Prapodivná dohoda,

zločin na tvé přání.

Nade mnou se zubatá

Pro tvé plány sklání.

Modrá byla obloha,

Křikem dívky rudne.

Ve křovinách u řeky,

O život teď chudne.

Pro nevěru zabitá,

Byť můžeš za to sám.

Nechal jsem se zastrašit,

Teď víc abych se bál.

Bál se zlého svědomí,

Dost horší než tvá hrozba,

Že mé dívce vykecáš,

S kým jsem si to rozdal.

Zpituji své svědomí,

Držím ji v svých dlaních.

Svůj život bych najednou,

Rád položil za ni.

Já byl ten, s kým té noci,

Do peřin se svalila.

Tvoje závist mou rukou

Teď nás oba zabila.

Srdce rve se na kusy,

Ach jak tohle bolí!

Dlaně míti od krve,

Patříc lásce mojí!

(podzim 2006)

OMYL?

Naše oči setkali se po roce,

Z nenávisti láska vzkvetla po vodce.

Celou dobu hanou tvojí zbitá,

Teď jsem se ti líbila i zlitá!

Divím se já tomu ještě dneska,

Vyprávíš mi, jak jsem holka hezká.

Nabídls mi důvěru, já tobě,

Lituji však po kratičké době.

Sic jsi do mě blázen prý až po uši,

Moje vlažné city ale netušíš.

Neví o nich nkdo, jen můj brat-

Připadám si jako chladný kat.

Jak ti po dvou týdnech říci mám,

Že jít prostě s tebou nechci dál?

A tak tiše trpím - vnitřní pranice-

Už ví o nás k vzteku celá vesnice.

Všichni vždycky raděj věří tobě,

Jasem zaživa zakopána v hrobě.

Pravda se tu prostě nikým neřeší-

Jenom každý drbe, kdo s kým peleší!

Vzdál-li se tě brzo, vroubek přibude-

"jo, ta kurva, nikdy z ní nic nebude!"

Stále chodím s cejchem rytým na čele,

Lidé rádi vidí do mé postele.

Jedno jest jim pravda, víc ctí pomluvy,

O každém lze něco zlého namluvit.

A tak místo mojí smůly na chlapy,

Děvku ze mě udělají na kafi.

A já stéle nevím, jak se zachovat,

Abych mohla rychle náš vztah pochovat.

Dokud ještě nedošlo i na postel,

Házet nepomůže modly na kostel.

Jako uvězněná vlastní vinou,

Drby o nás okolím se linou.

Tudíž lano vázat v noci na hrušku?

Jistotu neb raděj vsadím na pušku!