Věnováno 9.A ZŠ Úprkova!!
25.Červen 2009Tak - a je to tady...! 26.6.2009
Je čas se s vámi navždy rozloučit...Bylo to krásný!!!Bylo to dlouhý...50% času jsme strávili spolu!Zdánlivě stereotypní každodenní přestávky najednou mají hloubku a jsou v nich vzpomínky...a loučení je fakt těžký!Jak se rozloučit s tím vším?S těma hláškama, ketrý chápeme jenom my...jenom ta parta!!Nikdo jinej to nepochopí a tím to ztrácí svý kouzlo Viď Luky?...
Proč.........to.........ničíš?
Co.........děláš?!
Myslim.........to.........vážně!!!
Tak.........si.........naser!!
Gabča má dobrý kozy --->Tak.........mi.........na.........ně.........nečum
Drž.........hubu!!!
No Docela jako komátek
Sme jeli z kasalic uplně na sračky38 Promile
Nechápeš to ?hm...tak jdeme dál Seš snad holka?
Počásko co to tady je?!
Já bych tě tak vytahal za nohu
Tohle všechno...naše slavný vlnění karimatky!!!Vejlet na pecku a exkurze do kravína
Tláča na sešitě z matičky
Tomuhle máme všichni 
NAVŽDYCKY říct ahoj a jediný co můžeme je tomu smutně ale bezmocně zamávat...Navždycky to opustit
odejít... začít jinde...Opustit ty roky a s nimi i spolužáky a vlastně i přátelé!...Říct tomu všemu sbohem!A já si uvědomuju,jak vás mám všechny strašně moc ráda!!!
I když jste mě občas všichni vytáčeli do šílenství (a věřím, že i já vás
) bude se mi stýskat!!Jak sem si občas,Kubo,přála (a věř, že sem nebyla jediná) abych už tě nemusela nikdy vidět!Jak jsme Tě občas nenáviděli...A teď když se mi má splnit moje "přání"...nechci to!!!Vrátila bych to na začátek...Všechny ty hlášky a kecy!Všechno tohle už zítřkem končí a nenávratně se ztratíUž je čas ...A já tak strašně NECHCI
!!!Snad ale budeme všichni odcházet s dobrýma vzpomínkama a bez zášti a avezri vůči komukoli z NAŠÍ třídy!!
Chci vám jen říct děcka, že vás miluju a že mi bylo ctí s vámi strávit veškerý čas,který sem s vámi strávila v jedné třídě!Vím, že jsem chybovala a že sem vám lezla na nervy...(občas sme si lezli na nervy všichni...nalejme sis čistého vína)...Ale doufám že i přesto, Budete vzpomínat, stejně jako já, v tom nejlepším a na to nejlepší...protože jsme parta a i když se loučíme, ten společnej čas v nás něco zanechal!!!A i když sme se nikdy na ničem nedohodli, odcházíme všichni společně!!!BUDETE MI STRAŠNĚ MOC SCHÁZET(Někteří obvzlášť...oni vědí že
)
Věnováno té nejlepší třídě do které jsem se mohla dostat!!!A pro ty nejlepší lidi na světe!!!S poděkováním všem lidem...
9.A
Lukáš Krejcar
Klára Janečková
Veronika Janáčková
Oleksandr Martsynyuk
Jana Hladíková
Martin Nebeský
Lucie Holakovská
Libor Vinnyk
Adéla Zadrobílková
Martin Ševčík
Mirka Sovová
Tomáš Krtička
Mirka Kaplanová
Hynek Chroust
Kristýna Hrubešová
Matěj Pavlata
Petra Čížková
Marek Vlček
Lenka Karafiátová
Díky za všechno...Tak tedy navždy sbohem moji ex-spolužáci...Bylo to skvělí!
M.a.t.h.y
22.Červen 2009Chceš se zasmát?!Asi to zní hloupě...ale prostě to tak cítím!Taková už asi jsem...Neptej se mě proč to dělám...Sama to nevím!I když to bylo jen pár dní, ale zůstalo to ve mě!!!Miluju když řikáš ty tvá slova,Miluju Tě když se směješ!Nevěřím na sentiment jenom v to, že zase přijde chvíle,kdy se zase uvidíme...a kdy se políbíme!!Tvý dokonalý vlasy,sladkej úsměv!Tvoje krásný rty!Vzpomínám si ...Když jsem Tě viděla...Poprvé ...Vystupoval jsi z auta a v ten moment když ses rozešel směrem ke mě...bušilo mi srdce!Přišel jsi ke mě a jakoby nic jsi mi dal pusu...Šli jsme si sednout...pili jsme...po dvou piwech si se na mě významě podíval a řekl jsi...pojď ke mě!Věděla jsem, že je to chyba...ale tak jsem chtěla, že jsem prostě musela vstát a přitisknout se k tobě!Začal jsi mě líbat a v tu chvíli...můj rozum skončil!!!Jezdila jsem za Tebou ještě pár dní...Tulili jsme se spolu v posteli...mazlili se!A i když jsem věděla, že to tímhle skončí a že když ti dám to, co tolik chceš,ztratím tě...udělala jsem to!Vyspala jsem se s Tebou!Poprvé jsem s někym spala opravdu z lásky!To jaký to bylo nikdy nezapomenu!Miluju Tě...Miluju na tobě každej kousek tvýho těla!Miluju na tobě tvou povahu!Miluju Tvé chyby!A Miluju dokonce i tvou sebekritiku!Miluju Tě celýho!!!Ale tvé opuštěné srdce se ještě nevzapamatovalo z rány, kterou zasadila jiná!!Neznám ji a přesto ji nenávidím!!Protože kvůli ní, nejsi schopen mi dát to, co ti dávám já!Totiž lásku!...Miluji tě!!!Nevím jak to říct...jsem beznadějně zamilovaná do někoho, kdo o to nestojí!!!Kdo to prostě nechce vědět...komu je má láska lhostejná!A já?...jsem bezmocná!!!A nikdo tu není...nikdo, kdo by mi mohl pomoci!Jsem sama...a bez Tebe?Navždy?...už se tě nikdy nemůžu dotknout!!!PROČ???
On ví...M.a.t.h.y.....Miluji Tě!!!Trápíš mě...ale miluji tě...
Cesta do nebe
16.Červen 2009Mám pocit hořkosti a sucho v ústech...když řeknu jedno slovo ...a to smutek!Oči plný slz a v hlavě zamtek!Život nemá barvu perel ani pozlátek!Už nikdy neuvidíš...už nikdy nepromluvíš k někomu kdo Ti život dal...snad se nebojíš?V celym životě by s Tebou bojoval... posledních pět měsíců...karty osud rozdal!Se svym cílem se určitě vyrovnal...skrze ticho řekne pár slov, aby ti poděkoval!Pocit neznáma na zádech jenom šimrá...motá se ti hlava a je ti zima!Chceš odlétnout chceš pryč z tohohle světa, kde osud jen tak, s lidmi zametá!Není mi do zpěvu při pomyšlení, že někdo opustil své životní dění!Cesta do nebe vede přes slzy...cesta do nebe vede přes prosby!!!Cesta na jiný
břeh loď se potápí!...Stín v zádech pálí ...oni odchází!Teď čeká v nebi až se rozední ,aby větrem poslal polibek tak se nadechni!Určitě jim je krásně nepochybuj!Život končí jenom tečkou...tak ji namaluj!Nesmíš být slabá...postav se a dýchej!Jestli Ti je smutno do nebe se vydej!Bolest a žal přejde...to chce čas!Ale vzpomínku nevymažeš... ta je v nás! Nevidíš do tmy, ani já Ne...Ale nemá to cenu - topit se!Jenom vůně pohřební Ti vhání pláč...klepou se ti kolena, ten pocit dobře znáš!Ale já sem s Tebou a bolest si rozdělíme!Teď za nima do nebe poletíme!Půjdem podél břehu a najdeme ten most, kde můžem zapomenout...spálit minulost!Cesta do nebe vede přes slzy...cesta do nebe vede přes prosby!!!Cesta na jiný
břeh loď se potápí!...Stín v zádech pálí ...oni odchází!
Cesta do nebe vede přes slzy...a proto neplakej...
napsal/a: Gabinecka-. 14:05 Link komentáře (1)
Příběh v mé hlavě...
15.Červen 2009Jako vězeň svých snů.Jakoby jimy spoutaná.Jakoby ovládána vlastním sněním.Žije jen ve snech a když nemůže snít, umírá...Ona sama je jako sen!Kráčí s lehkostí pírka vznášejícího se v horkém letním vánku!Vlasy rozevláté avšak stále vypadajíce upraveně a hladce!Plné rty, rudé jako lesní jahody...jen ochutnat!Odlesky jejích očí... modrých jako dno oceánu, ke kterému už nedoléhají paprsky slunce...toho zlatavého klubka na nebi, které ničí její snění!Však dívka nedbá své krásy a s nepřítomným pohledem jen jde...jako by se snad vznášela, ale bez cíle.Nikým neoslovená...a ani nechtěla být...Chtěla se jen vznášet s nepřítomným pohledem v ulicích sama jen se svými sny...Dívka však měla svůj cíl, ať už se to kolemjdoucím zdálo jakkoli nemožné...její kroky bosých nohou vedly ke zdejšímu hřbitovu...Zastavila se před zdobnou kovanou branou a snad na okamžik zaváhaje ustoupila a položila svou dlaň na chladnou hřbitovní zeď...zavřela oči a zasnila se...Stála se sklopenou hlavou a svou dlaní položenou na té sluncem nedotčené zdi a jen snila...stála tam nekonečně dlouhou dobu...snad jako by četla tajemství co sem šeptají lidé zkroušeni bolestí a steskem po těch, kteří zde mlčky leží po jistě důstojném pohřbu...Po těch nekonečně dlouhých řádkách bolesti, které snad jakoby přečetla pouhým přiložením dlaně na oprýskanou omítku oné již zmíněné zdi...Odtáhla se ale její prsty sjížděli hrubé nahození stěny oddělující dva tak strašně si vzdálené světy...Dotýkala se jí, dokud nezavadila o onu zdobnou vstupní bránu...Ale opět, jakoby se bála vstoupit, zaváhala...tentokrát však položila svou drobnou ručku s těmi hubeňoučkými prstíčky na ručně kovanou kliku hřbitovní brány...S velikou nejistotou v očích,která vystřídala nepřítomnost vstoupila mezi smuteční vrby...se stejnou lehkostí jako na začátku se špičkami svých bosých nohou dotýkala kameny vydlážděné cesty hřbitova...kráčela však s jistotou...neohlédla se ani doprava ani doleva, natož aby se otočila zpátky.Kráčela až k samému konci hřbitova a stanula před náhrobkem na němž stálo ozdobným písmem : ,,Ať už budeš kráčet kamkoli, láska ti ukáže pravou cestu!...Vzpomínáme..."...U něj poklekla a z jejích očí hlubokých jako oceán, začali téct slzy stejně velké jako její bolest...
Na pomníčku, před kterým klečela, byla fotka...byla na ní tříletá holčička a v jejích očích, úplně stejně krásných jako oči dívky co tu pláče, bylo štěstí...Usmívala se...vlasy spuštěné přes ramena a rty rudé, jako lesní jahody...
Dívka tu seděla a jen plakala...a cosi šeptala zkřehlým hlasem s určitými pomlkami...jako kdyby si s někým povídala...a jediné srozumitelné bylo - ,,koukej, miláčku, co tu maminka má..."Z kytice kopretin vyndala svou rozklepanou rukou zbraň a bez váhání střelila...A já tu teď stojím a vidím jak leží vedle sebe...Společně a navždy...přesně tak, jak si to ona dívka, která se stala andělem, přála...
a až teď jsem ji pochopila...pochopila jsem její smyslné hýbání rtů, když klečela nad hrobem své dcery...Právě jako ona tu stála, teď tu stojím já...slyším jejich hlasy...
A držím kytici kopretin...
i pochopitelné se dá nepochopit
14.Červen 2009Říká se že život je hra bez pravidel a mě se přitom zdá, že někteří podvádí...
Je to jako fotbalový zápas...dávájí se góly,fouluje se...ale nikdo nerozdává karty...žádný střídačky...celej zápas musím odehrát sama za sebe a nikdo mě nevystřídá!Stejně jako se říká, že láska je KURVA!...tak proč si ji nemohu koupit?...
Když koukám na slzy v jejích očích, říkám si, že vlastně nerozumím všem těm lidem kolem sebe, a vlastně ani sobě...Proč toužíme po lásce, když je tedy tak laciná?Proč toužíme po lásce, když je tak krutá?Proč toužíme po tom, aby nás někdo miloval a nikdy nás neopustil, když nás zamilovanost přejde a ublížíme tomu, kdo miluje nás...?Jsme tak sobečtí?...To nevím...
ale když vidím jak její srdce zase krvácí, po tom, jak doufala...že budeš jiný...Po tom jak věřila, že nejsi jen jeden z těch, jaké znala...Po tom, jak jsi jí šeptal krásná slova...po tom , jak ses k ní krásně choval...Potom co jsi ji dal naději...
Po tom všem, opět uvidím její slzy...opět ji uvidím chodit jako tělo bez duše...zase uvidím téct bolest jejího srdce spolu se slzami...zase uvidím její smutný výraz...a nebudu vědět, jak jí od té bolesti pomoci...protože ten kdo by setřel ony slzy nejlépe, to už neudělá...Bolí mě ji takhle vidět...
Moje nejlepší přítelkyně(i když já pro ni nejsem..)
se zase se utápí v zármutku...to už nemůžu dopustit...Proč jsou lidi na sebe tak zlý?Proč si musej jenom ubližovat?...a pak umí říct jen...Promiň...
Ale těch šest písmenek nezmírní bolest, kterou teď prožívá...a kterou prožívám já...
Do teď jsem toužila po té kruté, bolestivé a přesto krásné...lásce...teď však začínám přemýšlet nad tím, zda není lepší žít bez ní a už více ji nepoznat...
Když teď vidím Tyný...Bolí to...
Teď jsem prostě pochopila, že i pochopitelné se dá nepochopit!...a proto -
Chlapy sou kurvy, láska je past, bolest tu přestojíme, ať žije CHLAST!!!
Tyný miluji tě!!!
napsal/a: Gabinecka-. 11:27 Link komentáře (0)
Můj nepřekonatelný pocit!!!
06.Červen 2009Nevím zda Ti konečně narovinu říct pravdu...Bojím se těch slov...a přitom je to jen 8 písmenek...A i když mám hroznou chuť je pošeptat ...Nemohu!!!
Bojím se každého Tvého doteku, který je jen dotekem...bez hloubky citu...povrchní doteky těl...pouze neprocítěná pohlazení...stáli se pro Tebe jen fyzickým kontaktem bez porozumění...Však já, já už nikdy nepocítím to, co jsem cítila když jsi mě hladil, líbal, objímal...Myslím každou noc i každý den jen na ty chvíle, které mě naplňovali štěštím, které dávali věcem smysl...Každou noc myslím na Tvé krásně tvarované rty co mě líbali...myslím na Tvé krásně hluboké oči, které se dokázali dlouze dívat do těch mých...myslím na vlnky Tvých vlasů, kterých jsem se tak ráda dotýkala...Myslím na tvé rozpaky, do kterých si upadal když jsem ti složila kompliment...Myslím na Tvou "drzost" která mě vždycky zpoutala a umlčela....myslím na Tvá slova, ze kterých se mi podlamovala kolena...Myslím na Tvůj sladký úsměv, na který bych se vydržela dívat třeba hodiny... myslím na Tvé provokace, kvůli kterým bych tě nejraději zabila...a myslím i na to, když jsi mi konečně ustoupil a já sem dostala to, co jsem tolik chtěla...Totiž to, jak jsi něžně objímal svým jazykem ten můj...Jak si se dotýkal svými rty mých...Každý večer na to myslívám a každý večer pláču...
Stále mám v hlavě Tvou fotku ...jakoby byla zakódovaná a já nevěděla jak ji odkódovat a smazat...jako by byla vir a já neměla antivirovej program abych se ji mohla zbavit...abych mohla zapomenout na tu tvář která mi přišla jako tvář anděla...
Chtěla bych...zapomenout!Toužím zapomenout...Protože nemůžu zase přistoupit k Tobě, utrousit nějakou poznámku za kterou bys mě nejradši zabil, a já Tě mohla políbit dříve než mi stihneš něco odpovědět...stejně jako jsi to dělával ty...
Jenže těch 8 písmenek mám stále v hlavě...A už nemám na to říkat, že jsem vděčná za kamarádství, když vím, že mi to ani zdaleka nestačí...Už nemám na to, předstírat skromnost když vím, že Tě chci úplně celýho i s Tvýma rozomilýma chybama...Už nemám na to smát se, když se mi chce plakat...Už nemám na to říkat, že mě to nebolí, když mi to trhá srdce na milion kousků...Už nemám na to předstírat, že jsem nezranitelná a arogantní, když jsem zraněná a citlivá...Už nemám na to zakrývat svoje city ...i když o ně nestojíš!!!A stále ještě nemám sílu říct ty dvě slova, které kdybys řekl, by pro mě znamenaĺa všechno a která kdybych vyslovila já, neznamenala by pro tebe nic!!!
Všechno je utlumeno slzami a bolestí která by s nimi snad už konečně po těch proplakaných dnech a nocích mohla odtéct pryč...ale zůstává tu...ve mě ...v mé duši ...a v mém srdci stále díra kterou může zaplnit jen Tvá láska...
Všude je vedro k zalknutí jen zde, kde stojím je chlad, který je protkán spletí pavučin bolesti...tečou mi slzy a přemýšlím, zda to nemůžu změnit...přicházím na to, že jsem jen naivní a že i to, co cítím...ač to nemůžu vyslovit kvůli nesmírnému strachu...A kvůli nezájmu druhého člověka...je zbytečné...stejně jako jsem zbytečná já a má slova jsou bezvýznamná...bez tebe...
A tak přicházím na to, že a i moje myšlenky jsou zbytečné pokud nemohu přemýšlet nahlas před Tebou...pokud nevnímáš mé myšlenky i když nemluvím...a vím že to umíš...A tak po závěru že bez Tebe nemá smysl už ani přemýšlet...Odcházím...
Po mých slzách bolesti, smutku, žalu, zármutku a neopětované lásky...zbyly jen zaschlé potůčky vysrážené soli na mých tvářích...Jen rozmazané šminky...jen kapičky zaschlých černých slz od řasenky, které stékaly od tváří pomalu za sebou zanechávaly cestičky zaschlé černi na mém krku a rozpríštily se o můj klín...A jak tak stékaly tou cestou a nakonec se rozskočili na tisíce menších kapiček psaly tento příběh...
Díky své naivitě...a navzdory svému strachu...musím říct...MILUJU TĚ!!!
Chlapy jsou jako chlast!!
04.Červen 2009Možná je to k podivu ale včera jsem zauvažovala...A představte si naco jsem přišla...
Chlapy jsou jako alkohol...Ne ale vážně!!!...jen se nad tím zamyslete...Pořád pochybujete?...tak já vám to tedy upřesním...
Když začnete pít přivozuje vám to euforii, nic vás netíží, motá se vám tak jaksi příjemně celej svět...Je to vyloženě úžasný...krásný...nic neřešíte je tu jen alkohol a vy...Skvělé ne?Občas se to sice přežene a ráno přijde kocovina...tak chvíli nepijete...je vám špatně, nemáte chuť k jídlu a snažíte se všechno zaspat...ae když se z toho dostanete zase jdete o víkendu pít...protože vám to něco dává!!!A začnete pít víc a víc...po pár měsících na tom začnete být závislí...milujete to!!!Chcete to!!!Těšíte se na to, až se zase napijete...Až bude zase prožívat tu nádheru...takhle to jde ještě nějakou chvíli...nepřiznáváte si, že jste se stali závislími a že už nemůžete bez toho...že bez toho nechete žít!!!Stalo se to smyslem...
A pak?Zmizí to...přijdete o to!!!Vezmou vám to a vy?...bez toho ? Nejste nic...přijdete si zbytečný!!!Absťáky...strašně vám to chybí...
A teď mi řekněte, že to tak není i s chlapama a fakt už nevim jak vám to vyvrátit...
