navíc.. je to taky celkem běhna, chodí na zábavy a slušně se tam kurví."
Já nesnáším opilý holky. Nesnáším opilý kluky. Nesnáším Vítka. Nesnáším tu děvku.. a toho zasranýho čůráka.. co jí řekl všechno.. a pak ji chtěl sbalit..
Když jsem se ho ptala, jestli spolu spali, odvětil :,,No hele, to bylo fyzicky nemožný."
Hm.. a to zkoušeli, nebo se prostě sťali. On řekl - byl jsem uplně sťatej.. ale to byl tenkrát s Beou taky.. a jak jim to šlo..
"A kdybys byl střízlivej, vyspal by ses s ní?"
"Ne, to je jasný.."
"Tak proč ses s ní vykousl.."
"Já fakt nevím, moc se ti omlouvám, já už byl zoufalej."
A stop.. co znamená slovní spojení - já byl zoufalej? Nerozumí si se mnou, tak leze na mý kámošky.. načež mi v telefonu křičí do ucha, že já se kurvila s jeho kámošem.. Kámošem.. kterej o něm povídal, jakej je čůrák.. debilní exhibicionista.. další z party doufal, že mu Vítek zase něco zaplatí.. a ten poslední, že si myslel, že ho zabije.. fakt kámoši, no
On mi všechno zničil, s ní. A s ním. Ona taky.. zkurvenci, co podlehnou alkoholu.. nevim proč, mě se to stát nemůže.. neopila jsem se, abych nevěděla, co dělám.. stalo se mi to jen jednou a už vím.. a ten čůrák si na to měl dávat bacha... leč ani nechtěl.
Zradil mě, ale nejvíc zradil svou čest. Leč je natolik imbecilní, že si ani neuvědomuje, že to slovo čest používá jen z mužské hrdosti. On takovou vlastnost dávno nemá. Od tý doby, co ho blíž znám. A čtyři a půl měsíce... se sobcem.. kterej místo srdce dával peníze. Po kterejch jsem nikdy tolik netoužila jako po něm samotném. Ale srovnávání s jeho bejvalkama.. to nesnese žádná normální holka. Já nejsem jeho stará, jsem originál..ty i ty. Nebere mě, nechce mě chápat, nechce mě mít, nechce si se mnou povídat, chce jen svý.. a já chci jeho krev. Reálnou nebo pomyslnou.. někoho to tu ještě bude asi bolet. Jsem Pospíšilová a ten vztek, co v sobě mám.. půjde dál. Drží se a já ho jednou vypustím.. a ta malá děvka bude první.
Luboš Kejda, školník. No chudák
že až ho budu mít, tak by si mě měl vážit.. a nepustit z náručí.. on asi ví, co bych chtěla
) že jednou uvidím, až ucejtím srdce, jak mi bije pro toho druhýho a pak se začnu hrozně bát.. o něj a abych ho neztratila.. no rozhodně mě upevnil ve víře v to, co chci. Ale to se nahlas neříká
. Ptala se na Urnu, naši jorkšírku prťavou, od jejich psa těhotnou.. je roztomilá, pohybuje se teď jak housenka.. a zezdola tak i vypadá, těch osm malejch cecíků, nabouchanejch k prasknutí
< začátkem článku.. aby bylo jasno..
.. oh, když si uvědomím, jak málo mi chybí ke konci mých dní..
