31.Březen 2009

Jak jsem byla sama..

Tak.. dneska, úterý.

Koho by to ostatně napadlo, že je úterý, žejo  ještě že mě svět má

Jela jsem si do Luk pro Ibalgin a skočila na základku. Jen ten pohled na budovu, kde jsem strávila velkou část svýho prozatimního života mě dojala a zároveň nutila k úsměvu, tak nějak jsem hrozně dlouho snila, že tam konečně půjdu. A nečekala žádný divy, tady od loucký základky?

Bylo to jak jinej svět, nynější deváťáci venku nabírali písek do kotoučů a vozili pro děti ze školky na nová pískoviště. Zeptala jsem se, jestli jsou tam s Průšou, což byl můj oblíbenej učitel, odpověděli, že s Kejdou. Debilní přezdívka pro školníka.. teď mě tak napadá, on se vlastně tak asi jmenuje  Luboš Kejda, školník. No chudák

S ním jsem se potkala a překvapilo mě, s jakým nadšením na mě koukal.. dokonce i věděl, jak se jmenuju a za celou dobu, co jsem si s ním povídala, mi stačil dvakrát říct, že jsem moc pěkná holka, pak že mě vlastně dobře zná, že bejt mladší, tak se neudrží.. prej jestli mám kluka že až ho budu mít, tak by si mě měl vážit.. a nepustit z náručí.. on asi ví, co bych chtěla

No.. a taky povídal (strašná romantika) že jednou uvidím, až ucejtím srdce, jak mi bije pro toho druhýho a pak se začnu hrozně bát.. o něj a abych ho neztratila.. no rozhodně mě upevnil ve víře v to, co chci. Ale to se nahlas neříká

Ve škole jsem byla asi čtvrt hodiny, ale stačilo mi to, aby mě to skoro rozbrečelo.. a když jsem procházela po těch chodbách, kde jsem lítala devět let, neměla jsem k tomu i daleko. Ale připadala jsem si na to příliš velká?!

Mluvila jsem jako první s Bušovou, co nás měla na matiku a minimálně jednou tejdně měla potřebu mi říkat, že se na tom gymplu neudržím nebyla blízko od pravdy, ale dneska jsem lhala seč mohla, abych utajila dvojku z chování a kouli ze špániny. Ptala se na Urnu, naši jorkšírku prťavou, od jejich psa těhotnou.. je roztomilá, pohybuje se teď jak housenka.. a zezdola tak i vypadá, těch osm malejch cecíků, nabouchanejch k prasknutí

Pak jsem potkala dole tři učitelky, Cejpková se mě furt na něco ptala, ale nikdy jsem jí na nic neměla. Chtěla jsem mluvit s Göthovou, mým oblíbeným předmětem pomluv na základce

"Paní učitelko, pojďte drbat."

"Já mám za chvilku hodinu", vymlouvala se.

"Nevadí, jdeme drbat.." Tak jsem zvládly proklevetit největší události ohledně mých sester a vztahů mezi matkou a otčímem (pět let v kuse se dokážou hádat, to bych nesvedla).

Když jsem odcházela, měla jsem příjemnej pocit a hooodně širokej úsměv.. bylo mi hej.

Venku jsem byla s klukama z devítky a Kejdou ještě asi půl hodiny a fakt jsem se nasmála.. bylo to moc príma. Rozhodně musím chodit častějc ven do Luk, ať už s kýmkoliv.. pozvali mě na zábavu.

No.. a pak jsem šla domů, pěšky. Ale tu cestu jsem si parádně užila, jak to umím sama se sebou jen já. Chechtala jsem se svý zvláštnosti a tancovala po lesní cestě, zpívala Enriqueho a bylo mi všechno jedno.. mám v sobě zas nějakýho pozitivního ducha a tak čekám, kdy mi ho někdy zas vyrve a vyhodí do koše. Ale slibuju, já si ho budu pěstovat častějc.. a nebudu sobecká, dám se víc lidem.. pro lepší den

14.Prosinec 2008

Týjotedapánejo

NEJLEPŠÍ

Nikdo ani neví, jak se cejtím.. já jo..

Je to nádhera!! Svoboda.. byla jsem přímo v zajetí vztahu, ve kterým se mi co chvilku nelíbilo, ale furt mě něco drželo.. ale tohle je fakt.. tak úžasnej pocit.. jako kdybych levitovala furt nad zemí..

Nechci už nikoho, je mi nádherně. Svoboda je nejhezčí věc, když není na obzoru pan Dokonalý

13.Prosinec 2008

Učit se?

Kdybych byla debilní, řekla bych si, že to bylo naposled, co jsem se učila..

Bylo to onoho dne včerejšího, čtvrtek 11. prosince. Předfestivalová akce JID, divadlo s naším režisérem Kubou vypadalo jak zajímavá akce, tak jsem pozvala Růžu, expotenciální holku mýho bráchu.. byla natolik inteligentní, že si s ním nic nezačala. Ale mě se strašně líbila.. připadala mi stejná jako já. Už první večer jsem jí s nadšením (povzbuzená alkoholem) povídala, jak jí mám ráda, protože je to moje druhé já.

Vítek se usmíval a říkal, jak je rád, že jsem si konečně našla někoho, kdo mi je asi aj podobnej..

Viděli jsme se další den, v sobotu, když jsme šli, ještě s bráškou, na hokej. My se bavily jen spolu, poznávaly se.. já jí říkala o mně a Víťovi, ona o Vencovi, její pernamentní lásce.

A tak nastal ten čtvrtek. Pozvala jsem ji, chtěla jsem s ní mluvit, jaký má novinky.. s mojí novou kámoškou, na kterou jsem se těšila.. sice jsem byla trošku zklamaná, protože jsem po tom hokeji cejtila, že až tak stejná není. Po vystoupení jsme šli k Johannovi, do tý hospody před Vítkův barák, říkala jsem mu, ať se staví.. řekl, že za čtvrt hodiny.. jasan, klasika, 33 minut..

Vítek jí nabídl, ať u něj taky spí. Ať ještě nejezdí domů. Ona tam chtěla bejt dlouho, v hospodě, chtělo se jí pít. Já doufala, že by nic neudělala, že si váží toho, co budujem. Vítek.. byl mnou asi už tak otráven, že přítomnost někoho dalšího ho nadchla. Tatam romantika, že se mnou tráví málo času. Vysral se na mě.

Byla jsem s něma do osmi, načež jsem naznala, že mi fakt není dobře. Bylo mi chujavo, musela jsem se učit na dnešní písemku z biologie a to bylo na spolužácích. Šla jsem k němu domů, měla jsem klíče, tak mi bylo nakázáno, ať hlavně neusnu. Nechala jsem tam cigára, finance.. (jo, koupí další)

Učila jsem se.. čas plynul.. bylo deset. Volala jsem mu, on mi to típnul.. a nezavolal zpátky. Naštvalo mě to. Dvě hodiny jak kráva.. čekám jak ženuška v postýlce, až se mladej uráčí vrátit se domů? Byla jsem kurevsky ospalá, poslední dny jsem vstávala ve čtyři.. moje věc. Zavolala jsem Hanušovi, ať nezamyká barák.. on byl ale ještě v Jihlavě.

Oblíkla jsem se a vzala si věci. Nabručená došla do hospody.. jen pro ten pohled, že ona.. ta kámoška.. a on.. ten "můj kluk" se objímají a vesele usmívají. Jak milenci.. jako kdybych nebyla o dvacet metrů dál. Jako bych tam ten večer vůbec nebyla.. jako by byli jen oni dva?

Error, zaznělo mi hlavou.. hodila jsem klíče na stůl a bez slova odešla.. i jsem doufala, že se rozběhne, aby.. aby mi něco řekl? Ne. Byl asi tak nalitej, že se jen dokázal chechtat.. na můj účet? "Jo hoo, to je kráva.." kdoví..

Běžela jsem za Hanušem na autobus. Srdce mi tlouklo.. kapaly mi slzy, vydávala jsem nepřirozený vzdechy. A celou dobu si šeptala.. "To jako fakt?? Si dělá srandu? Proč? Proč s ní? Proč tam? Jak.. mohl?"

Po těch slibech.. když jsme se dávali dohromady.. jo, oni říkali > slepovanej vztah? To nevydrží.

Ale on mi sliboval.. "Holka, já tě miluju. Nechci bejt bez tebe. Koukal jsem se na naše videa. Musíme být spolu."

A pak> "Já už tě nikdy nepodvedu. Slibuju.. dokud budem spolu a to bude dlouho. Nepodvedu tě, nebudu se opíjet, abych zas něco provedl."

Já věřila.. teda.. naučila se opět věřit. Ale daleko míň. Každá holka mě pak srala, nevýslovně.. a nakonec si přivedu kámošku.. a oni jsou hned.. spolu?!

Vypli si oba mobily a spali v jednom pokoji, v jedné posteli, pod jednou peřinou. Tam měla bejt já.

Bylo ráno. Celou noc se mi o tom zdálo.. a když nezdálo, byla jsem vzhůru a furt dokola měla ten pohled před očima.. ony dva veselící se.. jo, kde je nějaká Flowee.. pch. Zdálo se mi, že jsem jí rozmlátila hlavu..

7:55, stojím před barákem. Jsem jak stíhačka.. volala jsem mu.. asi tak 8x? Nezvedl to ani jednou. Viděla jsem ho. Jeho i ji, v okně. A držela pěsti, abych něco nerozsekala. Jak já jim věřila. Ona, ta, co měla bejt moje kámoška. A on, ten, co mi sliboval 23.7., jak bude můj největší milenec.

Tak co, vyspali se spolu? Co udělal naposled, když byl opilej jak guma? Beata..

8:20, vylezli. Kecali, usmívali se. Ale já vylezla, řekla :,,Ahoj Vítku."

Úsměvy zmrzly na rtech.

,,Běž pryč, ty kurvo." Ona se jen postavila a pila z flašky.

,,Nebudu to říkat dvakrát." A tak odešla. Ještě chvilku by tam stála a já jí zmrzačím.

Vítek nahodil psí pohled. ,,Omlouvám se ti za tu pusu."

Koukala jsem jak padlá z višně.. jakou pusu, proboha??

,,No co jsme si dali s Růženou."

On chtěl, abych to věděla.. jinak mi to ani smysl nedává.. řekl mi to hned.. ale říkat to ani nemusel, možná bych se to ani nedozvěděla. Neviděla jsem je, jak se líbaj. Jen příliš přátelský objetí. Tohle bylo moc.

No.. řekla jsem mu svý.. a odkráčela z bojiště. On si musel spěchat do práce. Já šla do školy.. všichni koukali, proč brečí. Proč je rozmazaná. Jaktože pláče ta, co rozdávala smích? Ptali se, já povídala, chtěla jsem to rozdělit na co nejvíc kusů, jen aby to bolelo co nejmíň. Já.. už ho přece ani nemiluju, ale to.. ta nevěra. Jen ten pocit, že.. mi to slíbil.. a on vždycky slíbil a nikdy nesplnil. Ani teď a já tak doufala. Jenže on nedokáže říkat pravdu. Nedokáže, ani kdyby se sebevíc snažil.

Kurňa.. YoYo Band - Karviná. Písnička z dětství, co mi začala říkat víc, až když jsem poznala jeho. Nebo když jsme leželi zhoubovaní na gauči, Martin mi ležel na nohách, já u Honzy.. a koukali jsme na monitor.. a poslouchali. Mě se chtělo brečet. Kde je ten, co tu měl bejt teď?

Kde je teď. No.. popravdě.. tam v Karviné.

A tak brečím. Leju slzy. Pro tu zradu. Ne o pocit, že jsem o něj přišla, jen pro ten pocit lži, zrady, nelítosti z její strany.. i z jeho, ať si to opakuje jak chce. Ani tu omluvu mu nevěřím. Nevidět jeho nos tolikrát denně, tak mu ho taky nevěřím.

Ve škole jsem mu napsala.. že to posral. Hm, co bych asi napsala inteligentnějšího. On se zmohl na to, že napsal, že je srab, když mi nezvedal mobil. Že by si to ani neuvědomil, kdyby se nestalo, co se stalo. A že mě má moc rád a prosí, ať jsme kámoši.

Hej.. ty vole.. myslela jsem, že rozdupu ten mobil.. kdyby to ovšem bylo možný.. tyhle Nokie jsou nezničitelný.

Pak mi volal..Růža prej pak brečela v hospodě..a mrzí ho, že mi to s Růžou zničil..a když jsem se ho ptala, jestli mu není líto spíš našeho vztahu, akorát se zmohl na to, co stejně měl říct dávno, čůrák.. > ,,já poslední dobou prostě nevím co chci.. a bral jsem tě spíš jako dobrou kámošku než jako svou holku." Tohle mi řekne na obhajobu?? Že se vykousne s jinou holkou? Já mohla přijít.. kdykoli. Viděl je beztak i Roman. On mě chtěl vyloženě ztrapnit.

Odpo mi volala moje Lů.. Dana, její sestřenka jí řekla, co se stalo. Pověděla jí to ta malá děvka.

Přijela jsem do Luk. Dana mi vyprávěla :,,Růža říkala, že ji to moc mrzí, že se s ním vykousla.. ale moc toho nelitovala.. spíš to brala tak, že jí je líto Vítka, že se s ním teď rozejdeš. A taky povídala, že v tom hrál roli alkohol.. Vítek chtěl hrát nějakou hru a ona mu říkala, že přece chodí s tebou. On začal, že už si stejně nerozumíte. Že se s tebou chce po vánocích rozejít, ale ne teď před nima, to by bylo hnusný. No.. a ona že odolávala, ale nakonec se spolu vykousli. Ale že tě nemá stejně nějak extra ráda, tak to moc neřeší.. já ji znám dýl, ona je hloupá a naivní. Víš.. znám tě dlouho, kdybych vás měla srovnat.. nejenže je krysa malá, hnusná, prťavá, ale je prostě proti tobě nic. A navíc.. je to taky celkem běhna, chodí na zábavy a slušně se tam kurví."

Já nesnáším opilý holky. Nesnáším opilý kluky. Nesnáším Vítka. Nesnáším tu děvku.. a toho zasranýho čůráka.. co jí řekl všechno.. a pak ji chtěl sbalit..

Když jsem se ho ptala, jestli spolu spali, odvětil :,,No hele, to bylo fyzicky nemožný."

Hm.. a to zkoušeli, nebo se prostě sťali. On řekl - byl jsem uplně sťatej.. ale to byl tenkrát s Beou taky.. a jak jim to šlo..

"A kdybys byl střízlivej, vyspal by ses s ní?"

"Ne, to je jasný.."

"Tak proč ses s ní vykousl.."

"Já fakt nevím, moc se ti omlouvám, já už byl zoufalej."

A stop.. co znamená slovní spojení - já byl zoufalej? Nerozumí si se mnou, tak leze na mý kámošky.. načež mi v telefonu křičí do ucha, že já se kurvila s jeho kámošem.. Kámošem.. kterej o něm povídal, jakej je čůrák.. debilní exhibicionista.. další z party doufal, že mu Vítek zase něco zaplatí.. a ten poslední, že si myslel, že ho zabije.. fakt kámoši, no

On mi všechno zničil, s ní. A s ním. Ona taky.. zkurvenci, co podlehnou alkoholu.. nevim proč, mě se to stát nemůže.. neopila jsem se, abych nevěděla, co dělám.. stalo se mi to jen jednou a už vím.. a ten čůrák si na to měl dávat bacha... leč ani nechtěl.

Zradil mě, ale nejvíc zradil svou čest. Leč je natolik imbecilní, že si ani neuvědomuje, že to slovo čest používá jen z mužské hrdosti. On takovou vlastnost dávno nemá. Od tý doby, co ho blíž znám. A čtyři a půl měsíce... se sobcem.. kterej místo srdce dával peníze. Po kterejch jsem nikdy tolik netoužila jako po něm samotném. Ale srovnávání s jeho bejvalkama.. to nesnese žádná normální holka. Já nejsem jeho stará, jsem originál..ty i ty. Nebere mě, nechce mě chápat, nechce mě mít, nechce si se mnou povídat, chce jen svý.. a já chci jeho krev. Reálnou nebo pomyslnou.. někoho to tu ještě bude asi bolet. Jsem Pospíšilová a ten vztek, co v sobě mám.. půjde dál. Drží se a já ho jednou vypustím.. a ta malá děvka bude první.

04.Prosinec 2008

Pro něj

Ten jeden den v červenci,

Školní rok už po konci.

Jenom blbej nákup v Tescu,

Kdo čekal, že najdu lásku?

 

Měsíc kráčel, tys byl pryč

Jen blbej pocit zůstal

Stejně našels ke mně klíč

Když jsi číslo dostal.

 

Stará láska zrezavěla

Slípka písně lásky pěla

Na vysílači v pondělí

Vážně jsme si seděli.

 

Na seně to tvý vyprávění

Já v obloze měla snění

My na středu domluvení,

Že bude fajne stanování.

 

Tak nastal ten den prázdninový,

Víťa s Flou si s láhví hoví,

Řekli jsme si spousty vět,

A pak ses stal mým číslem pět.

 

Nebyla to akce slavná

Tvoje snaha byla marná.

Není to však konec,

Však v pátek jsi byl lovec.

 

 

V Brtnici při nočních tmách

Užívali si v sexy hrách,

Tak nad sebou přemýšleli,

Až se dohromady dali.

 

A cítila jeho vůni, která se stala symbolem něčeho, z čeho se jí klepala kolena.

 

Časy jak toky plynuly,

My se vztahem vinuli.

Tvoje práce, moje škola

Mý srdce po tobě volá.

 

Proč nemůže se nabažit?

 

Však tuhle v říjnu v noci

Blíží se ke konci,

Láska, když Beu jsi ohnul

Mý jádro pěkně bodnul.

 

Žel i já za dva týdny

Udělala osud bídný

Z náklonnosti, z alkoholu

Poslala jsem všechno dolů.

 

Pak tři týdny v omráčení,

Zdá se-mezi námi není

Není už důvěry a lásky

Na polštáři vlásky

 

Zbytku čerň

Vůně vzdech

Vzpomínka.

 

Však vzpomínka silná

A já budu sdílná

Vztah to není růžový

A řekni, kdo dál ví?

Důvěru jsme ztratili

O někom se furt vadili,

Poslední věc věz >

Jednou se vrátíme na naši věž. A budem se koukat na naši hvězdu..

12.Listopad 2008

Ve středu.. ve středu týdne i ve středu cesty

Je středa.. dva dny, co jsem sama a viditelně mi to prostě nesluší.

Najednou se mi totiž sama bejt nechce. Mě se vlastně .. nechce bejt sama vůbec, ani teď, ani před tejdnem. No.. to možná jo, ve vlastním rozčilení.

Ale je tu jeden z těch opuštěnejch dní, kdy byste vlastně měli úsměv na tváři, jen kdyby jste to měli s kým sdílet. Úsměv, čas i postel. Všechno, jen nesedět a litovat sama sebe, jak jste to zase jednou dopadli.

Chybí mi, což o to. Ale.. po těch slovech, který reagujou, nejede tu vláčisko, má to bejt tak. Oba to berem za ukončenou věc, ale.. copak JÁ líbám kluky, který nemám ráda?? Zásadně ne.

A tak.. proč včera.. proč byl večer tak skvělej.. a noc tak skvělá.. a ráno tak skvělý.. a ted je tak hnusně.. zrada, nemůžu psát.. mé oči jsou indisponovány.. konec

06.Listopad 2008

V jednu ráno, den, kdy mě nic nepotěší

 < začátkem článku.. aby bylo jasno..

Myšlenka.. hloupá myšlenka, co se dala na ovládání mysli. Něco jak počítačová hra, co člověku vezme soudnost, kdy přestat. Lidi tak přicházejí o přátele, rodinu, práci, peníze.. a hlavně o čas.

            Všichni ho mají málo, málokdo se tak chová. Někdo se furt fláká a říká si, že se mu nic nechce. Další nechtějí, ale musí. Nadávají, jak čas letí, nic nestíhají a jsou z toho na prášky. Pár osobností, co si dokážou všechno rozvrhnout a mají čas i na to, co je opravdu baví, což asi mytí nádobí nebude. To je ovšem moje oblíbená zábava, aspoň to si myslí moje matka, když mě neustále, už po třetí týden, honí po baráku s výkřiky „a kdy bude to nádobí?“ Nikdy, mami.

            Teď, v tuhle chvilku pro mě nebude nic, protože mě naplnila a zároveň zoufale vyprázdnila ta neodbytná myšlenka, co mi ukradla pojem pro čas a já se koukám a snažím se zjistit, kolik může být? Vteřiny se motají kolem, ale já mohu pouze bezmocně sledovat, jak se doba spánku sama bezmilostně vpíjí do peřin, kam jsem měla ulehnout s nimi. Měly jsme spolu strávit krásnou noc, s rukou na polštáři, kde obvykle spí On a hřeje. S ideou, že zítra tu opět bude. Že společností mi bude i jeho teplé tělo, kromě měkkých polštářů. Vyžene jejich přítomnost tím, že je odhodí do noh postele a nahradí mi je sám sebou.

            Spokojeně si mě přivine na rameno a obejme mě, jak je na to zvyklý. Pak mě políbí do vlasů, řekne jednu z těch krásných vět, vyjadřujících, jak je rád, že mě má, načež s pocitem hodného muže usne. Po chvíli se já zvednu na lokti, abych si ho mohla prohlédnout, jak spí a navěky zafixovat do paměti. Milionkrát mu vtisknu polibek na rty a on sebou milionkrát cukne, protože je na ně tolik citlivý. Vdechnu jeho vůni a to mě pokaždé nutí mu dát znova pusu, mám na to podmíněný reflex. Jeho vůně = líbat.

            A když se konečně vynadívám na jeho tvář, ve spánku tak nevinnou a čisťounkou, nic neříkajícího, kromě > „jsem rád, že tu spím, je mi fajn.“ Tak pak si opět lehnu k němu a vezmu si jeho ruku, obejmu si s ní krk a opět ležím na rameni. Poslední pusa na ono rameno a s úsměvem konečně usínám i já.

            A přesně ty jeho rty, mnou tolikrát pozorované, tolikrát pohlazené, tolikrát políbené.. nepatří jen mě, co?

            S touhle zlou myšlenkou, touhle časuberoucí ošklivou ideou mi mizí spokojený výraz. Hnus, co mi vyhnal poslední vzpomínky na můj noční rituál s Ním.

            Proč se lidi chovaj.. tak podle k tomu, s kým se rozhodli, aspoň na chvíli, spojit život? S kým se rozhodli sdílet radosti i trable, zážitky, polibky a vlastní postel?

            Když mají spolu společných takových věcí, proč si nejsou společní i oni dva? Jen oni dva.

            Proč nemůžou navěky ležet v posteli a objímat se?

Proč lidi i smrdí?!

Dodatek z půlnoci

Mě nezbývá než myšlenky napsat, protože už není nikoho, koho bych tím chtěla zatěžovat.

            S tím, že můj dokonalý muž mě podvádí a ten, o kterým jsem si myslela lepší, je vlastně.. nic.

            Tíha osudu? Mládí? Další slova do Wordu?

04.Listopad 2008

Blaablííbláá.. proč mi nejde webka??

Nadpis mimochodem.. jinak nic

Trápí mě krutá předzvěst špatných věcí, něco přijde a já nevim, jestli katastrofa nedozírných následků, třetí světová, nebo matka.. každopádně všechny tři záležitosti jsou nadmíru zlé a bolestné.

Dneska jsem pilně přemýšlela o svém sexuálním životě. Tuhle mi maminka, ta hodná a bezcitná, zdá se vyprávěla o tom, jak na mě byla (zase jednou) naštvaná, když zjistila, že už nemám ten blbej věnec, prý už jsem najednou nebyla její hodná holčička. Ten výraz ani večer předtím slyšela v televizi, v nějakým americkým usopleným dramatu a tak se jí to zalíbilo, že to toužila sdělit světu..v jakýmkoliv kontextu.

A taky se dneska tvářím hrozně moudře, horší by bylo, kdyby modře.. což by následovalo, jestli přijde ta matka.. oh, když si uvědomím, jak málo mi chybí ke konci mých dní..

Sbohem slunce, sbohem mraky, sbohem větry.. vy my chybíte nejmíň

27.Září 2008

Ráno s plesnivějící kurkou

Dnešní ráno bylo jedním z těch rán, kdy cejtíte, že je něco jinak. Cítím to už třetí den. Jsem nemocná, ale všechno mi připadá takový jiný, takový starý, jako tomu bývalo kdysi dávno a já vím, že mi to hrozně chybělo. Stalo se to asi s příchodem čičí (za všechno může on).

No.. ale abych neplácala kraviny... můžu vám teď povyprávět o tom, jak jsem skvělá holka, pěkná, vtipná a rozumná, ale nevim jistě, jestli je to přesně to, co potřebujete dneska čísthm, asi ne.

Taky bych mohla stručně povyprávět o tom zvířátku, který mi někdo ráno vzal a já už ani nevim, kdo a hlavně kdy. Jsem se taky vzbudila před čtvrt hodinou, po té.. ou.. vášnivé noci.. strávené u videí Naruta, do kterejch jsem se prostě zamilovala.

Tuhle se mě někdo ptal, co to jako má bejt, tohle > .. nádor s úsměvem.. ("a proč mi posíláš nádor s úsměvem?".. "Dyk se podívej, jak je roztomilej.")

Inu.. no nic, duchaplnost si dala dovolenou..

Papa