Oči vraha

Za mřížemi oči vraha,

sleduje mně, jsem snad nahá?

Dívá se mi na mé tělo,

že by se mu vraždit chtělo?

Moje srdce rychle buší,

sleduje mě zloděj duší.

Temný pohled, tichý dech,

mráz mi leze po zádech.

Rychle prchám z cely pryč,

doufám, že snad nemá klíč.

Od té doby nespím v noci,

jako ztuhlá v jeho moci.

Teď mi každá rada drahá,

stále vidím oči vraha!

Bůh

Jsem smuteční vrbou, co roste u potoka,

jsem pláčem, co rosí něčí líc.

jsem kopretinou, ukrytou hluboko v lukách,

jsem smutek i radost a ještě víc.

Jsem vzpomínkou na lásku nejvěrnější,

i bolestí osamělých chvil.

Jsem polibkem na rty nejněžnější,

i ostrým mečem, co se ti do srdce vryl.

Jsem barevnou duhou na obloze,

barvami, kterými oplývá.

Jsem hlubokou nocí, co tebe dlouze měsíční písní kolíbá.

Vítr, co hladí tě po vlasech, a laská tě svojí něhou.

I tichý a chladný smrti dech , já navždy a všude jsem s tebou.

Idea

Tak jako peříčko, dotkne se zlehounka,

ta snová naděje, s motýlů křídly.

Na niti visíce, vzdálená vzpomínka,

přiletí odkudsi, na nebi sídlí.

minulost v neznámu, pokrytá korálky,

myšlenka na štěstí, hřejíce za ticha.

Hledíce se strachem bázlivě do dálky,

kde ten dech zastřeně pomalu utichá.

Pastelkou na dlani, vyrytá iluze,

závoje z pavučin, beze švu šité,

a šaty promoklé, oděné na múze,

ideje člověka, do krve zbité.

Samota

Nikdo neříká mi-mám tě rád,

Má duše jako bortící se hrad.

Trosky, jenž leží nehnutě,

Život co křičí:

Láska? ZKLAMU TĚ!

Černá vdova

Usínáš, já dotknu se krátce,

rtů tvých, z nichž čiší něha.

Zavíráš, víčka po pohádce,

na tvářích smích, hlava lehá.

Pak dlaní pohladím vlasy, pak prsty prohřeju líc.

A ty už nečekáš asi, že toho udělám víc.

Čepel se z pod šatů béře, hodiny tikají hlasně.

Pak Tiše zamykám dveře, tobě je velice krásně.

Jsem holka Magor, jak se to zpívá.

Praštil tě amor, láska živá.

Tak všude ticho, jen já a ty,

líbáš mi břicho, ruce jdou pod šaty.

Já zatim sladce, plním ti přání.

kudla tě hladce chladí po skráních.

Jen výkřik do tmy: "ty děvko všivá",

pak jen pár vteřin, odplata bývá.

Za zradu zmetku, topíš se v krvi.

Jsem černá vdova a tys byl prvý.

Strach ze života

Jestli mám strach? jo! Život je vrah!

Život je stanice meziplanetárního metra.

A jestli chci žít? Ne - to bych se pletla.

Co mám vidět před sebou,

když bílá hole pro slepce

je dnešní denní potřebou?

Nevěřím nikomu, že nechce mě oklamat,

vždyť všude to vidím - prašivá reklama.

A kdo se pustí čelem, plave proti proudu,

toho stihne kritika, je postaven ku soudu.

Na co tedy život? Musim se stydět za lidi,

a chce se mi fakt blít, když oni se zas nestydí.

Všude samá špína, smrad peněz a smogu.

Zamořená mysl, jak přežít tudle dobu?

Někdy se fakt tážu, kde to vlastně jsem.

Jestli se té kouli dá ještě říkat zem...