Nepršelo, a tak pole byla dohněda vyprahlá, a obilí z nedostatkuvláhy polehávalo. Lidé byli znepokojení a podráždění a pátrali poobloze ve snaze najít jakékoli znamení nadcházející úlevy. Dnyvystřídaly neplodné týdny. Déšť stále nepřicházel.

Duchovní zmístních církví vyhlásili hodinu pro modlitby, která měla proběhnout nanáměstí hned tuto sobotu. Požadovali, aby si každý s sebou přineslnějaký předmět spjatý s vírou.

V určenou sobotu v pravé poledneobyvatelé města nastoupili jako jeden muž, náměstí se zaplniloúzkostnými tvářemi s nadějí v srdcích. Duchovní byli dojati při pohleduna rozličné předměty, které modlící tiskli v dlaních - svaté knížky,kříže, růžence.

Když hodina modliteb vypršela, spustil se, jakobymávnutím kouzelného proutku, jemný déšť. Dav provolával slávu a lidévysoko pozvedávali své poklady, aby vyjádřili vděčnost a chválu.Uprostřed zástupu čněl jeden symbol víry, který poněkud zastiňoval tyostatní:
malé, asi devítileté děvčátko si přineslo deštník.