Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Otecmu dal kapsu hřebíků a řekl mu, ať vždy, když se rozzlobí, zatlučejeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl doplotu 37 hřebíků.

Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůjhněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že jejednodušší ovládat zlost, než zatloukat hřebíky do plotu.

Nakonecpřišel ten den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil. Řekl to otci aten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden hřebík, když se zacelý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely a chlapec po čase mohl říctotci, ze v plotě nezůstal ani jeden hřebík.

Tehdy vzal otecchlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: ?Udělal jsi dobře,chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebudetakový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právětakové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáležína tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobenáslovem bolí stejně, jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmivzácné drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě,když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít svésrdce."