Tam pod hladinou časy jinak plynou.

Mořské víly z perel věnce vynou.

A ten rybář, myslíc na jedinou

V mořskou pěnu běží za nevinnou.

Charón, co mi slíbil duši,

Dneska dobrý vítr tuší.

Na mou věru - smrt tu čpí -

Tos jsem já - ta poslední!

Věřila jsem křídlům motýlů,

Věřila jsem, že jsi pro mě tady.

Avšak konec šťastným zbylým dnům,

Tys jsi dávno pryč, ke mně jen zády.

Věřila jsem křídlům andělů,

Věřila jsem, že mé místo platí.

Přišel jenom další konec snům,

Co mé plány do budoucna hatí.

Věřila jsem křídlům labutí,

Věřila jsem, že si štěstí chytím.

Místo toho kloužu v obutí,

Do jámy v hloub, kde končí moje bytí.

Puberťačky těšící se na svůj první orgasmus,

Bez kalhotách, bez podprdy - dobíhají autobus.

O půlnoci maj být doma, tak aby to stihly.

Na parketu najít chlapa s kterým by to střihly.

V minisukni do půl zadku a s růžovou mašlí -

Aby, až se zatoulají, pak je v křoví našly.

Jak tam dědkoj kouří péro - hlavně, že je bohatý.

Diliny, co myslí hlavně, aby se jim vyplatil.

Za zábavou ve křoví přivinu tě blíž,

Ať už moje panenství není na obtíž.

Slavím dneska zletilost - už mám na to čas.

Panny dneska neletí - to ví každá z nás!

Kamarádky z devítky sex prý mají denně,

Tak už posleš, pokračuj, nejsem malý štěně.

Teď už se to nenosí, budu taky cool.

Je mi dneska šumafuk, že jsi vlastně vůl.

Za chvíli jsem dospělá - budu strašně IN,

Tak mi ho strč do těla, ať sex okusím.

Vyrvali mi dítě z těla,

Tak, jak jsi to, Matko, chtěla.

Od té doby nespím radši,

slyšíc křik se topím v pláči.

Ach můj Bože, jaký žal,

Nemohu ho snášet dál.

Zabila jsem plod své lásky,

Do tváře se vryly vrásky.

Zestárla jsem o pár let,

Ztemněl pro mne tento svět.

Neodpustím, cos mi vzala,

Nikdy ses mě nezastala.

A tak páchám zločin za tě,

Dneska v noci zabiju tě!

Ať víš co je marně pojít,

Mohlo ti to předem dojít.

Pro nás obě zemřel svět,

Ještě chvíli - bude pět!

Kouzlo tvého těla,

Až jsem touhou pookřela.

Jaké křivky, tvary,

Žádný adept na anděla.

Ďábel sám jest v tobě,

Ve mně probouzíš cos skryto.

Poslyš, moje milá,

Támhle roste zlaté žito.

Už mi ležíš nahá,

Vášní promočená v klasech,

Beze slov tě hladím,

Nejdřív po havraních vlasech.

Bičuješ mé líce,

Věru, stále chci tě více,

Co je pro nás láska,

Když je vítr bez vichřice?

Ňadra plných tvarů a tvůj jazyk

Skrz má stehna,

Daří se ti věru horkou krev mi do žil vehnat.

Kam se hrabe soulož, ty jsi nadpozemsky jiná,

A už žádní chlapi, tak se na ně zapomíná.