Zabít bez výčitek

19.Květen 2007

Pod rouškou tmy, za vášnivé noci, ty rozvášněn, hlavou v bezmoci.

Ta noc, že chyba byla, že zapomenout chceš, jo, byla to doba, celá staletí, než sis to uvědomil. Pak netvor tobě ne tak vzdálený ne na tisíce mil, držel v rukou víc, než volant pouhý. Někdo řekl by nic, někdo řekl by vše, co v tobě umřelo.

 Hlavou v bezmoci, s tisícem myšlenek, nezkusil si přemoci, tu aroganci v sobě. Držels v rukou víc, než volant pouhý, někdo řekl by nic, jiný zas vše, co v tobě umřelo.

Hlavou v bezmoci, držels v rukou víc, než volant pouhý. Byl to život. Život, který teď už není život, je to jen osudů spleť, kdy matka dceru nemá, má jen její tělo.

Na sto očí pozůstalých, tu noc probdělo. A ty jsi klidně spal, ne s hlavou v bezmoci, ale s hlavou kde oheň plál. Ne spalující, ale hořce chladný. Čára osudy lidí spojující, tebe stím stem očí, absolutně nespojila. Kdy lítost k tobě vkročí? Tak jako smrt vkročila do rodiny jejich a vzala jim holčičku. Smrt ji mámě nevzala byls to ty!

Žij si dál, v sedmi hříších, v hříších rozvášněné noci… Kvůli tobě teď nežije. S hlavou v bezmoci, matka není matkou, když dcera není živou.

napsal/a: Gartinka 10:46 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář