Chlapy jsou jako chlast!!
04.Červen 2009Možná je to k podivu ale včera jsem zauvažovala...A představte si naco jsem přišla...
Chlapy jsou jako alkohol...Ne ale vážně!!!...jen se nad tím zamyslete...Pořád pochybujete?...tak já vám to tedy upřesním...
Když začnete pít přivozuje vám to euforii, nic vás netíží, motá se vám tak jaksi příjemně celej svět...Je to vyloženě úžasný...krásný...nic neřešíte je tu jen alkohol a vy...Skvělé ne?Občas se to sice přežene a ráno přijde kocovina...tak chvíli nepijete...je vám špatně, nemáte chuť k jídlu a snažíte se všechno zaspat...ae když se z toho dostanete zase jdete o víkendu pít...protože vám to něco dává!!!A začnete pít víc a víc...po pár měsících na tom začnete být závislí...milujete to!!!Chcete to!!!Těšíte se na to, až se zase napijete...Až bude zase prožívat tu nádheru...takhle to jde ještě nějakou chvíli...nepřiznáváte si, že jste se stali závislími a že už nemůžete bez toho...že bez toho nechete žít!!!Stalo se to smyslem...
A pak?Zmizí to...přijdete o to!!!Vezmou vám to a vy?...bez toho ? Nejste nic...přijdete si zbytečný!!!Absťáky...strašně vám to chybí...
A teď mi řekněte, že to tak není i s chlapama a fakt už nevim jak vám to vyvrátit...
!!!Časovaná bomba!!!
24.Květen 2009Snažím se ze svých myšlenek marně vymodelovat něco, co by se dalo nazvat souvislými větami...Mé myšlenky spíše připomínají zamotané klubko nití jenž se musí rozstříhat, jelikož rozmotat uzlíky a smyčky by bylo nekompromisně absolutně nemožné...Spleť všech těch zdánlivě malicherných problémů, které se ani snad nemusí řešit...u kterých se zdá, že ani řešení nepotřebují, se teď najednou objevuje jakási potřeba je vyřešit...Nějaké mé stupidní starosti, co by člověk přešel a zapomněl, že vůbec byli, ve mě zůstávají a kupí se....
Ty zdánlivě nesmyslné starosti najednou dostávají až téměř nepochopitelnou hloubku ale alternativy řešení co se mi hrnou do hlavy vůbec nedávají smysl...jsou to jen rozházené myšlenky mezi tisíci dalšími...Držím je v sobě, nevím totiž, co jiného s nimi podniknout...každé řešení mi přijde beze smyslu...každá ta kapka naděje se vypaří v žáru rozumu a reálného uvažování...A snad i ona krutá a nezměnitelná realita má podíl na mých rozházených nadějích a myšlenkách...Realita mi poničila sny...Protože v opravdovém světě sny nemají šanci přežít...jsou to jen obláčky co se vypaří než si stačím přát, ať tu zůstanou... Všechno tohle se ve mě hromadí a mé tělo se stává časovanou bombou...Hodiny tikají...Tik Ťak...Tik Ťak...Tik Ťak...
snažím se přeskřípnout modrý drátek a to tikající a nepředvídatelně silné v sobě zničit...Chovat se normálně...hlavně nezačít plakat anebo křičet...hlavně nepropadnout tom pocitu méněcennosti...hlavně je zase jako před tím všechny vyslechnout...nevybouchnout teď...byla by to chyba...bože! Cítím to...teď to bude...dopadne to zase takhle?...Musím to ze sebe dostat...
najednou mám nezadržitelné nutkání Ti to všechno vyčíst!...všechna Tvá slova co mě bolela...všechno to, co jsi mi kdy udělal!!!Všechno na tobě najednou nenávidím...a vím, že tohle je konec!!!Tik ťak...Tik Ťak...BUM!!!!!!!!!!
člověk, který vlastně ani nevěděl, co se ve mě děje odnesl výbuch nukleární bomby co se ve mě pomalu tvořila...a když vybuchla on byl zrovna na blízku...
A tím, co jsem řekla v něm cosi zemřelo...Přicházel s nadějí v očích...s prosbou napsanou na svých rtech...s přáním které jsem četla z jeho duše...s přáním : Pomoz mi...A když jsem vybuchla...cosi v jeho očích zemřelo...
a aby nebyla vidět bolest jeho duše v jeho očích...zahalil ji slzami...
Ono tajemství mi nikdy neřekne...a já se cítím zase k ničemu!Zklamala jsem...
jeho ale i sama sebe!!!...
Vybouchla jsem v moment, ve který jsem nikdy nechtěla...Jenže jsem byla bezmocná proti tomu, co se ve mě dělo...Prostě mě to roztrhalo na kousky...zmizela ona zlá a nevyspytatelná realita a viděla jsem jen sebe...
Já...zrovna já...které jsi tolik věřil...k nevíře že?...
Nedokázala jsem to ovládnout...a jediné co do dokážu říct....je pouhých 6 písmenek ...jen slovo...jedno z těch milionu dalších...slovo které si lidé vymysleli jen aby si mohli beztrestně ubližovat...Dokážu říct jen ...promiň!!!
...V hlavě mám ale zase prázdno...a než se mi myšlenky zase uspořádají no oněch imaginárních šuplíku a složek už je jich zase moc...a přeplňují se...
Už se nikam nevejdou...cizí problémy,problémy mých přátel a i mé vlastní trápení už není kam v mé hlavě umístit...A tak se sypou všude kolem těch složek poliček a šuplíků...mám najednou zase nepořádek v myšlenkách...zase je toho strašně moc...A začíná to celé na novo...opět se ve mě staví zeď a za ní...
Bomba...
Nevím kdo to odnese tentokrát ale vím, že zase uvidím umírat naději kterou se bude snažit zakrýt slzami...schovat smrt své naděje...schovat smrt svých marných pokusů poprosit mě o pomoc...a já uvidím zase do jeho duše a uvidím to "cosi" umírat...a tím zemře i kousek mě samotné...
Jde jen o to, kolik jich ještě přežiju já samotná...Kolikrát se ještě vydržím koukat na zlomenou touhu?Kolikrát se ještě vydržím koukat na naději kterou jsem sama zabila?...Kolikrát ještě....budu muset pozorovat jak umírá duše, kterou jsem mohla zachránit...
veřejné záchodky xD
22.Květen 2009Dobrodružství na veřejném záchodě
Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.
Dobrodružství na veřejném záchodě
(Kronika sepsaná ženou)
Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici“.....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do
hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně.... „Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.
Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.
napsal/a: Gabinecka-. 12:19 Link komentáře (0)
Moje sedmikráska
15.Květen 2009Uprostřed světa,
Květina jak v poušti,
Nemá už sílu vzkvétat,
Síly jí opouští…
Má pocit, že sama tu roste,
A přitom květin kolem na tisíce,
Věru je to prosté,
Tak opuštěná cítí se…
Je to překrásná sedmikráska,
Ale skomírá,
Jaksi schází jí láska,
Její duše umírá…
Čmelák co jí opiloval,
Nějak změnil směr,
Teď jako by ji už nemiloval,
sedmikráska pláče…není to fér…
Cítí se tak osamělá,
Říkal že jí neopustí,
Ptá se jestli uvěřit mu měla,
Říkal že tenhle pocit nedopustí…
Miluje ji ještě?
Nebo už mu nestačí,
Přijde jeho láska jako životodárné kapky deště?
A nebo už zalévá láskou jinačí?
Ale je tu někdo stále,
Kdo sedmikrásku miluje,
Bude tu pro ni neustále,
A to na smrt slibuje!!!
I když čmeláčí lásku nenahradí,
Snaží se všechno ze sebe dát,
Své jméno sedmikrásce neprozradí,
Ale chce aby věděla, že jí tu má někdo strašně rád!!!
..:::!!!Memories!!!::..
26.Duben 2009Vzpomínky...co je to vlastně?
Myšlenky na minulost?Nebo si jen člověk stále musí připomínat bolest?...Vzpomínky ...Nemůžu se jich zbavit i když bych občas strašně moc chtěla...a po včerejšku se mi jich vybavila taková spousta, že mi to hlava nebere...
Kdo mě zná tak pochopí...
Šla jsem prostě jen tak do bystřičky se pobavit...na nějaký to piwko...Šla jsem s kámošem, jenže ten měl plný ruce práce s jinejma lidma a tak sem asi hodinu proseděla u baru sama...
Bylo tam pár známejch lidí ale...nic zvláštního...(žádný vzpomínky na ně ani na časy s nima)...A najednou vidím zvláštní tvář...viděla jsem ji jen v mžiku...Ale znala jsem ji...Ten obličej a ta postava...silueta ...jen obrys...
A já věděla, že jsem zase zpátky v tom, v čem jsem byla před třema lety...
Bylo to zpátky...zase se mi to vybavilo...
Přišel ke mě...obejmul mě, dal pusu a pozdravil...dali jsme se do řeči...
Najednou jsem měla strašnou chuť ho políbit...jako dřív...dotknout se ho...alespoň letmo...Ale nešlo to...jakási zábrana mi napovídala, že je to blbost!!!Zakecali jsme se a najednou byli na parketu a tancovali celou noc jak šílenci...Já zády k němu on přitisknutý svoje tělo tak nebezpečně k tomu mýmu že se mi tajil dech...Po třech letech co jsem se zbavovala upřímnýho hlubokýho citu...Jsem zase cítila jak mi divoce proudí krev v žilách...
Jak mám vysokej tlak i tep...Cítila jsem ho u sebe a místo mozku jsem měla černou prázdnou kouli co není schopná jedinýho reálnýho úsudku...(když k tomu připočítáme kapku alkoholu není se čemu divit)...
Cítila jsem jeho tep...cítila jsem jeho svaly pohybující se do rytmu...Podlamovaly se mi kolena...Dlouho už sem nezažila takovou extázi jako včera...
Zjistila jsem, že se rozešel před třemi měsíci se svojí přítelkyní...a kupodivu - bylo mi to líto...Když mi to pověděl, koukal se mi do očí a měl pohled raněné laňe...smutek a stesk...jako sem to zažívala já...Když mě opustil....
Koukali jsme si dlouze do očí...a pak se naklonil, jakoby náhodou se rtama něžně dotknul mýho ucha a zašeptal ...Vidím Ti na očích, že bys mě chtěla políbit,ale nevím, jestli to uděláš...ale...Taky bych chtěl
..........Ale vím co chceš Ty
V tu chvíli jsem se zarazila...nevěděla jsem co říct asi jsem musela zčervenat jak jablíčko protože se tak zvláštně pousmál...
Zeptala jsem se tedy...a co bych si přála...co chci?
a on odpověděl...Víš to sama nejlíp...ale jestli to chceš slyšet....Mě!!!
V tu chvíli jsem věděla, že má pravdu ...uvědomila jsem si, že je to vlastně to jediný, co chci...Řekl mi, že by mě chtěl...(vyznělo to spíše jako do postele xD)...Jen sem zavřela na 10vteřin oči...a nevěděla co dělat...ty slova mnou projely jak elektrika a cejtily to všechny nervový zakončení mýho těla...
Musela jsem odejít...jinak bych to nevydržela a udělala bych něco, čeho bych později litovala...Když jsem mu to vysvětlila...prostě mi dal pusu...úplně nečekaně...ale dal do toho prožitek...Nevěděla sem jestli ho mám začít líbat...Byla sem v rozpacích...po třech letech co mě nechtěl znát tohle?...
Provokativně mi přejel jazykem po rtech...A řekl mi, ať se mu určitě ozvu...Že se na mě bude těšit...Naposledy mě obejmul a já odjela...
normálně bych o tom asi přemejšlela (než bych šla spát)...
Tomu co se dělo v mojí hlavě se ale přemejšlení říct nedalo ...Byla jsem mírně pod vlivem...takže jsem zalezla pod peřinu a usnula jak miminko...ale hned jak sem vstala...měla jsem ho zas v hlavě...
Tak jsem to musela hodit na papír...(respektive do komplu xD)...a prostě se vypsat!!!...Včerejší den byl prostě mazec a jestli se to kvůli tomu rozjede na novo...(jakože rozjede...páč i když se tomu na venek bránim...nic jinýho si nepřeju)...Tak už sem fakt asi naivní kráva a nezasloužim si nic jinýho než přes držku :D...
No...Tak sem ho prostě potkala...stalo se co se stalo...(a to že sem to hodně zkrátila xD) a zase sem jela...
Ale vím, že se mu ozvu...protože...pro něj mám stále slabost a moje láska k němu ani po třech letech nevyprchala...alespoň ne úplně...
A nikdy taky nevyprchá!!!....pro něj udělám vždycky cokoli...Jsem schopná zabít...i sebe když to bude nutný...když bude šťastnej...Protože na ničem jiným mi už nezáleží...a když si zpětně proberu vzpomínky...ani nikdy nezáleželo!!!
(kámoši vědí o kom to je a koho jsem to vlastně potkala...a pro ty co nevědí:... )
This story is about Cester...
Závislost!!!!!!!!
22.Únor 2009Teprve teď zjišťuji , jak sem závislá na přátelích....
Jsem od nich odloučená teprve 2 dny...a už se mi strašně stýská...
Chybí mi jejich hlas...chybí mí jejich objetí...chybí mi jejich náladovost...chybí mi jejich slzy....chybí mi jejich zlozvyky...chybí mi jejich rady...chybí mi jejich chyby...chybí mi jejich nadávky...VŠECHNO!!!
Chybí mi celý od hlavy až k patě...SLYŠÍTE?!...CHYBÍTE MI!!!
Chybí mi můj nastávající "partner"....chybí mi jeho doteky...chybí mi jeho polibky...chybí mi jeho pohledy...chybí mi jeho slova...chybí mi jak mi říká koťátko...chybí mi to jak vedle něj mohu jen nečinně ležet a cítit jeho tělo u mého...chybí mi jeho chůze...chybí mi jeho hlas...chybí mi jak si s ním povídám...chybí mi to,jak se naše těla propojí v jedno...chybí mi jeho objetí...chybí mi jeho pohlazení....chybí mi ty slova "Hraj si!"...chybí mi jak šeptá že je mu se mnou krásně...Chybí mi
Tomášku...je to o Tobě!!!
Snad to víš!!!...
Tenhle článek nevystihne to jak se mi stýská...nevystihne můj smutek a nevystihne ani to, jak Vás všechny mám ráda...
Mám za dva dny popsanej celej blok básničkama...a mokré slzy zanechaly stopy na bílém povlečení
...jedna z básniček :
Chybíš mi
Chybíš mi už teď,
nevím jak to vydržím,
nebude to med...
už teď to vím!
jsem tu pouze den,
pouhých pár hodin jen...
tvé doteky mi schází,'
a tvé polibky chybí...
srdce dostává se do nesnází,
bez tebe se mi svět nelíbí!
ty jsí moje souš i voda,
bez tebe mě u srdíčka bodá!
tak jako lidé bez vzduchu nemohou žít,
tak i já umírám když s tebou nemůžu být!!
Chybí mi tvá ústa,doteky,polibky i slova,
těším se až tě budu moci obejmout znova!!
Z toho vyplývá, že ráda tě asi mám,
i když nikdy ti to nepřiznám!
- ale asi to tak bude,
když vidím tě úplně ve všem a úplně všude!
Ty jsi něco, v čem jsem našla smysl žití,
a jsem šťastná za to že tě mám,
bez tebe je život pouhým "bytím",
- ja říkám...asi ráda tě mám
a etě jedna :
poslední dny jsou ve znamení slz,
srdcem projel jakýsi šíp skrz na skrz!
V ten den co jsem se s tebou loučila,
v ten den sem hektolitry slz prolila!
v ten den co jsem se s tebou loučila,
u Tebe navždy být jsem toužila!
Tvé koťátko už spokojeně nespinká v peřinách,
zhroutilo se mu život v několika vteřinách!!!
ten den proklínám!!!...
musím na tvé polibky dva měsíce JEN vzpomínat!!
Co jen budu dělat?Pověz mi to...!
Miláčku ani nevíš jak je mi to líto!!!
Když vedle tebe ležím,
když po tělě mě hladíš,
minuty hned jiným rytmem běží,
než když tvé ruce o mé tělo nezavadí!
chybí mi každé tvé slovo,
Víte jaké je to být bez někoho...,
koho máte rádi a kdo vám schází,
bez někoho, kdo vám životem doprovází....
Tak je teď mě...víte?!
A vy na tom...bohužel...nic nezměníte!!!
Děcka...moc mi chybíte...MILUJU VÁS!!!!...počkejte tam na mě...a hlavně TY Tomášku...mtmmmmr
Nový rok
31.Prosinec 2008Je tady silvestr ...a s ním přichází plynule i nový rok....
Je to poslední den v roce...tři sta šedesátý pátý den v roce...Nenahraditelný poslední den...
A právě proto - kdy jindy si říct, že se máme rádi? Kdy jindy si připomenout, že nám na těch druhých záleží?...Nový rok je pro každého stejný...Někdo ho tráví doma s rodinou, dětmi anebo třeba s prarodiči aby staří lidé nebyli v poslední den sami...Když se za nimi třeba i celý rok nepodívali, v této euforii nového roku, mají možnost to napravit....
A máme možnost to udělat!!!Každý z nás...máme možnost si říct že se máme rádi...máme možnost se omluvit a vyříkat si věci které jsme v celém roce 2008 nestihli....Byla na to dlouhá doba, a přece jenom jsme to nestihli...a možná ani nechtěli stohnout....
A přece teď bychom se měli všichni zamyslet a přiznat si, že jsme udělali chyby i my a ne jenom ti druzí...
Musím to tedy udělat i já...ne jendom přes tenhle Silvestrovský článek ale i osobně...dnes se uvidím se spoutou ztracených přátel, přátel které jsem už moc dlouho neviděla a vlastně i nepřátel...
A když tak nad tím přemýšlím...a upadám do euforie vzpomínek, přicházím na to, že jsem v životě udělala pár radikálních chyb!!!Musím se omluvit minimálně dvoum lidem....tak tedy takhle...
KiKiNkO (M.) :
My už snad máme všechno mezi sebou tak nějak v pořádku...Vím , že tohle do úplného pořádku nesrovnám už nikdy.....Jen chci abys věděla, že nechci aby ti někdo ublížil...a pokud to bude aspoň trochu stačit, já za tebou budu stát ...v čemkoli a kdykoli...Protože i přes všechny rány...a přiznejme si, že jich bylo dost...myslím, že z obou stran...
Já na ně nechci myslet...nechci tě ztratit...chci abychom to mezi sebou měli dobrý...Vím že nejde zapomenout...
Ale i podle tvých slov - dá se s tím naučit žít...a pokud možno si to moc nepřipomínat....
Byla jsi, Jsi a taky navždycky budeš v mém sdrci!!!Mám tě ráda....
Kristýn (K.) :
Ty a já...myslím že ani 10 takových článku by nestačilo na to co chci říct...
Ale jelikož vím, že si také občas vzpomeneš...ulehčila jsi mi psaní tohohle "vzkazíku"...Víš Kristýn já jsem se zachovala špatně....hodně špatně...
Dala jsem na Míšu a Káťu ale neměla jsem...Byla sem slepá a já sama moc dobře vím, že láska přichází rychle a nevybírá si okolnosti...Ty a Wick jste prostě pár roku!!!A přeju Ti aby vám to moc dlouho vydrželo a abych se jednou někde dozvěděla, že jste se třeba vzali...a že jste šťastný...
Ty si to po tom všem trápení už zasloužíš....
A jako to platí pro Kikinku platí to i pro tebe...Jsi člověk který prostě v mém srdci zanechal stopu...Nevím jestli je to dobře nebo špatně...ale je to tak a změnilo mě to...k lepšímu?k horšímu? to nevím...ale ze srdce už tě nesmažu ani kdybych chtěla....
Teď už sice žijeme každá v jiném světě...ale i kdybys byla třeba na jiný planetě kus mého srdce je pořád tvoje...A tak to bylo a co bylo to se nezmění!!!...srdce si nevybíra...
To bylo něco co jsem musela a byla sem povinná říct co jsem cítila...
Takže všem přeju šťastnej novej rok ...Aby jste dokázali co v životě dokázat chcete...hodně lásky ale i slz aby jste poznali kdo jsou přátelé a aby jste poznali komu na vás opravdu záleží!!!....Spustu úspěchů a štěstí...
Zkrátka všechno co ke spokojenému životu každý z nás ...
for Wick
06.Prosinec 2008Jsem veselej společenskej člověk co nesnáší slabost pláč a urážlivost...co nesnáší děvky, neoprávněný soudy a barbie...
Ale nechávám je žít...pokud se do mě nese*ou...
...Miluju Své přátelé, mého miláčka a svou rodinu...ale miluju je i když bych je nejradši někdy vzala lopatou a zahrnula hlínou
...
Wicku...jak mě můžes soudit???Jsem normální člověk...nepotřebuji psychologa
...jen ...i já mám občas slabou chvilku...jo a to, že nemám ráda tvou přítelkyni, kterou zjevně miluješ a jsi s ní šťastnej...nic nemění na tom, že můžeš bejt v pohodě kluk...A to co mi řiká Míša, nikdy nemůže tenhle názor změnit...přece nebudu nenávidět člověka kvůli tomu, co udělal mojí kámošce ? Ještě ke všemu --- každý přece zodpovídá jen za svoje city...ne za city těch druhých...věřim tomu že jsi ji nechtěl ublížit!!!...
A stejně jako já neodsuzuji ani nijak nesoudím tebe kvůli tomu, co mi říká míša a kvůli tomu, že kristýnu nemám příliš v lásce...přesněji řečeno vůbec!!!...Byla bych ráda aby jsi nesoudil ani ty mne...Co slyšíš od lidí nemusí být vždycky pravda!Sám seš přeci dost rozumnej a inteligentní na to, aby jsi věděl že ne všechno co lidi říkají-byť je milujeme-nemusí být celá pravda...a může jejich verze být malinko přibarvená k obrazu svému......
Já sem se odnaučila lidi soudit podle vzhledu, podle oblečení, podle pomluv a řečí anebo podle jejich pověsti která je předbíhá...kdybych to tak dělala asi bych musela nenávidět půlku HK..(a ne jenom HK) xD...Bavíme se s lidma který se navzájem nesnáší!!!... věřím tomu že aspoň v tomhle jsou řeči co o tobě slýchávám správné...a děláš to stejně jako já...
Myslím že my dva se neznáme a nemáme sklony ani právo k tomu se navzájem soudit...já to rozhodně neudělám...zachovej se prosím stejně...
Gábina
neodsuzujte člověka, dokud jste nestáli na jeho místě!!!!!!
01.Listopad 2008Přijdu si tak zvláštně....
nikdo neví co mám za sebou...myslíte si že sem jenom 15ti letá blondýna co je ubohá tím, že řeší problémy chlastem a hulením???! ...jo možná to tak je...třeba to ale jinak řešit neumím!!!
NIKDY NEODSUZUJE ČLOVĚKA, DOKUD JSTE NESTÁLI NA JEHO MÍSTĚ!!!!!!!!!!!!
kdyby vás někdo soudil, přesto že vás nezná, taky by se vám tenhle svět zhnusil!!!....
ale za co vás všechny může někdo soudit??...vždyť jste dokonalí...vy nemáte chyby a nikdy jste neudělali nic, čeho by bylo třeba litovat že???...vy prostě nemáte ani sebemenší chybičku...a to, co vy nemáte - CHYBY - sem dostala já?!...takhle to vidíte...takhle to podle vás je???
Dobrá tedy...nejsem dost dobrá pro život...jsem dost dobrá aspoň zemřít???nebo nemám právo na to umřít???mám tu bejt mezi lidma , co jsou tak strašně stereotypní a nevidí nikdo než sebe???a když se přeci jenom ohlédnou a zajímají se o něco nebo někoho jiného, vidí jen chyby a kritizují???
ne to se mi nechce!!!!!
mám zemřít ??? ne...ja nejsem šílenec...nebudu se zabíjet!!!!možná....někdy.... snad....
přijdu na to že mě tu má někdo rád...a třeba ne...je to všechno tak ...¨tak...tak...Zvláštní....
já netvrdím, že jsem bez chyby...nebo že bych znamenala víc než někdo jiný na tomhle světě...
to ne...!!!!!!!Ale proč mám být já ta špatná hm???
odsoudili jste moji reakci a přitom nevíte, co mě k ní vedlo....
děte všichni do hajzlu!!!!
Bráška...
ty víš co pro mě znamenáš...děkuji za všechno...
vlastně jen díky tobě jsem potkala Petra...a ZA TO TI BUDU DO KONCE ŽIVOTA VDĚČNÁ!!!!...
mám tě stráááášně ráda...větší komentář už to nepotřebuje....
Ty budeš vždycky můj malej bráška...
a já nezapomenu na to, co jsi pro mě udělal
ty víš jak to máme...
napsal/a: Gabinecka-. 16:01 Link komentáře (2)Je to jenom sen?
14.Červen 2008je to absurdni ale zdal se mi sen...;):
stala jsem na skale, otocena zady k propasti...Prede mnou stoji lidi ktere povazuji na sve pratele...kteri mi do oci, bez jakychkoli naznaku strachu a false,tvrdi ze me maji radi...A ja se pomalu, s nejistotou otacim oblicejem k te hluboke propasti...je tak moc hluboka, ze nevidim na jeji dno, jen slysim jak do te propasti pada veliky proud vody...ten krasny , uklidnujici zvuk sumeni padajiciho vodopadu vody a k tomu ten sladky pocit pratelu v zadech...odehraje se to behem jedne sekudny...tohle vsechno...padajici vodopad uprostred krasne krajiny, a slady tok myslenek...
A ja jen padam a vidim jejich posmech jak naivni a hloupa jsem byla, kdyz jsem verila ze neco jako jejich "pratelstvi" existuje...
