Naučili jsme se létat jako ptáci, žít ve vodě jako ryby. Zbývá nám naučit se jednat jako lidé!
23.Květen 2007
Moje poezie, podzim 2006 - 6 | Moje poezie

Nemám už chuť chlastat, pít,

Hodně vdál spíš musím jít.

Změnit život, poznat sebe,

Tahle nuda už mě jebe.

Nemůžu spát, jen tak mžourám,

Dnem i nocí smutně courám.

Unavená, zničená, ztrhaná a znuděná.

Vše mě bolí, mysl plná,

Od plev třeba prosít zrna.

Jenže cesta utíká mi,

Neustále pod nohami.

Uzlík nervů, strachu, zlosti,

Nevybitá do sytosti.

Jako proud, co v těle pění,

Těžko se však v dobré změní.

Uzavřená v bludném kruhu,

Rada by mi přišla k duhu.

Kde to vlastně přesně jsem,

A jak odsud rychle ven!

(29. 12. 2006)

Perníková chaloupka,

Tak to je můj sen.

Kolem lesík plný hub,

Slunce celý den.

Dát si čáru k obědu,

A o páté čaj -

Louhovaný, s houbami,

No to je prostě ráj!

(26. 12. 2006)

Kapičky krve, tak jako prve,

mrtvá je krajina kolem.

Skutečnost zebe, nemám už tebe.

Bosa jdu zoraným polem.

Budoucnost jistá, něco se chystá.

Havrani přináší varování.

Bojovat v míru nemám už sílu.

Jdu zabít za ztrátu milování!

(26. 12. 2007)

Oceán smutku i zapomnění,

A žádné troškaření slovíčky.

Stejně jako sněhu - ani lásky není,

Tvá fotka chytla od svíčky.

Hoří a doutná obrázek s tebou,

Štědrý den - konec milování.

Ještě mě ruce ze zimy zebou,

Připravte poslední pomazání.

(23. 12. 2006)

Všichni se mi smály, že jsem děvka shnilá.

Milovat - že nevím, jakže se to dělá.

City jsou mi cizí, zato lahev rumu láskou,

Život pro mě tenkrát, byl jen hloupou sázkou.

Sázkou bez jistoty štěstí,

popel ze dnů snových.

Přála jsem si vkročit, s někým do dnů nových.

Jenže sny jsou pouze jedno,

skutečnost to druhé.

Pak se špatně žvýká - maso, když je tuhé.

Zapíjeti žal, děla jsem já dále,

Na svou pravou šanci, čekájíce stále.

Rozervané srdce, krve ze mě teklo.

Pomluvy a nenávist, všude jenom peklo.

A pak se to stalo, jako zázrak z nebe.

Stačilo tak málo a poznala jsem tebe.

Konečně mám pocit, že neumírám jen.

Žiju kvůli tobě svůj nejkrásnější sen!

(23. 12. 2006)

Matka

Neutíkej!

Pohlaď mě po vlasech,

i když halí moje oči tichý žal.

Nepospíchej!

Jsi tu krátce, stejně jako by mi tebe někdo bral

Nenaříkej!

Jen se usměj, z toho v očích mívám pláč.

Kdysi dávno - ty a já jsme byly jedna,

A přec dodnes vlastně nevím, co jsi zač!

(podzim 2006)

Jako černá díra, připadal mi svět.

Teď však jako kdyby, celý kolem kvet.

Ač jsou stromy holé, a kůži svírá mráz -

pro mě všude květen - Máj, ten lásky čas!

Odloučení bolí, před krásné může být,

Když se člověk vrací, za tím, s kým chce snít.

S kým ho baví život, díky němuž je tu rád.

Toužím tě mít tady a jen tě objímat!

(23. 12. 2006)

autor Gothic_soul | 13:26 | komentáře (0)