Scházíš mi, má drahá přítelkyně.

Tak tě hledám - v rumu, vodce, ve víně.

Kde jsi? Ty mé druhé zatoulané já!

Tak si říkám, zda bez tebe se žíti ještě dá.

Touláš se, ke mně cesty nenacházíš,

Perlo duše, co se s ďáblem o smrt sázíš.

Tak vykřikni, ať tě poznám a můžu mít.

Já už chci mít klid!

Nejen znavená sama v rohu baru pít!

(14. 01. 2007)

Tadeáš

Přísahám, že už více nebudu lhát.

Přísahám, že vím, že mě máš rád.

Přísahám, že snad to sama tuším,

I když o opaku přesvědčuji duši.

Přísahám, že zahodím své přátele:

Ostrý nůž, krev a jizvy po těle.

Přísahám, že upíšu se tobě,

S jednou nohou na zemi, druhou v hrobě.

Přísahám, že rakev, v které spávám,

Vyměním, to na vědomí dávám!

Jen pro tebe, na mou černou duši,

Jen pro tebe, můj malý Tadeáši!

Jen pro tebe, děťátko mé drahé.

Přísahám, že zahrnu tě blahem!

Ne bohatstvím, však láskou plou něhy.

Ty jediný, můj synečku drahý!

(11. 01. 2007)

Mít strach. Strach ze všeho, co jiní necítí.

Být vrah - sám sebe chytit do sítí.

Jít pryč - jen utíkat od problému v dál.

I přec, že vím, že nemám utéct kam.

Být smrt, s tváří od popela smutku.

Tak trp! Říkat si jako lživou dutku.

Za život a za vlastní narození,

S rudými jizvami - snad na znamení.

Chodit nikam a plést se do ničeho,

Jako stín, co jenom tma je jeho.

Chtít řvát, a přitom s páskou přes rty rudé.

Mít strach- z toho, co bylo, je, i zítra bude.

Proč žít, když umírám já denně?

Smířeně, apaticky, unaveně.

Tak poslední mírový prapor v okně plá-

Buď odpusťte mi,

nebo si budu muset odpustit ja!

(11. 01. 2007)

Nedají se spočítat, dny , které jsi ztratil.

Měls ji prostě strašně rád, atak ses za ní vrátil.

Vrátil k starým pokusům, oživit v ní víru,

Aby zase, jako dřív, uměla žít v míru.

Kdybys tenkrát nešel dál, zůstala by zdravá.

Ten chlap, co jí ošukal, ztratil by svá práva.

Jenže tys jí opustil v nejčernější noci.

Neměla pak mnoho sil, utéct z její moci.

Pro jinou, jen jednu noc, zapomněl jis na ni.

Už je pozdě na pomoc, zpět jí před ním bránit.

A tak chodíš každý den, plakat k její lóži.

Modliti se den co den, za spravedlnost boží.

Kéž se jednou uzdraví, však zatím duše křivá.

Co se stalo nespravíš, tak to občas bývá…

(05. 01. 2007)

Angelo

Vlasy jako zlaté nitky, modré oči-studánky.

Vzpomínám si, jak jsem chtěla,

tobě splétat copánky.

Srdce moje prvé vzplálo, bylo mi tak deset let.

Když ses na mě usmál z fotky,

připadal mi hezčí svět.

Pak čas plynul, a vše změnil,

rozdělil nás oba dva.

Ze snu, který v den se změnil,

moje láska ochladla.

Vyrostal jsem, dospěla jsem,

Je to krásných deset let.

Jen tak náhle, vrátil jsi se,

radost na tě pohledět.

Vzpomínky mi v srdci vzplály,

znovu přišels zpátky v něj,

i když jste se s Kirou vzali, nežárlím už-

Bůh ti přej!

Chci ti jenom vyznat díky,

že svou hudbou vzbudils cit,

který jsem se pokusila ze studu rač potlačit.

Je to láska k všemu tady, je to láska k životu,

Vzpomínám a pláču štěstím,

že jsi mu dal hodnotu.

Znovu ve tvých rytmech vnímám,

Starou křehkou nostalgii.

Slzy v očích z toho mívám-

Tvojí hudbou znovu žiji.

I když moje oblíbená, jiná už je muzika,

Ty vždy budeš promlouvati

k mému srdci do ticha!

(05.01. 2007)