J-M-G

Právě jsem do koukal film: Milionář z chatrče, většinou mě takovýhle věci nechávají chladným, prostě jen něco proběhlo. Teď to bylo trochu jinak, poprvé jsem ten film nějak nestihl sledovat (ale i tak mě přišel zajímavej) a nedělní večer byla ideální příležitost, jak jít do toho znovu. Film celkově hodnotit nechci, nejsem kritik. Nejsem v obchodě abych rozhodoval, co nakoupit. Malou zmínku si neodpustím, ten film byl dost drsnej a vryl by se mi do paměti víc, kdyby tam nebyl typickej americkej konec, myslím, že se tomu říká happy end. Měl dobře našlápnuto, aby pro mě neskončil, jako nějakej krám, kterej nikdo nechce. Drsnej příběh, drsný zpracováni, drsná doba, drsná zem, drsný zhnojení konce. Nejsem zastánce toho, že na konci vše skončí dobře, je to až kurevsky dobře odhadnutelný, nepíšu to kvůli lži nebo pravdě, jen protože je to fakt… Inu nechám to být, i tak to bylo mnohem lepší než posledních pět filmů na kterejch sem byl v kině (hlidač 47, líbáš jako bůh, sněženky a machři po 25 letech, něco s vánocema a ještě jeden, kterej ani nevím o čem byl).

Tenhle film, mě právě tady a teď donutil zase lehce přemejšlet, přemejšlet nad tim, jak se mám dobře, jak jsem se mohl narodit úplně na jiným místě týhle planety, nevědět nic o tomhle životě, nevědět nic – co by připomínalo můj život. Mohl bych se někde ničit nebo cokoliv jinýho… Vím jedno, můžu děkovat Bohu? Osudu? Sudičkám? Náhodě? Nevím, co nebo kdo to způsobuje, že jsme tím kým jsme. Nebo že žijeme, tam kde žijeme. Nemám toho plný zuby, nepřinutíte mě k tomu, ať chcete či nechcete, protože já se mám úžasně.. Mám prakticky vše, co chci. Mám úžasnou holku, která není jen vyumělkovaná představa „nejlepší ženy na světě“ (jak to má někdo). Nemám už moc kamarádů, ale i s tím se dá žít – lepší jich mít míň, který nejsou falešný, než předstírat nucený kamarádství a z toho žít a přitom si na něco hrát (jo narážím přímo na tebe ). Mám se opravdu dobře, líp než Jamal a většina z vás! A nebojím si to přiznat, protože mi nic ne-chy-bíííííí. YEH