Ve středu.. ve středu týdne i ve středu cesty
Je středa.. dva dny, co jsem sama a viditelně mi to prostě nesluší.
Najednou se mi totiž sama bejt nechce. Mě se vlastně .. nechce bejt sama vůbec, ani teď, ani před tejdnem. No.. to možná jo, ve vlastním rozčilení.
Ale je tu jeden z těch opuštěnejch dní, kdy byste vlastně měli úsměv na tváři, jen kdyby jste to měli s kým sdílet. Úsměv, čas i postel. Všechno, jen nesedět a litovat sama sebe, jak jste to zase jednou dopadli.
Chybí mi, což o to. Ale.. po těch slovech, který reagujou, nejede tu vláčisko, má to bejt tak. Oba to berem za ukončenou věc, ale.. copak JÁ líbám kluky, který nemám ráda?? Zásadně ne.
A tak.. proč včera.. proč byl večer tak skvělej.. a noc tak skvělá.. a ráno tak skvělý.. a ted je tak hnusně.. zrada, nemůžu psát.. mé oči jsou indisponovány.. konec
